Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Barvitá mozaika příběhů z šedivých lidských králíkáren. Starý venkovan hledá na rozestavěném pražském sídlišti panelák, ve kterém má bydlet s rodinou své dcery. Lidé jsou už z valné části nastěhovaní, avšak ulice ani domy ještě nemají označení. Ani chodníky nejsou zbudovány, a tak se lidé musejí na obřím staveništi brodit blátem. Dobrácký děda je jen jedním ze stovek, ba tisíců lidí, kteří v tomto zmatku prožívají svá drobná či větší každodenní dramata: šestiletý Pepíček utekl ze školky, aby se poprvé setkal s tatínkem, členové kolaudační komise odmítají převzít nové byty se spoustou závad, mladá dívka Soňa se – aspoň po nějaký čas – těší na nastávající roli matky. A všechno pozoruje zpoza okna stará paní, která je však možná po smrti… (Česká televize)

(více)

Recenze (269)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Ono se to taky musí umět, točit ty experimenty. Kamera je zajímavá a celkem se mi i ta její šílená roztěkanost zamlouvala, bohužel to je pak kromě pár scén snad to jediné, co se mi na tom filmu líbilo. Jo, já chápu snahu o výpověď doby, ale k čemu mi to je, když tohle téma bylo zpracované už mnohokrát lépe a tohle je jedině tak neskutečně nudné. Co mě má bavit na hodině a půl sledování pochodování několika postav po sídlišti, které prožívají nahodilé situace? Když se tam navíc vůbec nic nestane? Já mám experimenty rád, ale když už nemají příběh, tak musí mít nějakou atmosféru, něco, kvůli čemu by mě bavilo se na to dívat. Tohle bylo jenom strašně otravné. S filmy Chytilové ale nekončím, jen se od ní kouknu na něco normálnějšího, jelikož ty její experimenty mě nebaví a lezou mi na nervy. Slabé 2* ()

borsalino 

všechny recenze uživatele

Klasické pojetí filmu Věry Chytilové, trochu přehnané, syrové dialogy a divoká práce s kamerou. Panelstory zachycuje obrovskou touhu skupiny lidí bydlet v novém bytě a jejich ochotu stěhovat se do ještě nedodělaných a odfláknutých bytů na sídlištích bez jakékoli infrastruktury. Druhou skupinou jsou jaksi "nuceně přesazení", kteří rázem ztratili blízkost svých známých a sousedů. Nahrazeni byli jakousi anonymní masou všude okolo a přesto vlastně nikým blízkým. Třetí skupinou jsou téměř "všemocní" řemeslníci, kteří svou původně odfláknutou práci dodělávají jako melouchy a lidé jsou jim vděčni. Vysloveně tristní ukázka budování a žití v reálném socialismu. ()

Reklama

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

„Já uteču!" „Tak tě sebere SNB!"... „Pusťte mě, nebo řeknu, že kradete děti!" Hořká satirická komedie je přesným obrazem doby a já jsem se podivil, jak nezestárla. Ba co víc, zdá se mi lepší, než když jsem ji viděl před mnoha lety, což bude možná tím, jak trýznivé vzpomínky spolu s ní vyplavaly na povrch. Sídliště - jedno velké mraveniště, kde nic není zcela hotové, kde je toho spousta zfušovaná, ošulená a odbytá, kde se lidé jak mravenečci brodí bahnem, do něhož zapadají a s vypětím sil ještě tlačí kočárky a kárky před sebou. To snad ani není alegorie. To je zkrátka realita (a proto soudruzi tenhle film nenáviděli). Lhostejnost, sobeckost, podplácení, flákání se, samota. I když v tom lidském víru se najdou i tací, co nejsou lhostejní, co pomáhají, co soucítí. Protiklady dvou postav - chlapečka v červené bundě a starého dědy - jsou ve skutečnosti spojnice. Skvělá nervní kamera podtrhuje absurditu doby. A pak je zde Chytilové oblíbená červená - láska, nebezpečí, krev, varování, výkřik. Červené bundy, kabáty, dupačky, kočárky, červený šátek i lampa a srdce v ústech při sexuální extázi, svetr s červenými a zelenými pruhy jak od Freddyho. „My se vám jen podíváme na kohoutky." „Na moje kohoutky se nikdo dívat nebude!" Už v minulém století jsem neměl tomuhle filmu co vytknout a to zůstává i nadále. ()

