Sametoví vrazi

Hm, stejně tak jak jsem byl po první zhlédnutím mile překvapen, mě to druhé zazdilo do země. Scény, které se mi dříve líbily a pomalu jsem jsem považoval za geniální najednou ztratily veškeré své kouzlo a již nestojí ani za to pouhé zaostření oka. Sametoví vrazi nejsou dobrý film, ale rozhodně se tak dovedou tvářit. Český veterán Jiří Svoboda se ukazuje jako velmi schopný režisér, za něhož by se nemuseli stydět ani v americe. Rozhodl se pro výraznou vizuální stránku a hlavní důraz klade na scénář a hrdiny příběhu, jenže v tom také tkví hlavní kámen úrazu. Scénář, v němž hrdinové neustále vedou nesmyslné rozhovory po americku opepřené trochou těch ostřejších slovíček prostě nemá jedinou šanci stát se hlavním opěrným bodem snímku. No dobře, tohle nechme být, jsem si jist, že scénář tu již kritizovali jiní... Raději se zaměřím na klady snímku, neboť v jistém slova smyslu jsou Sametoví vrazi nečím velkým, co tu ještě nebylo, něco co nemá v české kinematografii obdoby. Narozdíl od jiných tuzemských filmů je vidět, že jeho tvůrci přesně vědí o čem vyprávějí a dávají se velmi záležet na formě. Samotné místo děje, ten tajemný most, se stává jakoby vedlejší postavou. Orlík ožívá, s vlastním hudebním motivem a způsobem nasnímání a to mi připadá úžasné. Stejně tak se mi i líbila hudba a dokonce i několik scén, byly totiž opravdu úžasné. Bohužel se ale dočkáme i několika scén, které jsou, řekněme, ''úplně mimo''. Přesto je však třeba upozornit, že mezi vším tím sexem a nadávkami klíčí veliká naděje české kinematografie. Nechť se prosím ubírá novým směre, už to nutně potřebuje. [TOP 19/10 56%] (07.11.2006)

Jedno je zřejmé již na první pohled - Sametoví vrazi skutečně vypadají zcela originálně a v kontextu tuzemské kinematografie po vizuální stránce naprosto ojediněle. Se šedesátiletým klasikem Svobodou do projektu totiž šla i sugestivní barevná kamera Martina Šáchy. Spletitý děj vyžaduje stoprocentní pozornost. Logika naštěstí tvůrce neminula, když si navíc vzpomeneme na otřesné (rovněž kriminální) Bolero, tak si jen zhluboka oddychneme. Po herecké stránce film jen těší, pokud tedy mluvíme o ústředních partech (tam se znamenitě ukázalo, že to jde i bez "provařených" tváří) - Alice Bendová hrát jednoduše neumí, herecké kreace vyšetřovatelů svojí triviálností bijí do očí. Dialogy nejsou špatné, křečovitost některých však až zamrazí. Důležité aspekty se ovšem topí pod tíhou nepodstatných detailů, které se tak vyšplhaly až na stopáž přes 160 minut. Příjemná renesance české kriminálky - změna už byla třeba!! Do vyšších sfér má ale přece jenom daleko!! (09.11.2006)

První dvě třetiny filmu jsou až překvapivě dobré. Na české poměry se nevídaně často stříhá, mění úhly kamery a i ten příběh je dost povedený. To se již bohužel nedá říci o třetině závěrečné, ve které zřejmě tvůrci chtěly dohnat vše co v prvních dvou nebylo a tak je tato část filmu vyplněna všemi nešvary současného českého filmu. Být vrazi tak o čtyřicet minut kratší, jednalo by se po delší době o domácí snímek, kterému bych možná i byl ochoten dát čtyři hvězdičky. Jo a abych nezapoměl. Z Jana Dolanského se opravdu začíná stávat velice zajímavý herec. (11.01.2005)

Film z roku 2005 pôsobí po vyše dekáde už akosi rozpačito. Je to škoda, keďže niektoré najlepšie drsné krimi zo starej francúzskej školy 70. rokov, na ktoré sa chcú Vrahovia tak trochu podobať, zostarli o niečo menej. Film s tak prvoplánovou drsnosťou a coolovosťou totiž sám sebe uberá nadčasový potenciál. Osobne neviem ako fungoval v roku 2005, keďže som ho vtedy nevidel, ale asi to nebolo nikdy kino pre každého. Veci nepomáhajú ani divné postsynchrony (aspoň som ten dojem z otvárania úst získal). Každopádne je Ssvobodove dielo aspoň odvážne, ale snaha o epiku stroskotáva na viacerých frontoch. Osobne mi napríklad chýbalo detailnejšie spracovanie policajného vyšetrovania a tak aj poriadneho protivníka hlavnej postavy. Bohvie, čo všetko by napravil dlhší DC. (16.10.2017)

Byť žandárom v 90´ rokoch, pričom vyšetrovať organizovaný zločin, ktorý bol doslova politicky poprepájaný na všetky strany, to chcelo extrémnu dávku odvahy. V Dunajskej Strede bola skupina Papáyovcov. Predstavte si tú najväčšiu križovatku v meste, kde si títo jedinci, presne do prostriedku svetelnej - dali stôl a stoličky - a začali hrať karty. Kto zatrúbil, rozjebali mu auto, pričom až vyšiel bez zranenia, to bol zázrak. V Prievidzi fungovali bratia Melovci (vrahovia na objednávku), ktorí keď prišli niekde na diskotéku, zapáčila sa im nejaká dievčina (obzvlášť zadaná), chlapec dostal extrémnu bitku, ju v aute znásilnili, a odišli akoby sa nič nestalo. Toto boli 90´ roky. A toto všetko s tichým súhlasom Mečiara, ktorý sa v Elektre môže došťať od smiechu, ako sme sa všetci dali ojebať. Prednedávnom už bol zločin iný. Takzvane "sofistikovaný", kedy Fico či Kaliňák a spol, bez ohľadu nato, čo má všetko majú "za sebou", bez ohľadu nato, že VŠETCI vedia, že to boli ONI, neexistujú takmer žiadne priamy dôkazy, aby skončili za mrežami. Čiže tu máme ďalšiu skupinku ľudí, ktorá rozkrádala krajinu, ktorá môže byť vysmiata a mydliť si ruky, čo všetko za 12 rokov stihla napáchať, pričom jej to prešlo. No a teraz tu máme nový druh zločinu, spôsobom: "na chrapúňa - bez servítky", ktorú riadi psychicky narušený Igor Joker, gestapák Jaroslav Pinochet, Marek Mengele, oslík s troj bradou Mikas, modelka z Piešťan, ktorú by bolo vhodnejšie označiť za fľandru Západu, ktorí pod rúškom demokracie v mene slobody národa, robia presný opak, pričom je už všetkým úplne jedno, či je to vôbec vidieť, a ako veľmi to bije do očí. Musia mať "za sebou" neskutočnú silu, že si toto všetko dovolia, pričom EU sa s úsmevom na perách prizerá, koľko národ Slovenský vydrží. A my teda vieme vydržať! Veď historicky sme boli vždy pod nadvládou iného (Maďari, Česi), ktorý nás mal za kokotov. Je v našej mentalite, génoch - nebrániť sa, ba práve naopak, ako to znázornil Ťapák v Pachovi, nadstaviť chrbát. A môžete nás bičovať .. MY VYDRŽÍME! (02.02.2021)