Rambo: První krev

„Myslím, že tomu nerozumiete. Neprišiel som zachrániť Ramba pred vami. Prišiel som zachrániť VÁS pred Rambom.“ Ak ste Ramba videli ako deti, je to pre vás nekompromisná kultová klasika. Ak ste ho ale nevideli celé desaťročia a potom sa k nemu zase vrátite, možno zostanete zaskočení, ako strašne odlišné je to od dvojky alebo trojky. Jednotka je skoro až komorná psychologická dráma s fakt brutálne temným charakterom v titulnej úlohe. Akcie je vcelku málo, je surová, drsná, naturalistická a v "dobrom" hnusná (nie explicitná, ale strašne... ťažká). Jednotka je nečakane realistická, čomu pomáha pôsobivá sychravá výprava nádherných obrovských lesov Severnej Ameriky, kde jeden traumatizovaný vojak z vietnamskej vojny vedie svoju vlastnú súkromnú vojnu s miestnym zakomplexovaným, xenofóbnym šerifom (Brian Dennehy). Bude musieť prísť až plukovník Trautman (skvelý Richard Crenna), aby nám rozpovedal Rambov desivý príbeh. Snímke pomáha nielen presvedčivý, na doraz idúci Stallone a výstižne obsadené vedľajšie postavy, ale tiež surové akčné detaily, pôvabne silácke hlášky („Plukovník, vy mi chcete povedať, že prehrám, ak naňho pošlem 200 chlapov?“ – „Chcem tým povedať len toľko, že ak ich naozaj pošlete 200, musíte si najskôr zohnať veľa vriec na mŕtvoly.“) a sympaticky krátka minutáž; hodina a pol je tak akurát, aby to nestihlo nudiť a zároveň aby to nebolo ani príliš skratkovité. V pôvodnej verzii Rambo zomrel (zastrelil sa Trautmanovou zbraňou), scénu však napokon vystrihli (vďakabohu, je dosť hrozná, nájdete ju na YouTube), ale fragmenty z nej môžete vidieť v nočnej more v štvorke. (25.12.2004)

"Dvě stě mužů proti vašemu chlapci je pro nás prohraná válka?" Nebyla by, šerife, kdyby byla vedena ve tvém městě, ale v horách je to jiné. Tvá gumoléčba, vodoléčba a břitvoléčba osvěžila Rambovi paměť a najednou je ovládání střelných, bodných a sečných zbraní zase tak snadné. Já Rambovi rozumím, protože jsme si fyzicky hodně podobní. Já jsem sice o půl metru vyšší, mám výrazně viditelněji vypracované břišní svaly a vlasy mám ... teda spíš nemám. To je jedno. Jsme zkrátka dvojčata k nerozeznání, takže když se ocitne v nesnázích, tak mi vždycky zavolá a já mu dobře poradím - sejmi je všechny, Johne. (16.08.2016)

Jmenuje se Rambo. John J.. Vizáží připomíná zarostlějšího Forresta trempa (ten byl koneckonců taky ve Vietnamu), který neumí do deseti napočítat. Ve skutečnosti však disponuje neuvěřitelnou schopností splynout s přírodou a s partyzánskou noblesou v ní eliminovat své nepřátele. Je to bojový stroj, jehož nerozhází pád ze skály ani národní garda, natož nějaký nabubřelý šolicejní feriš Wiggum (či Teasle nebo tak nějak). Johnny zkrátka nemá rád namachrované policajty a oni nemají rádi jeho ("Jakejpak lov? My nelovíme jeho, on loví nás."), krysy taky moc nemusí, takže jediným společníkem mu je jeho lovecký nůž s chirurgickými potřebami. Jeho první filmové dobrodružství tak sice působí lehce komorněji, než jeho akčnější pokračování, ale o to mrazivěji, syrověji a hlavně reálněji. Prostě klasika. (06.03.2014)

Svého prepubertálního času byl pro mě první Rambo s naprostým minimem čiré akce téměř artovým psychem, u kterého jsem si sám sebe vážil za to, že ho mám z celé série nejradši. A přestože už dávno nemá smysl dělat z prologu příběhu smutného zabijáka něco víc, pořád je pro mě John nezpochybnitelným akčním idolem. (18.03.2006)

Čekal jsem, že proběhne konflikt, začnu fandit hlavní postavě a pak budu buď méně, nebo více trpět žánrovými neduhy. Omyl. S akcí jako takovou jsem překvapivě neměl větší problém, přišla mi v pohodě, v mých očích selhala hned úvodní naprosto nezvládnutá zápletka. Přestože se k němu policajt nechoval zrovna zdvořile, John si mohl jít po svých, několikrát měl příležitost nechat to být (tzv. mít ho „někde“ a ustoupit) a problémy si de facto způsobil sám. Mnohokrát mohl spolupracovat a mít klid, hrdost či co mu to však nedovolila, navíc se začal chovat jako totální magor, takže je logické, jak se policie potom zachovala, a upřímně nevím, proč bych měl s někým takovým soucítit, nebo mu snad fandit. „Prolili první krev!“. Jestli někdo začal mlátit všechny okolo a při svém útěku ještě sejmul nevinného chlápka a čapnul mu motorku, byl to Rambo. Poprvé, kdyby se snad dala ospravedlnit Johnova potřeba se mstít/bojovat, byla chvíle, kdy se vzdával, a přesto dostal jako odpověď spršku kulek. Ale vzhledem k tomu, že do teď utíkal a unikat svým pronásledovatelům mohl klidně dál, tak šlo zase o dost zkratovité chování, kterému jsem prostě nevěřil. Naivní návrh Rambova cvičitele mě už ale opravdu rozesmál, i když ještě více Johnův um s kamenem, srovnáte-li si výšku vrtulníku a škodu, kterou by takový nerost způsobil, za předpokladu, že by vůbec k vrtulníku doletěl. Snímek se asi snažil naznačit, že by se k válečným veteránům, kteří prožili pro obyčejného člověka nepředstavitelné hrůzy, mělo chovat s úctou a v rukavičkách, ale když jim hrabe, tak je to těžké. Asi bych měl výše popsaná negativa snímku odpustit, jde přece jen o „hloupej béčkovej akčňák, tak to tolik nehroť“, ale nepřipadá mi, že by se tak na venek úplně prezentoval, nebo by tomu odpovídalo zdejší silně přepálené hodnocení, takže dávám jen 2*, ze zvědavosti asi zkusím dát druhý díl (ten mi už taky snad nabídne smysluplnější zápletku). (17.03.2013)