Režie:
Alejandro AmenábarKamera:
Hans BurmannHrají:
Eduardo Noriega, Penélope Cruz, Fele Martínez, Najwa Nimri, Gérard Barray, Tristán Ulloa, Alejandro Amenábar, Chete Lera, Jorge de Juan, Miguel Palenzuela (více)Obsahy(1)
Vyhlášený frajírek a holkař César (Eduardo Noriega) se na jednom večírku seznámí s dívkou Sofií (Penelope Cruz) a zamiluje se do ní. Césarova žárlivá přítelkyně Nuria se rozhodne mu pomstit a narazí schválně do betonové zdi. César nehodu přežije, ovšem následky jsou tragické: má znetvořený obličej. Lékaři mu sdělí, že by nepomohl ani chirurgický zákrok. César však stále miluje Sofii, ale jednoho dne se všechno změní, protože doktoři objevili nový způsob... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (229)
Nutno říct, že z Amenábarových filmů se mi Otevři oči líbilo nejméně. Ne snad, že by to byl špatný nebo špatně natočený film, to v žádném případě, navíc španělské filmy mám rád, ale nevtáhlo mě to natolik, abych citově a s napětím prožíval zvraty v Césarově životě. Snad proto, že jde o takový ten typ namachrovaného hezounského zmrdíka, který nemůžu vystát, mi bylo celkem putna, co se s ním děje, resp. jsem mu jeho osudové strázně docela přál. Pointu jsem neznal, ale celkem bylo zřejmé, kam celý film směřuje (přičemž lze opět podotnout, že na Matrixu opravdu není nic originálního). Je to dobrý film, ale za srdce mě nevzal. ()
Syrovější a řekněme realističtější než Vanilkové nebe, ale právě tím poněkud odtažité. I zde mi vadí přepálená stopáž, protože příběh samotný by vystačil na ty Krajní meze. Na Penélope se sice hezky kouká, ale přijde mi, že tady nemá co hrát, nebo hraje trochu chaoticky, nevyzrále, nevím jak to popsat. ()
Už už jsem se málem nechal odradit tou nálepkou "romantický", ale zároveň mě zlákaly nálepky "mysteriózní/sci-fi/thriller", a tak jsem dal filmu šanci. A hodně dobře jsem udělal. A mám teď docela brouka v hlavě, jestli náhodou u Amenábara tak trochu neopisovali Wachowští, protože celý ten konec a pointa... je prostě takový Matrix nanečisto. Jsem nadšen a příjemně překvapen - co začalo jako tuctový a nudný romanťák, přešlo po slušné fázi dramatické do lahůdkové fáze psychedelické a já bych možná i pětil, kdybych už Amenábarovi nevypětil The Others a Agoru, které se mi přece jen líbily ještě o chloupek víc. A taky musím přiznat, že ten frajírek César mi byl fakt děsně protivnej, tihle namyšlení suverénní borci mi totiž byli vždycky děsně protivní, protože sám jsem nesmělej a děsně citlivej... :) ()
Ve chvíli, kdy jsem viděl původní verzi, tak ani nemám chuť vidět "Vanilkové nebe", které je remakem tohoto Amenábarova filmu. Je to zajímavé, hlavně v tom smyslu, jak ti to hraje s vaší hlavou. Všechno může být sen, všechno může být realita a nic nemusí být propojeno. V závěru ale k pochopení dochází a rozhodně to není špatné. ()
Komplikovaný film, na který si v podstatě nejsem schopen vytvořit názor. Při jeho sledování jsem měl pocit, že se ten film bortí a rozpadá. Z počátku to vypadalo na silný příběh o hledání čehosi jako osobní identity a nového smyslu života po osudové autohavárii. Jak však film postupně plynul dál, jeho dramatická struktura se hroutila do chaotického prolínání flashbacků, snů a reality, ve které čert aby se vyznal. Svou nelineární narativní strukturou a sci-fi nádechem mi to připomnělo třeba snímky "Věčný svit neposkvrněné mysli" nebo "Truman Show", oba mě ale oslovily víc. Emoce tam ale byly a především každý záběr na Penélope Cruz mě uzemnil její temperamentní krásou. Hlavně kvůli ní tak hodnotím tento film relativně vysoko, ale ke druhému zhlédnutí nebo delší úvaze nad tím, o čem ten film vlastně je, chuť nenacházím. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (9)
- Ve scéně, kdy César (Eduardo Noriega) jde to Sofiina (Penélope Cruz) bytu a strhává ze zdi její fotky, lze spatřit obrázek "Sandmana", což je populární komiksová kniha, která pojednává o světě snů. Její autor je Neil Gainman. (Seabeast)
- Režisér filmu Alejandro Amenábar dostal nápad na scénář po děsivých nočních můrách, které se mu zdávaly, když byl nakažen chřipkou. (Seabeast)
- Píseň, která zní v nočním klubu, kam César poprvé přichází, je skladba "Rising Son" od skupiny Massive Attack, ve které je často opakována fráze "dream on (sni)". (becki_tu)
Reklama