Pýcha a předsudek

Formálně naprosto skvělé, bohužel jsem však měl v každém druhém záběru/dialogu pocit, že jsem přesně tohle viděl již nespočetněkrát předtím a v lepším provedení. Pýcha a předsudek v žádném případě neurazí. Na obodobí ve kterém se odehrává má nezvykle bystré a vtipné dialogy. Stejně tak prostořekost a upřímnost Keiry je mi sympatická. Ovšem jakožto příběh o lásce/vztazích mě toto dílko nikterak hlouběji neoslovuje, což je vzhledem k mému vkusu/cítění vcelku záhada. Snad možná příliš vyumělkované - tak bych celek charakterizoval v jedné krátké všeříkající větě. Cit ano, emoce taky, ovšem vše se tak nějak táhne, plouží...zastřenost, pravá láska, umělá láska, zvyky aristokracie....vše už jsem viděl někde jinde...nic nového pod sluncem. (15.10.2006)

Osobně dávám přednost drsnějším světům, než je ten idylicky austenovský, plný dobromyslných duší, přiměřeně komických figurek a samozřejmě i oné „upejpavosti“. Občasné nesmělé pousmání a nanejvýš něžný dotyk rukou. Všichni sice mluví striktně spisovně a oblékají se do nevzhledných kostýmů, avšak rozum, cit a ono pověstné „míti filipa“ je poplatné kterékoliv době. Chcete se bavit, dojímat a nemít přitom pocit, že sledujete pokleslou kulturu? Chcete vědět, jaký výkon vynesl Keiře nominaci na Oscara? Chcete vidět pravý protiklad Domina? Nebojte se říct ano, ano, ano a pro jednou dát valem očekávání něčeho nevídaného, šokujícího a extravagantního. Bohudík za trochu poklidnosti. 80% Zajímavé komentáře: Marius, Mahalik, wipeout, tangerine1 (26.03.2006)

Pýcha a předsudek je z mála knih, které jsem vnímal tak intenzivně, že si dodnes po té spoustě let pamatuji, kdy a kde jsem je četl. Vlastně i Rozum a cit, i když ten mlhavěji, nemám před očima tak ostrou vizi potištěných stránek a ten červen, tři různá místa, kde jsem jej načal, nasál, a dokončil... Ehm... k filmu. Tolik silně mě nevtáhl, nicméně dovedně používá metodu Austenové... předvést někoho v extrému, názor pak zpochybnit a nakonec otočit. A znovu na druhou stranu. Ano, za mě režisér víceméně pochopil, o čem tato brilantní kniha je. A trochu jsem si spravil názor na Keiru, mám ji nějak raději jako člověka, vpodstatě jsem jí uvěřil, že je Elizabeth. (25.06.2012)

Čekal bych, že se ukoušu nudou (z ryze dívčího romantického filmu ze staré Anglie - c´mon!), ale opak je pravdou. Od půlky filmu jsem visel na rtech většině herců a byl i docela zvědavý, jak to celé nakonec dopadne. Velice milé pak je, že Wrightovo dílo funguje i po (všech) ostatních stránkách: zpracování - to hlavně -, kamera, HUDBA, herci... Úžasný výlet do 18. století jednoho známého evropského ostrůvku se vydařil a těžko si lze představit, jak lépe se to dalo provést - nedalo, a přitom pokazit je vždy co. P.S. Vážně se těším na zabijáckou Ronan. (01.05.2011)

Nadherne sklbenie ucty ku kosatej predlohe a jej silnym kvalitam (vysperkovane bozske dialogy, cit pre vykreslenie postav) v kombinacii s vybornym formalnym spracovanim, kde popri nadhernej vyprave kazdy akord hudby (od baroknych klasik az po hravu roztopasnost skladieb pre vidiecke zabavy) a kazdy zaber ako i jazda kamery presne sprostredkovavaju pocit lahkosti, elegancie ale i sofistikovanosti a jemnosti pribehu, podtrhnute skvelymi hereckymi vykonmi. Podobne nadneseny pocit krasy v srdci mavam vacsinou pri juhokorejskych romantickych komediach, takze ti co ma poznaju, vedia aku poctu som teraz vlastne filmu zlozil :-) (05.02.2006)