Předčasný pohřeb

V roku 1962 natočil americký režisér a scenárista Roger Corman svoj v poradí tretí film, pri ktorom sa nechal voľne inšpirovať literárnou predlohou spisovateľa Edgara Allana Poea. Jedná sa o poviedku "Predčasný pohreb" (The Premature Burial), ktorá vyšla v roku 1844. Roger Corman ju spracoval do podoby rovnomenného osemdesiat minútového gotického horroru. Výborne v ňom zachytil paranoidný strach hlavného hrdinu z dedičnej choroby a možnosti pochovania zaživa. Má to skvelú temnú atmosféru. Hustá, plazivá hmla, nočné búrky, starý cintorín, hrobka, uschnuté stromy, starobylé sídlo uprostred močiarov. To všetko majstrovsky podfarbené pochmúrnou hudbou Rolanda Steina. Parádna gotická filmová klasika. **** (25.06.2023)

Není mnoho filmů, kde by hlavní hrdnina byl posedlý smrtí až do krajnosti. Převedení povídky se povedlo na výbornou! Mlha, mlha, mlha. Smrt, zánik a červ, nejlepší přítel člověka. Osvědčené kulisy, ve kterých se zmítá Ray Milland ( tak podobný V.Priceovi), strašidelná hudba a nádherná proradná Hazel Court. Ovšem pokud vyhledáváte snímky s klipovitým střihem, ze kterých stříkají gejzíry krve, a vy proto nestačíte vylévat vědro pod monitorem, pak nejspíše zůstanete neosloveni. Pro mě nádherná gotická záležitost..... (02.11.2010)

Papírové kulisy, mezi kterými se povaluje umělá mlha a do toho neherecké výkony, bohužel včetně Ray Milanda, který se jediný trochu snažil, ale zase až moc přehrával - asi mu nic jiného nezbývalo. Scénář totiž nedokázal dostatečně rozkošatět krátkou Poeovu povídku na plnohodnotný film. Pro milovníky tohoto typu televizních hororů s naivně legrační výpravou - proč ne? Pro ostatní - už přežitá záležitost. (08.07.2018)

Spojení E. A. Poe x Roger Corman funguje. Zde sice chybí Vincent Price, ale tolik to zas nevadí. Film natočen ve stejném stylu jako ty předchozí. Cormanovy snímky si zamilujete: staré hrady, hrobky, pavučiny a příjemné mrazení postupně se měnící v občasnou hrůzu. Závěrečných 15 minut jsem si opravdu vychutnal. (26.08.2009)

Stihomam z možných následků rodového prokletí - katalepsie - nutí Raye Millanda myslet už v nejlepších letech na poslední věci člověka a zřídit si útulnou hrobku se zásobami jídla, nouzovým zvonkem, nářadím potřebným k úniku z rakve a jedem pro případ nečekaných komplikací. Kdyby Roger Corman začal vyprávět až odsud; kdyby měl smysl pro obrazovou zkratku a pro černý humor; kdyby nedělal z dobré poloviny filmu ubulené konverzační melodrama, kde nutí postavy desetkrát opakovat už známé informace, mohla z toho být pětihvězdičková krásně obskurní záležitost a ve spojení s jinou třičtvrtěhodinovou by určitě vydala na skvělý film. Ale kdepak. Corman otálí. Po působivé titulkové scéně nás provází nádhernými interiéry i kašírovanými exteriéry, které jsou ve všech jeho poeovských filmech víceméně totožné, ale tak nádherné, že bych se do nich okamžitě přestěhoval. :-) Jenže ani doprovod zlověstných žesťů a iritujícího pinkání na xylofon nezakryje fakt, že kromě tlachání už tato část filmu nic nenabízí. Corman přešlapuje na prahu a holedbavě žvaní o tom, co nás mohlo a mělo překvapit až uvnitř. Druhá půle už je sice dějovější, ale přichází s křížkem po funuse. Narozdíl od ostatních nevidím nejmenší problém v nahrazení Vincenta Price Rayem Millandem. Není jeho chybou, že je nucen hrát skoro v každé scéně totéž, ani to, že mu scénář neposkytne vždycky dost věrohodný impuls k teatrálním náladovým zkratům. Vzhledem k tomu, že zbývající obsazení je opět mimořádně nepovedené, k Millandovi jsem se naopak upnul jako k jedinému opěrnému pilíři filmu. Především on přispěl k tomu, že to nakonec nevidím tak černě. 60% (25.06.2010)