Drákula
Dracula
Dracula
Dracula
Režie:
Francis Ford CoppolaScénář:
James V. HartKamera:
Michael BallhausHudba:
Wojciech KilarHrají:
Gary Oldman, Winona Ryder, Anthony Hopkins, Keanu Reeves, Richard E. Grant, Cary Elwes, Billy Campbell, Sadie Frost, Tom Waits, Monica Bellucci (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Oscarový režisér Francis Ford Coppola natočil remake klasického děsivého příběhu o neuvěřitelně svůdném transylvánském princi (Gary Oldman), který se vydává z východní Evropy do Londýna 19. století, aby zde hledal lidskou lásku. Po staletích strávených o samotě v chátrajícím zámku je Drákula posedlý spalující touhou, která jej přiměje vystoupit z ústraní. Když charismatický Drákula potká mladou ženu Mínu (Winona Ryderová), která je odrazem jeho dávno ztracené lásky, oba se vrhnou do víru romantické vášně a hrůzy. Díky “iluzorním” speciálním efektům a mimořádnému hereckému obsazení se Coppolovi podařilo vytvořit svěží a provokativní pojetí upírského příběhu, v němž se až nezvykle věrně drží Stokerovy předlohy. (Cinemax)
(více)Recenze (862)
Referenčná ukážka víťazstva formy nad obsahom. Francis Ford Coppola akoby sa snažil čo najdôveryhodnejšie a najefektívnejšie preniesť Stokerove fantázie do sugestívnych filmových obrazov, ale zabúdal pri tom na postavy a samotný príbeh. Po vizuálnej a hudobnej stránke je film úchvatný. Výprava, kostýmy, kameramanská hra s tieňmi, jednotlivé surrealistické výjavy, to všetko je v perfektnej harmónii s unikátnou hudbou Wojciecha Kilara. A ten casting! Keanu Reeves ako elegantný Jonathan, Winona Ryder ako krehká Mina, Anthony Hopkins ako démonický Van Helsing, Tom Waits ako "hmyzofil" Renfield a hlavne Gary Oldman ako odpudivý, ale hypnotizujúci gróf Dracula, tí všetci akoby sa pre tieto role narodili. Ale nech to všetko vizerá a znie akokoľvek úchvatne, príbeh postráda srdce príbehu, ducha, ktorý by ma napriek znalosti látky dokázal na dve hodiny vtiahnuť do deja a nedať mi vydýchnuť. Dracula je gotický horor podľa klasickej predlohy, pri ktorom by ma nevyrušovalo žuvanie popcornu. Čo by napríklad pri Herzogovom Nosferatovi nepripadalo v úvahu. ()
Oscar 3 : Kostýmy, Střih zvukových efektů, Masky + 1 nominace: Výprava ()
Přehnaně stylizované kulisy mají šmrnc a dodávají filmu působivou atmosféru. Gary Oldman snad nemůže zklamat, jeho rozpolcený Dracula vzbuzuje hrůzu i lítost a navíc umí rajcovně olizovat nože :o)) Myslím že filmu jenom prospělo uchopení draculovské legendy jiným směrem, tj. udělat z Draculy tvora, který je krvelačným tvorem a zároveň milující osobou. Bohužel tento Coppolův přístup má pramálo společně s knižní předlohou. ()
Nejlepší zpracování Draculy, které jsem měla možnost vidět. Pan Coppola dokázal najít správné herce a vytvořit tu opravdovou atmosféru. Podporují ho v tom navíc skvělá kamera, výborná hudba Wojciecha Kilara, pěkné kulisy a kostýmy, ... Opravdu povedený film. ()
Tak tohle je (pro mě) naprostá modla všech filmů o upírech, a neříkám to jenom proto, že od stříbrných šperků se mi dělá vyrážka:) Od hudby přes výpravu a kameru (Draculův stín...) až po skvělé herecké výkony je tenhle kus dokonalý. Gary Oldman a Anthony Hopkins spolu s Winonou Ryder tvoří naprosto, ale naprosto špičkové obsazení. Tím nějak nesnižuji výkon zbytku ansámblu, protože jak říká okřídlené úsloví, není malých rolí, pouze malých herců. Coppola podává příběh tak precizní formou, že ve chvíli, kdy duše prince Vlada dojde pokoje, jsem i já uronil slzu... jednoduše mistrovské dílo, dokonce si troufám říci, že svojí romantickou rovinou předstihující brilantní, avšak "pouze" suše horrorovou knižní předlohu, kterou jsem měl to potěšení si vychutnat v originále... PS: Love Song For A Vampire je skvost hudební historie. Možná bych to pro zjednodušení mohl postavit takhle - hlas Annie Lennox je skvost hudební historie;) ()
