Otevřené moře

V pardubickém kině Dukla jsme s zcela cizími lidmi na sedmého diváka, aby se mohlo promítat. Jsem rád, že jsem viděl Otevřené moře na velkém plátně, i když je svým způsobem film na jedno podívání, tak je zajímavě natočen a v době vzniku pro mne originální. Film může způsobit negativní pocity k potápění a moři. (23.11.2017)

Na základě skutečné události? A on tam s nima na tom moři někdo byl, aby mohl podat svědectví o průběhu? Shrňme si fakta: dva se šli potápět a zůstali na moři (jak ožralá musela být posádka lodi, aby nechala zákazníky plavat domů "po svých"?), zbytek jsou jen scénáristovy divoké domněnky. Ale natočit hodinu a čtvrt o tom, jak se dva hádají, až umřou vysílením, by asi nebylo tolik dramatické jako medúzy, žraloci a... počkat... kde sakra zůstala obří chobotnice? Vlažný snímek - bez postav, které by přirostly k srdci, napětí minimální, hezké záběry na nebe, rybičky celkem normální. Ošklivá situace, jakou by nikdo nechtěl zažít na vlastní kůži... a dívat se na to taky nedá - nikoliv z důvodu praskajících nervů, ale pro nezáživnost zpracování. 41% (18.08.2010)

Tenhle snímek mohl být rozhodně lepší, mohl být dramatičtější i akčnější, i když i tohle tempo je dobré. Jen z hlediska dokumentárního stylu to není úplně ono, a ani z hlediska z hlediska filmového nebudete mít ten správný požitek. Myslím si, že něco takového se dá natočit hodně kvalitně a efektně, ale to by chtělo přece jen trochu lepší scénář a o hodně lepší zpracování. (19.11.2013)

„Uprostred mora v pohodičke nájdeš koralový útes, ale v meste k mojej mame netrafíš.“ – „Musím mať motiváciu.“ Zastávam teóriu, že kvalitný žraločí krvák vznikne každé desaťročie. V 70. rokoch ČEĽUSTE, v 80. rokoch... no, vtedy vzniklo veľa žraločích hororov, ale nenapadá mi žiadny vyložene kvalitný (každá teória má diery)... v 90. rokoch Harlinova ZRADNÁ HLBOČINA. A v prvom desaťročí 21. storočia? OTVORENÉ MORE - dokumentárnym štýlom nakrútená voľná adaptácia udalosti, ktorá sa priamo takto asi/možno/zrejme/ktovie nestala, ale režisér (a scenárista a strihač a kameraman v jednej osobe) Chris Kentis naznačuje, že zabudnutie klientov uprostred mora nie je až taká nečastá vec, ako by sme si mysleli/priali. Nemám k dispozícii žiadne záznamy, takže mi nezostáva nič iné, ako mu veriť. No ako fanúšik hororov a niekto, kto sa žralokov veľmi bojí, mu to zhltnem aj s navijakom. Snímka je kratučká. To je vzhľadom na námet (dvaja turisti si objednajú potápanie uprostred mora, sú tam „zabudnutí“ a s prichádzajúcim večerom sa horizont kalí nacecanými ťažkými mračnami... začína sa blýskať... fúkať vietor... a neďaleko zašpliecha prvá plutva žraloka) logické. No už 79 minút „iba o tomto“ by bolo veľa, takže tvorcovia naťahujú čas dovolenkovými zábermi. Snímka si drží pôsobivú, realistickú atmosféru, na čom majú podiel nielen sympatickí ústrední hrdinovia (čo je dôležité, pretože v monotónnom prostredí s nimi strávime celý film), vynikajúca práca (so ŽIVÝMI) žralokmi a pochmúrna výprava (more a nízko visiaca daždivá obloha vyzerá podobne antiromanticky, ako v STROSKOTANCOVI). Miestami VEĽMI nepríjemný film, ktorý sa síce nejaký čas rozbieha, ale ku koncu mi fakt bolo až nepríjemné sa pozerať na to, čo sa okolo hrdinov vo vode a kúsok nad hladinou robí. Fuj. Fuj, fuj a ešte raz fuj. Nie dokonalé, ale mrazivé áno. (01.05.2005)

Hlad, zima, dotěrní žraloci, záchrana v nedohlednu a nervy na pochodu. To je téměř bezvýchodná situace, kde už zbývá opravdu jen se modlit a doufat, že se objeví nějaká záchrana, která příjde v poslední minutě. Herci si při natáčení museli hezky užívat. Natáčení se skutečnými žraloky není nic příjemného. Nikdo těm potvorám, co dokázali přežít i dinosaury, nevidí do hlavy. Na druhou stranu skuteční žraloci dodaly snímku na reálnosti. (02.12.2009)