Rambo: První krev

Rambo, to je pojem, naprosto kultovní jméno, které se dnes běžně používá jako synonymum pro neohroženého svalovce i mezi lidmi, kteří snad film ani neviděli. A stál vůbec za to? Pokud bych se měl rozhodnout jen mezi palcem směřovaným nahoru, či dolů, pak ano, Rambo patří mezi ty lepší akční filmy 80. let. Stallone je sympaťák, jeho eliminace nepřátel jednoho po druhém v džungli ala "Vietnam za městem" má styl a od začátku dělá tak, aby s ním divák co nejvíc soucítil... Což se v podstatě daří. Ovšem za jakou cenu? Příběh je stupidní až to bolí, protože policajti tak hloupě snad ještě nikdy vykresleni nebyli. Takhle to opravdu nechodí, celá zápletka byla jen z nouze ctnost, možná proto, že tvůrce nenapadl lepší obal pro schéma 1 hodný bojovník proti zlé přesile... Světlý moment přichází akorát na konci v podobě výstižného Rambova monologu. 6/10 (16.09.2008)

Jmenuje se Rambo. John J.. Vizáží připomíná zarostlějšího Forresta trempa (ten byl koneckonců taky ve Vietnamu), který neumí do deseti napočítat. Ve skutečnosti však disponuje neuvěřitelnou schopností splynout s přírodou a s partyzánskou noblesou v ní eliminovat své nepřátele. Je to bojový stroj, jehož nerozhází pád ze skály ani národní garda, natož nějaký nabubřelý šolicejní feriš Wiggum (či Teasle nebo tak nějak). Johnny zkrátka nemá rád namachrované policajty a oni nemají rádi jeho ("Jakejpak lov? My nelovíme jeho, on loví nás."), krysy taky moc nemusí, takže jediným společníkem mu je jeho lovecký nůž s chirurgickými potřebami. Jeho první filmové dobrodružství tak sice působí lehce komorněji, než jeho akčnější pokračování, ale o to mrazivěji, syrověji a hlavně reálněji. Prostě klasika. (06.03.2014)

Svého prepubertálního času byl pro mě první Rambo s naprostým minimem čiré akce téměř artovým psychem, u kterého jsem si sám sebe vážil za to, že ho mám z celé série nejradši. A přestože už dávno nemá smysl dělat z prologu příběhu smutného zabijáka něco víc, pořád je pro mě John nezpochybnitelným akčním idolem. (18.03.2006)

Jeden z nejlepších ačkních filmů . Vůbec nechápu jak tady uživatel Divočák může napsat že Rambo 1 není akční film a že je v něm málo akce. Neexistuje moc akčních filmů, kde by akční scény byly dělány pro vykreslení smyslu chování a povahy hlavního hrdiny. Právě díky naprosto brilantně natočené akci v lese, pochopíme, kdo je skutečně Rambo zač. Kdyby každej akční film byl natočen jako Rambo 1 měl by tento žánr mnohem více přiznivců. Dobrej akční film přece není jen pic, pic a kop, kop, nedělá ho ani co největší počet mrtvol /pro příklad: scéna ve které Rambo ujiždí na motorce z policejní stanice, zakončená nepovedeným výjezdem po svislém hladkém povrchu skály, byla překonána až Jasonem Bournem v roce 2007 a jeho motonaháněčkou v Maroku. Mimochodem kdo jezdí endurem ví jak tato scéna na skále je nebezpečná, kdo ne, může tvrdit, že akčních scén je v Rambovi pomálu /. Dynamika akčních scén tady perfektně zapadne do vážného vyznění celého příběhu, oboje pak ještě nabývá na síle při hudbě Jerryho Goldsmitha. Každý čin který Johny Rambo udělal, jsem dělal s ním, každý slovo, který Johny Rambo řekl, jsem říkal s ním, včetně závěrečného proslovu: " Ve Vietnamu mě svěřila vláda stroje za miliony USD a v mé zemi pak neseženu práci a nemůžu se ani nažrat". "Přiletím domů a lidi na mě na letišti řvou,vrahu dětí". Milá americká vládo, až zase budeš verbovat chudý kluky do vojenskýho konfliktu, tyhle věty asi používat nebudeš, co ? Rambo může svou první krev prolít třeba i za sto let a pořád to bude stejně silný příběh v kvalitním akčním provedení. (26.09.2007)

Ať si říká kdo chce, co chce, Rambo podle mě není akční film. Samotných akčních scén ve filmu najdeme pomálu, k opravdovému bojovému setkání "muž proti mužům" dojde jen jednou a v celém filmu zaklepe bačkorama snad jeden jediný člověk a to obtloustlý polda, který vypadne z helikoptéry, když po ní Stallone hodí šutrem. Rambo je jen trochu akčněji pojaté drama vypovídající o Vietnamském syndromu, které bych s klidem srovnával s Lovcem jelenů, s tím rozdílem, že Rambův Vietnam se znovu odehrává po návratu domů. Mou nejoblíbenější (sice jen několikasekundovou) sekvencí filmu jsou Rambovi vzpomínky na vietnamské mučení, které působí perfektně atmosfericky a opravdu rád bych viděl, co by Kotcheff dokázal stvořit, kdyby se celý film (řekněmě se scénářem, který se svou kvalitou vyrovná Rambovi) odehrával právě ve Vietnamu. (18.09.2005)