Znásilnění předlohy. Z přemýšlivého Arthura je úchylný podivín, ze živelné Lucy pomalu nadržená děvka, ze ctnostné Miny je nevěrná puberťačka a chladně racionální Drákula se chová jako nebezpečný maniak již od prvních minut (scéna, kdy tasí meč na krk Jonathana je přinejmenším divná). Van Helsing v knize budí respekt a úctu, ve filmu vypadá jako posedlý starý blázen a naprosto postrádá nonšalantní nádech své předlohy (těží pouze ze samotného Hopkinse). Tyto podivné postavy, které mi moc neseděly již před přečtením knihy (takové malé muzeum kuriozit), jsou tedy pouhou exhibicí samotného filmového díla a nikoli knižní předlohy. Často jsou ve filmu hrátky se stínem, který však v předloze Drákula nehází a též se zapomnělo (až na závěr) na hostii, jednu z nejdůležitějších částí protiupířího arzenálu. Děj se často odklání od předlohy (úvod, uvěznění Jonathana) a v některých momentech jsem nabyl dojmu, že snad sleduji úplně jiný příběh. Především "románek" Miny a Drákuly je trpkým poupravením děje. Fakt, že jde o pouhý výplod samotného filmu, by zas tolik nevadilo, ale tyto scény značně podkopávají jednu ze základních myšlenek knihy a sice absolutní věrnost tomu, koho milujeme (tento klíčový prvek knihy je vůbec ve filmu celkem často opomíjen a díky tomu není tak úplně jasné, proč některé postavy jednají jak jednají). To, kde se film a kniha rozcházejí, by vydalo na esej o několika stránkách a z některých zdejších komentářů jsem nabyl dojmu, že řada lidí, kteří zde hodnotí jako "věrné předloze", buď nikdy předlohu nečetli a nebo si z ní už naprosto nic nepamatují. Ale abych nekřivdil, několik scén je úchvatným převedením knihy, je jich však pomálu. Ve výsledku je každopádně Drákula F. F. Coppoly "pouhým" solidním gotickým hororem a především pak těžce nezvládnutou adaptací, u které by možná i šlo akceptovat změny v ději, kdyby ovšem v úvodu filmu nebylo hrdě proneseno Bram Stoker's Dracula... ()
Ať si je F.F.Coppola obdivovaný jak chce, ale hororovému žánru nerozumí. Jeho Dracula působí spíš jako nějaké zastydlá fantasy a přehlídka postav - karikatur, na které se mi opravdu líbil snad jen vzhled Draculova hradu. A to je trochu málo. ()
Snaží se to o věrný přepis knihy a vcelku se to daří ()
Děkuji pane Coppolo, že jste dokázal natočit Draculu tak, jak asi nikdo před Vámi. Byl jsem zcela vtažen do děje. Gary Oldman byl mysteriózní a charismatický a podmanivý. Winona Ryder byla okouzlující a roztomilá a svůdná. Atmosféra byla ohromující a zdrcující zároveň. Závěrečná vhodně načasovaná píseň od Annie Lennox "Love Song For A Vampire" mě ještě dneska (ano, i po 10 letech) budí ze spaní. Nebo mě snad budí nějaké divné píchání a svědění na krku? Teď vážně nevím, ale stejně ještě jednou děkuji. ()
Francis Ford Coppola si na začátku devadesátých let udělal velice zajímavý pohled na hraběte Drákulu v čele s předními americkými a britskými herci. Musím říct, že mě film dokázal vcelku rychle upoutat. Vlkodlačí znásilnění třeba mělo koule, ale ve výsledku tenhle film obsahuje absolutně všechny prvky filmu, který by někdo jinej mohl nazvat brakem. Jasně, že úmyslně. O to zajímavější to je, ale o to víc mě mrzí, že tenhle film není čistý fantasy, ale spíš jenom parodie na fantasy. Všechno je to totiž až moc absurdní. Vlastně to není film, na který by se dalo dívat jen tak. Místy jsem dokonce přemýšlel, zdali je to vůbec film, na který by se dalo dívat. ()
║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $82,522,790║Tržby Celosvetovo $215,862,692 ║ /85%/ ()
