Hrozba smrti

Těžko uvěřit, že lidstvo udělalo minimálně v oblasti kinematografie za těch cca 25 let tak obrovský posun kupředu nejen z hlediska technické stránky, ale i fundamentální. Jakkoliv totiž tenhle počin budete brát, vždy se budete jen smát a nevěřícně kroutit hlavou. Není to komedie, není to pořádný akčňák, motivace postav nechápete a jednání hlavních hrdinů rovněž ne. Není to ani cool ulítlý biják, který by měl image a dramaturgii neřešil. Je to neskutečná blitka s několika solidními akčními scénami. Pryč od toho. Jedině z nostalgie - Patrick Swayze tady byl ve formě. (30.03.2014)

Spolu s novým Road House sem si doplnil ten původní a dostal sem klasický osmdesátkový akčňák, který je úplně stejně hloupoučký jako ten nový a na rozdíl od Limanovi verze má problém s tempem a navíc se bere smrtelně vážně. Swayze sice nemá žádné trauma, ale zase je vlasatější inkarnací Chucka Norrise a upřímně sem mu toho überdrsňáka moc nevěřil. Lehce sice zapracovala nostalgie, nicméně kdybych si měl vybrat na který Road House se podívám znova, zvolil bych ten letošní…60% (24.03.2024)

Být to jen trochu jiný film, musel by soudný člověk říct, že je to v podstatě pitomost. (Je.) Ale, bůh ví proč, tenhle kousek je zkrátka akční klasika a přesto, že je to v podstatě pitomost, má své nezadatelné kouzlo. Je Patrick Swayze tak charismatický i přes to, že je tak odporně spravedlivý a kladný? Je. Je Ben Gazzara tak okouzlující záporák? Je. Je Sam Elliott Patrickovi snad ještě sympatičtějším parťákem? Je. Jsou tvrďácké scény zlých hochů roztomile naivní v mustru 80. / 90. let? Jsou. Do toho všeho se zamíchá hudba báječného slepého kanadského bluesmana Jeffa Healeyho - bez níž by to asi skutečně nešlo - a výsledkem je naprosto nevysvětlitelné kouzlo a nutkání si to někdy pustit zas. P.S. Název pro českou distribuci je jeden z okatějších důkazů stupidity těch, kdo ty názvy vymýšlejí. (15.09.2009)

"Tady mají na záchodcích ceduli - Nejezte tu bílou voňavou věc v mušli." Nevím jak vy, ale já filmy o hrdinech, co zbavují americká maloměsta mafiánů jako Kráčející skála můžu (nejlépe pak, nejde-li o mafiány, ale o motorkářský gang jako třeba v Posledním mstiteli) a tenhle malý kulťák z produkce Joela Silvera a od režiséra Na dostřel je moc fajn vzpomínka na eighties. Jednoduchý přímočarý příběh starý jako lidstvo samo, drsný hrdina proti přesile v čele s šíleným padouchem, pěkná kost, zástup sympatických vedlejších postav (zejména pak Swayzeho kolega v podání Sama Elliotta) a příjemně brutální finále s rozerváním krku holou rukou. Ten DVD sequel si ale radši odpustím. (20.03.2007)

Neodolatelně buranská mlátička, která má svoje osmdesátkové kouzlo a nejen proto se stala v jistých kruzích bezmála klasikou. Klasikou, která je tupoučká a ostrá jako ti redneck hoši na baru, jimž se často splašej kladiva. Rád tenhle film sem tam někde zahlídnu - už jen proto, že patřil mezi kousky, které za našeho dětství řádily na poli kolujících VHS. (15.04.2020)