Kaluž 

všechny recenze uživatele

Z praktického hlediska se jedná o horor, a to jak obsahově (život na rozestavěném sídlišti náhání hrůzu srovnatelnou s pobytem na lodi Nostromo osídlenou jistým nevítaným návštěvníkem), tak i formálně (kamera, střih, zvuk, hudba, prostě všechno z kategorie odpad). Paní Chytilová, i ty děti na sociálních videokanálech dnes točí technicky zdatnější klipy, a pokud tahle strašlivá patlanina měl být záměr, tak u mne se zcela minul účinkem. Pár situací bylo lehce úsměvných (Jirka ‘Kokeš‘ Kodet, věčně někde padající malý Létající Čestmír), ale jinak je to čirá katastrofa. Kdyby šlo o debut, dalo by se přimhouřit oko, takhle ten film dokáže jen nasrat. Beru to jako přinejmenším zajímavou satiru na tehdejší poměry při výstavbě bytových komplexů, bohužel nepřekousnu tu formu. Je to jako koukat na českou situační komedii na malém displeji mobilu bez sluchátek uprostřed staveniště za plného provozu. A to je krajně zvrhlé. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

DÍLO PSYCHOPATA - Nevim, jestli Chytilová tenkrát ujížděla na LSD nebo je prostě magor od přírody, ale tenhle film je něco strašnýho. Šílená kamera, šílenej střih, šílená hudba, šílený dialogy a scénář prakticky neexistuje. Ale lidem se to zřejmě líbí, jak je vidět podle hodnocení. Já ale nechápu, co se komu na tomhle může líbit. Pobavil mě snad akorát Jiří Kodet a některý jeho hlášky a pak docela pěkně vypadaly některý záběry (např. západ slunce mezi panelákama), ale to jsou asi veškerý pozitiva na filmu. Pro mě je tohle naprostá sračka a klidně to mohlo zustat dál zamčený někde v trezoru... ()

Galerie (14)

Zajímavosti (16)

  • Na natáčení bylo málo času, začalo na jaře a muselo se stihnout do zimy, kdy Chytilová pokračovala v natáčení nedokončené Kalamity (1981). (BoredSeal)
  • Námět režisérce paradoxně předhodil tehdejší ředitel Filmového studia Barrandov František Marvan, který nechtěl schválit režisérce jiné její projekty. Podtitul "Jak se rodí sídliště" byl režisérce vnucen. Nakonec se tématu chopila po svém se spoluscénáristkou Evou Kačírkovou, (jejíž manžel byl stavař a měl problematiku výstavby sídliště pod kůží) a přepracovali původní televizní scénář Kačírkové "Jak se státi tatínkem", který obsahoval děj s chlapečkem ztraceným na sídlišti. (BoredSeal)
  • Režisérka Věra Chytilová potíže s povolením filmu vyřešila to po svém: vyčíhla si stranického kulturního ideologa Müllera po nedělním obědě, jak u sebe doma umýval nádobí, přelezla plot, vlezla k němu do kuchyně, vzala utěrku a začala utírat talíře a přitom do něho tak dlouho hustila, až jí film povolil. (raininface)

Související novinky

Lednové tipy z VOD služeb

Lednové tipy z VOD služeb

31.01.2024

Zima nám stále ještě nekončí, a tak pokud hledáte nápady, jak si zpříjemnit chladné večery strávené u televizních obrazovek v pohodlí a teple domova, máme pro vás opět pár zajímavých i netradičních… (více)

Věra Chytilová 1929 - 2014

Věra Chytilová 1929 - 2014

12.03.2014

Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)

Reklama

Reklama