Po formální stránce vyvážený mix moderní filmařiny a starého kulisové stylu. Po stránce obsahové přeci jen trochu slabší, ale jakožto fanoušek vampírských filmů kvituji Coppolův příklon na stranu hraběte Draculy a zdůraznění romantické linie celého příběhu. Spíš než monstrum je tedy Dracula prokletý rebel, bojující s boží mocí a vedený hlasem lásky víc než hlasem krve. Pro někoho možná kacířské, ale mně se takový romantizující pohled na Stokerův příběh líbí. Navíc se mi velmi zamlouvá Gary Oldman, a to jak v roli věkem prožraného starce, tak v roli uhrančivého gentlemana. Holt spíše než horror je to taková "gothic romance", spíš než portrét děsivého monstra je to zlidštění pana hraběte ze Sedmihradska... ()
Dokonale až divadelní kulisy. Miniaturní lokomotiva projíždějící krajinou. Hravé stíny Draculy. Dokonalý Dracula. Nevinná Winona Ryder. Mladičky Keanu Reeves. Herecký učitel Anthony Hopkins a další v naprosto úžasně vybroušené adaptaci, která se snaží, o co nejvěrnější atmosféru a zobrazení knižního světa. V tomto filmu je něco magického co nutí se diváka nesmát, když vidí až nečekaně "špatné" efekty, kterou jsou však záměrné. Musím se chvílemi smát, když někdo tento film shlédne a nelíbí se mu a pak si přečte knihu zjistí kde jsou rozdíly a nelíbí se mu ani kniha. Je naprosto zcestné požadovat adaptaci knihy, která je vedena jako korespondence mezi několika lidmi. Divák není zvědavý na Ninu, která otevře dopis od svého milovaného a začne číst řádky o jeho práci pro Draculu. Divák chce vidět co nejvíce děje odehrávat se v reálném čase a chce, aby ho děj pohltil a to s některými prvky v knize opravdu nelze. Dracula od Coppoly těží z několika fiktivních pravd, které po mnoha adaptacích vznikly. Mezi ně patří charaktery postav, které jsou měněny a některé události se časem naprosto vynechali, tudíž vytahuje ze zbytků Draculy to nejlepší a spojuje to s nejlepšími herci, které mohl sehnat. Za to mu děkuji a film mám velmi rád jako takovou přímo divadelní pohádku. ()
Vyborny Gary Oldman ve vybornem zpracovani kultovniho pribehu. Skoda, ze vsechny horory nemaji alespon polovicni atmosferu jako tento. ()
Coppolova adaptace klasického Stokerova románu vyniká především ve dvou rovinách - na tomhle snímku upoutá to, že jeho vizuální stránka je skutečně skvostná (Coppolovo estetické vnímání je vybroušené a dává svému filmu podobu temného, gotického obrazu) a navíc je natočen postaru, kulisově, tak jak se horrory točily kdysi. Na jednu stranu je Dracula poctou všem klasickým expresionistickým hororům, na druhou se však posunuje ve fúzi moderních filmařských technik a progresivních filmových přístupů (především scény z Londýna, zrychlený příchod bestie k vile viděný subjektivní kamerou...) s klasickým expresivním komponováním scén k postmodernímu tvaru. Výrazný je i významový posun díla, především pak interpretace hlavní postavy, hraběte Draculy. Pakliže je fixován na svou původní lokaci, do Transylvánie, je Dracula stále především zplozencem pekla, bytostí temnou a ryze negativní a nebezpečnou (byť se zajímavou sexuální motivací), vydá-li se ale na cestu, pryč ze své domoviny, přichází šokující schizofrenie - v noci stále fixován na hlínu své země, jež si veze sebou dobře ukrytou v truhlách, zůstává onou bytostí temna a zla, ve dne však v ulicích Londýna prochází metamorfovaný Dracula coby charismatický až uhrančivý mladý muž přitažlivý pro druhé pohlaví!!! Dokonce se v jakési romantizující poloze příběhu začne dvořit živé ženě a hledá v této osobě paralelu se svojí dávno mrtvou láskou. Tahle romantická reflexe Draculy zapadá ale přesně do Coppolova gotického vidění původního literárního textu. Dracula je jakýsi romantický rozervanec a svoje prokletí prezentuje jako psychická muka. Jeho objekt lásky (skvělá a typově přesná Winona Ryder) mu slouží jako možnost vymanit se z prokletí svého osudu - přestat být nemrtvým. Je paradoxní, že v souboji Draculy s profesorem Van Helsingem fandím jako divák Draculovi, tedy v původním významu straně temna... Coppolův Dracula je zajímavý postmoderní filmový tvar, ale hlavně úžasný a krásný film. Komplexně velký film! ()
