O Schmidtovi

No ty vole, golfista dá brilantnímu Nicholsonovi jen dvě hvězdy, evidentně nepochopil, jak má vypadat one man geronto show alias Babí léto by Big Jack. Jasně, žádnej velkej akčňák to není, nebudu vám nic nalhávat..ale když prostě největší mrdák filmového plátna zahraje ovdovělého důchodce, tak stačí nasávat ty jeho hlášky, gesta, výraz a stejně to bude divadlo, že ani v krajské LDN v den vyplácení důchodů lepší rodinné drama nezažijete. Odpouštím i pomalejší vyprávěcí tempo, holt mám pro Jacka slabost.. (25.04.2012)

Před zhlédnutím tohoto smutného snímku jsem zjišťovala hodnocení a zjistila, že to není zase taková sláva. Nečekala jsem tedy žádné zázraky… O to větší radost jsem měla, když jsem zjistila opak. Příběh zoufalého muže, který se čerstvě ocitne v důchodu a ztrácí tak své veškeré návyky. Musí se přeozganizovat, zvyknout si na spoustu novinek a jako starému člověku to dělá nemalé potíže. Vše podtrhuje samota, která je snad to nejhorší, co vás ve stáří může potkat. Rezignuje a přestává o sebe dbát, nevidí v ničem smysl. Skrze dopisy adoptovanému chlapci dochází k jakési sebereflexi a rozhodne se, že podnikne cestu za svou dcerou. Jack Nicholson opět potvzuje své místo u mě a žebříčku nejoblíbenějších herců… (30.03.2008)

Jack Nicholson předvádí výborný herecký výkon (o tym žádná ;o), ale něco tu nehraje. Příběh je příliš schématický, takřka literární, a přitom vlastně neumí pořádně sdělit pointu (alespoň mě - neameričanovi se to tak jeví). Jistě, že se mnohokrát pohybuje na hraně komiky, ale závěrečná návštěva v onom památníku asi nebyla míněna jako komická vsuvka, protože její vyznění je důležité pro pochopení filmu. (pokud jsem jej tedy správně pochopil) Přesto jsem se nad umělohmotnými koňmi, zoufale neumělými malbami a celou bizarní quasiheroickou architekturou té zvláštní stavby neubránil smíchu. K slzám nebo alespoň rozjímavému zastavení se mě film zkrátka nedohnal a to je zřejmě chyba, protože o to tuším šlo především... Jo, leccos vypoví o Americe a američanech, ale to asi pro změnu záměr nebyl a pokud ano, přidal bych hvězdičku navíc. Tak trefnou sebekritiku ale nepředpokládám, takže to bude spíše kouzlo nechtěného... (01.04.2008)

Alexander Payne je rozhodně zajímavý režisér. Každý jeho film je sice jiný, ale všechny jsou pozoruhodné. To nejdůležitější na tomto kousku je ovšem Jack Nicholson, který ve mně vzbudil pocit, že snad za žádný svůj herecký výkon si toho Oskara nezasloužil tolik jako za Schmidta. Nebýt tam Kathy Bates, mohl jsem říci, že na celý film stačil sám. Komedie, občas až nepříjemně pravdivá. (21.05.2006)

Vyhaslá, opuštěná a hlavně pravdivá. Taková je postava Jacka Nicholsona, který v tomhle existenciálním kousku znovu exceluje. Road-movie Alexandera Paynea může být pro jedny (zřejmě hlavně pro mladší ročníky) docela vtipnou záležitostí, pro jiné (pro změnu starší diváctvo) cynickým, ale hlavně mrazivě reálným dramatem. Hlavní hrdina hypnotizuje hodiny. Až ukáží celou, končí a odchází do důchodu. Nastupuje dravé mládí. Stává se nepotřebným. Nekonečně dlouhé chvíle s tlustou manželkou budou teď tím jediným, co bude vyplňovat jeho volný čas. Brzy mu ovšem zbydou už jen dopisy pro malého sirotka, kterého na dálku sponzoruje, a dcera, která žije rovněž daleko a brzy si navíc má vzít přitroublého obchodníka. A ještě obytný karavan, kterému už brzy prošlápne pedály. Kritika amerického snu z pera autorů Alexander Payne a Jim Taylor (mají už třeba scénáristického Oscara za Bokovku) možná trpí žánrovou nevyhraněností, ale jinak má propracované (a velmi svérázné) postavy, kterým vládne bručoun Nicholson, jenž neukazuje stáří skrze fyzično, ale díky hercovým schopnostem představuje jeho vnitřní podobu. Což bylo pro úspěch tohohle malého milého kousku klíčové. (14.08.2016)