Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Antonín Vaňha, Lukáš Bech, Eva Kačírková, Jiří Kodet, Alena Rýcová, Michal Nesvadba, Oldřich Navrátil, Miluše Šplechtová, Bronislav Poloczek (více)Obsahy(1)
Barvitá mozaika příběhů z šedivých lidských králíkáren. Starý venkovan hledá na rozestavěném pražském sídlišti panelák, ve kterém má bydlet s rodinou své dcery. Lidé jsou už z valné části nastěhovaní, avšak ulice ani domy ještě nemají označení. Ani chodníky nejsou zbudovány, a tak se lidé musejí na obřím staveništi brodit blátem. Dobrácký děda je jen jedním ze stovek, ba tisíců lidí, kteří v tomto zmatku prožívají svá drobná či větší každodenní dramata: šestiletý Pepíček utekl ze školky, aby se poprvé setkal s tatínkem, členové kolaudační komise odmítají převzít nové byty se spoustou závad, mladá dívka Soňa se – aspoň po nějaký čas – těší na nastávající roli matky. A všechno pozoruje zpoza okna stará paní, která je však možná po smrti… (Česká televize)
(více)Recenze (269)
Pronikavá satira, jež nám umožňuje se syrovostí sobě vlastní nahlédnout za okna panelových domů a poodhalit nám závoj zdánlivě ideálního obrazu socialistického soužití. Chytilová zvolila tentokrát jako klíč formu copánku upleteného z několika epizodických příběhů různých postav společenského spektra, které dohromady propojuje sdílený život na rozkopaném sídlišti, jež se stává ústřední postavou. ()
Ono se to taky musí umět, točit ty experimenty. Kamera je zajímavá a celkem se mi i ta její šílená roztěkanost zamlouvala, bohužel to je pak kromě pár scén snad to jediné, co se mi na tom filmu líbilo. Jo, já chápu snahu o výpověď doby, ale k čemu mi to je, když tohle téma bylo zpracované už mnohokrát lépe a tohle je jedině tak neskutečně nudné. Co mě má bavit na hodině a půl sledování pochodování několika postav po sídlišti, které prožívají nahodilé situace? Když se tam navíc vůbec nic nestane? Já mám experimenty rád, ale když už nemají příběh, tak musí mít nějakou atmosféru, něco, kvůli čemu by mě bavilo se na to dívat. Tohle bylo jenom strašně otravné. S filmy Chytilové ale nekončím, jen se od ní kouknu na něco normálnějšího, jelikož ty její experimenty mě nebaví a lezou mi na nervy. Slabé 2* ()
Chytilová chtěla natočit jízlivý obraz nesnesitelného prostředí, výsledkem je svým způsobem cenná a v mnohém určitě pravdivá dobová výpověď, ale naneštěstí taky (téměř) nesnesitelný film, jenž působí dojmem, že kameraman byl na place často hodně opilý a střihač možná i nesvéprávný, vzhledem k tomu, jak je "děj" útržkovitý a značně chaotický (každopádně však divácky až vzácně nevstřícný). A pro téměř všechny postavy platí, že jsou nesympatické, v horším případě rovnou otravné (byť to byl bezpochyby záměr). 60 % ()
Věra Chytilová točí tak, jako by si po 20letém půstu chtěla všechno vynahradit, a zahrnuje plátno množstvím postav, motivů a zápletek. Kdybych jich bylo tak polovička, mohlo by to v zásadě fungovat, jenže takhle jen hyperaktivně přeskakuje ze scény na scénu a divák má dojem, že režisér i kameraman museli být na pervitinu. Nemám z té nervní kamery ani z emočně přeexponovaných výstupů filmových postav dobrý pocit. Rád bych napsal, že snímek autenticky zachycuje atmosféru velkého sídliště 70. let, ale nebyla by to pravda. Film je tak nějak hysterický, chtělo to ubrat. Rozumím tomu, že divákům v době premiéry musel tenhle kousek připadat jako zjevení, protože na míru kritičnosti, s kterou Chytilová operuje, nebyl nikdo připraven. Právě v tom je její síla. Nebála se otevřít témata, o kterých všichni mlčeli, a je nutné si uvědomit, že natáčela krátce po procesu s Plastiky a Antichartě. To věru nebyla společenská atmosféra nakloněná otevřené umělecké výpovědi. Celkový dojem: 40 %. ()
Filmu, z ktorého ma na konci bolí hlava, nemôžem dať viac ako dve hviezdičky. Prehnane veľa vnemov spolu s psychedelickou hudbou síce vytvára požadovanú depresívnu náladu, ale film, ktorý ma otrávi si už druhýkrát nepozriem. Každý, kto sa za socializmu nasťahoval na nové sídlisko však spoznáva každodennú absurditu. Výťah fungujúci až niekoľko týždňov po nasťahovaní, žiadne služby, či obchody, autobusová zastávka pol kilometra ďaleko, ešte niekoľko rokov neexistujúce chodníky a cesty. Do toho všadeprítomné blato, žeriavy, tatrovky, buldozéry, stavbári a pomocná sila - väzni, voľne pohodené panely a kusy železa. Film ukazuje aj to, čo nie je len "výdobytkom" socializmu: anonymitu, nezáujem, pokrytectvo a špina. Buď to v nás je alebo nie je. Bez ohľadu na zriadenie. Sídlisko tomu len napomáha. Vytvára živnú pôdu železobetónových medziľudských vzťahov. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (16)
- Kostýmy připravovala herečka Jana Břežková. (M.B)
- Námět režisérce paradoxně předhodil tehdejší ředitel Filmového studia Barrandov František Marvan, který nechtěl schválit režisérce jiné její projekty. Podtitul "Jak se rodí sídliště" byl režisérce vnucen. Nakonec se tématu chopila po svém se spoluscénáristkou Evou Kačírkovou, (jejíž manžel byl stavař a měl problematiku výstavby sídliště pod kůží) a přepracovali původní televizní scénář Kačírkové "Jak se státi tatínkem", který obsahoval děj s chlapečkem ztraceným na sídlišti. (BoredSeal)
Reklama