Coppola jednoduše nedokáže natočit špatný, dokonce ani průměrný film. Tenhle snímek možná na Coppolu nezvykle spadá spíše do kategorie l'art pour l'art filmů, ale to u dobrého hororu nikdy nemůže škodit. ()
Výtečné, některé scény mi braly dech (berte doslovně). Vzhledem, že vlastně tak 90% filmu je naprosto přesně podle knihy nechápu tu tragickou love story mezi Draculou a Minou Harkerovou, prostě se mi to zdálo absolutně zbytečné. Coppola se režie zhostil s bravurou sobě vlastní, většina scén jsou opravdové vizuální bonbónky a scéna večeře na Draculově hradě dokonce odkazuje, stejně jako přízvuk Garyho Oldmana, k Brovningově verzi s Belou Lugosim "I don't drink...vine." Opravdu skvělý film a nebýt těch pár (ale velice podstatných) odchylek od knížky bylo by to dílo dokonalé. ()
Líbí se mi to. Je to zajímavý snímek se slušnou atmosférou a působivými bizarními kulisami, které působí trochu uměle ( možná spíše divadelně ), ale to je součást hry. ()
rozpocet $40 million trzby celosvetovo $215,862,692 ()
Související novinky
Lionsgate si utrhl ostudu a omlouvá se za trailer k Megalopolis
Megalopolis od Francise Forda Coppoly pokračuje v rozruchu, který začal již při premiéře na letošním festivalu v Cannes. Teprve před několika hodinami jste se v našich novinkách mohli dočíst o… (více)
Megalopolis staví kampaň na negativních recenzích
Jak všichni jistě už víte, legendární režisér Francis Ford Coppola (Rozhovor, Vyvolávač deště) na letošním 77. ročníku Festivalu v Cannes uvedl svůj dlouho chystaný opus magnum pod názvem Megalopolis… (více)
Produkce Coppolova Megalopolis se zmítá v chaosu
Opakuje se snad historie a nadělí nám legendární režisér Francis Ford Coppola (Kmotr) další Apokalypsu? Na takové soudy je asi brzy, pro tuto chvíli to ale vypadá, že produkce na vysněném projektu… (více)
Vlad Worthington?
O projektu Dracula: Year Zero jsme poprvé psali snad před dvěma roky. Vypadalo to, že mezitím skončil někde v škarpě u cesty, ale studio Universal jej oprášilo a chce film natočit tak rychle, aby… (více)
O filme Dracula z roku 1992 by sa dalo hovoriť, ako o gotickom fantasy horrore s príchuťou viktoriánskeho Anglicka. Hoci priznávam, že príbeh nie je vyslovene najoriginálnejší a najzmysluplnejší, ale aspoň to má hviezdne obsadenie a neskutočne pôsobivú vizuálnu stránku, ktorá skrátka berie dych. Keď už nič iné, tak prinajmenšom vytvárne vyobrazenie filmu by malo prinútiť každého diváka k tomu, že aby venoval snímku pozornosť, ktorú si plne zaslúži. Moju pozornosť si to definitívne získalo a to hneď na začiatku, kedy má uchvátil svojou gotickou estetikou a bujnou imagináciou. Dracula je skutočne krásnym filmom napohľad. Tá vyslovene temná a ponurá štylizácia je naprosto ohromujúca a zaseje hlboko do diváckej mysle ten potrebný strach. Veď samotný prvopočiatočný výjav, kedy kríž, sviečky a kamenné sochy začnú roniť krvavé slzy, a skôr než sa stihneme nazdať, celá kamenistá podlaha je pokrytá krvou, je neuveriteľným spôsobom sugestívny a svojím kontrastom farieb absolútne uhrančujúci. Keď v ranných fázach filmu konečne dosiahneme úpätia Karpát a zamierime do kotliny, kde na nás čaká tajuplná a desivá Transylvánia, tak na vlastnú kožu pociťujeme tú neutíchajúcu beznádej spolu s tou prízračnou atmosférou. Pod rúškom noci sa skrývalo nespočetne veľa mystických javov, nadpozemských tajomstiev a desivých hrôz. Transylvánske prostredie ponúkalo taktiež množstvo temných výjavov a vízií. Charakter tejto oblasti je správne zachytený jednotlivým obrazcami a snaží sa nám hneď po vstupe predať jasné a zreteľné posolstvo. Je to skutočne záludná zem a nehostinné prostredie pre život, máme tu mrazivé, hmlisté lesy i bleskami ošlahané skalné steny a vyvýšeniny. Ako prechádzame reliéfom krajiny, dostáva sa napokon až k desivej blízkosti hrôzostrašného Draculovho hradu, ktorý spraví nezabudnuteľný dojem. Ten hrad je vskutku majestátom a to, ako sa blyští pod mesačným svitom, bolo niečo fascinujúce. Sem-tam dopadne aj nejaký ten blesk, ktorý ešte viac ožiari oblohu, ktorá sa rozpína okolo tejto Bohom zabudnutej stavby, čím sa zase o niečo viac vyzdvihne do nebies jeho majestátnosť a monumentálnosť. Interiér tohto gigantického hradu oplýval podobnou temnotou, ako zvyšok Sedmohradska. V hrade sa to hemžilo krysami a všelijakými potvorami. Vnútrajšok si ponechával chladný výzor a málokedy sa tam vyskytlo nejaké zdobenie alebo freska. Na druhú stranu dnukajšok disponoval množstvom kamenných soch a chrličov, ktoré boli ozaj hrôzu naháňajúce. Hra svetla a tieňa bola skutočne dychberúca a obzvlášť to platilo pre scény, ktoré a odorávali v Draculovej prítomnosti. Dracula totiž používal tiene ako akúsi imitáciu sám seba, strašne sa mi páčilo, ako Draculov tieň sa hýbal v naprostom rozporuplní s jeho personou. Ako kedy jeho tieň získal vlastnú osobnosť a svojbytnosť, to všetko vytváralo perfektnú disharmóniu a podmanivý nesúlad s okolím a realitou. Bol to vskutku mätúci prvok, ktorý vytvoril akúsi ilúziu, klam. Vypichnúť musím tiež tanečnú scénu so sviečkami, ktorá bola jednoducho čarovná a nádherná. Síce koláž farieb nebola v tak pestrom zastúpení a takmer všetko podliehalo tmavej gotickej štylizácii, ale našlo sa tu aj pár prípadov, kedy jasne žiariaca farba utvorila pôsobivý kontrast s filmovým vzhľadom. Tieto farby krásne vynikli, hovorím napríklad o scénach s červenou krvou či červenkastou ružou, alebo zelenou hmlou. Koniec koncov to, čo dalo vôbec najviac priestoru diváckej fantázií bol určite surrealizmus v jeho jednotlivých podobách, či už ako veľkolepé obrazce, epické výjavy alebo výplody starej dobrej predstavivosti. Vizuál, triky, efekty, kostými, kulisy, scénografia, hudba, kamera, strih a réžia, v tom všetkom bola vidieť tá precíznosť, skrátka po technickej stránke bol film Dracula takmer bezchybný. Herecké výkony boli kvalitné a to predovšetkým kvôli zvučným menám. V role Draculu máme bravúrneho Garyho Oldmana, ktorý podľa môjho názoru bol zatiaľ tým najlepším Vlad Draculom , akého som mal kedy možnosť vidieť. Bol dobre vykreslený, mal motivácie a človek s ním bez problémov sympatizoval a choval k nemu empatiu. Pôvabne krásna Winona Ryder tu tiež zažiarila, ona stvárnila takú krehkú , milú dievčinku, ktorá bola očarovaná Draculom a preto podľahne jeho kúzlu a šarmu. Len tak mimochodom, Winone neskutočne seknú úlohy v gotických snímkov, viz. Edward Scissorhands, či taký Beetlejuice - obe od Tima Butona. Ďalej tu máme božieho Keanu Reevesa a famózneho Anthonyho Hopkinsa. Postavy fantasticky odpovedajú tunajšiemu šedému svetu, taktiež sú šedé (nie čiernobiele), čo znamená, že tu nemáme také archetypy akými sú dobro-zlo... film nemá záporaka (ani Dracula ním rozhodne nie je) a tak zostáva iba na divákovi, na ktorú stranu sa pridá - ja osobne som fandil úplne všetkým. Moje výhrady a pripomienky sa týkajú snáď iba príbehu, ktorý nebol úplne ideálne dávkovaní, a keď niekto vyslovene vyžaduje zábavnosť a pútavosť od filmu a nestačí mu "iba" nápaditý audiovizuál, tak bude z Draculu právom sklamaný. Film sa však aj tu vie celkom vynájsť a pokiaľ obsah príbehu nie je dostatočne zábavný, tak aspoň forma môže prísť znudenému divákovi o niečo podmanivejšia a prívetivejšia. Napríklad také ustavične opakujúce sa predčítanie listov, denníkov, či vnútorné monológy, dokážu spestriť rozprávanie príbehu. () (méně) (více)