Sin City - město hříchu

Sin City je oříšek. Prakticky nerozlousknutelný. V podstatě mě emocionálně nechává naprosto chladným, což by asi nechávat neměl, když se tam ostošest vraždí a dělá spousta dalších nepěkných věcí. To je skutečně významné mínus. A jako celek film vlastně ani moc nemám rád, když se tak zamyslím. Ale je tu spousta jednotlivých částí, které prostě miluju. Výtvarné zpracování je samozřejmě bonbónek pro mé mlsné oči. Několik scén je zkrátka naprosto dokonalých. Alexis Bledel já miluju po Sin City víc než kdy dřív, a to její "Oh Sugar, you just gone and done the dumbest thing in your whole life" mě jednoduše dostává do kolen. A tancující hubená malá Nancy taky. Obzvlášť na Cells Instrumental. (14.05.2007)

Šel jsem do toho s tím, že mě Sin City asi moc nechytne, ale výsledek předčil mé očekávání (v záporném slova smyslu). Přitom to, když nepočítám úplně úvodní scénu s Harnettem, nezačalo špatně. Příslib spousty známých herců, stylový vizuál a z něho vyplívající slušně temná a prohnilá atmosféra. Ale postupně mě ti drsní, nesmrtelní chlapící a děvy začali unavovat a nudit. A když jsem si konečně našel někoho komu bych mohl alespoň trochu fandit (Elijah Wood ve velmi zajímavé roli), tak příjde obézní macho, co nemá nic lepšího na práci než brečet, že mu žádná ženská nikdy nechtěla dát (jo pardon, zapomněl jsem na tu blondýnu :-) ) a odrovná ho. A aby toho nebylo málo, tak cca půl hodiny před koncem přeskočí záběr na nemocniční lůžko a koho pak to nevidím? Starého známého, o kterém jsem si naivně myslel, že už mě už těmi svými kecy o svém stáří nadobro přestal štvát a ono ne. Pak už to byla totální ubohost, každou další minutou horší a horší, až jsem se musel ovládat, abych to nevypnul, jak moc se zvyšovalo moje utrpení. A tak jediným přínosem filmu je pro mě zjištění, jak moc jsem asi náročný divák ve srovnání s jinými, kterým stačí ke štěstí právě takový typ snímku, a to mi dělá ukrutnou radost. (05.09.2011)

Černobílé omalovánky v akci. Dosud sice nejvěrnější, ale bohužel nikoli nejlepší adaptace komiksové předlohy. Narozdíl od papírové verze tomu chybí atmosféra. Silná nevyrovnanost na všech postech snímku také moc nepřidává - obvzláště kolísavá úroveň jednotlivých povídek a hereckých výkonů zamrzí. Co v předloze funguje tady vypadá spíše pouze "zajímavě" či to rovnou aktivně štve (například monology - všeho s mírou aneb proč opakovat to, co pohřbilo původní verzi Blade Runnera, že?). Do konce "Drsného sbohem" není moc co vytknout, pak se karta kvality obrátí a je to spíše naopak. Za vidění rozhodně stojí, tvůrci si to udělali po svém a pokud se z chyb poučí do pokračování, tak by to konečně mohlo být to velké "ono". (17.04.2005)

Nemyslím si, že převést papír na celuloid je to nejlepší, co se může s komiksem stát. Po vizuální stránce nádhera, ale to se během deseti minut okouká a z filmu zbude nic. Ještě tak ta část s Willisem mě docela zaujala, ale jinak si už dneska (týden poté) nepamatuju skoro nic. Ani to, jak to vypadalo na pohled. Prostě se mi to nelíbilo, ale za ten první Bruceův příběh dávám ty tři hvězdy. Možná kdyby to provázali trochu víc, nebo kdyby v tomhle vršení několika příběhů byla nakonec i přiložena pointa, tak by se mi to líbilo mnohem víc, ale takhle ne. Jen si to spíš hraje na něco víc, ale kromě okecávání a žvástů tam není nic hlubšího. Příliš nudný, aby to bylo zábavný. Možná bych měl být nadšen, že jsem vlastně hlavním hrdinou celého filmu (monolog), jenže tomu tak není. Právě kvůli tomu je Sincity příliš o ničem. Místo abysme děj sledovali na obrazovce (plátně, hladině studánky), tak nám jej odvypráví obvykle naprosto nezajímaví lidé, kteří se pouze snaží být cool. Jediná vyjímka je Hartigan Bruce Willise a pak ještě možná Marv Mickey Rourkea, kterej ale na Hartigana moc nemá. Ti ostatní nestojí za nic. (08.12.2005)

Hned první povídka představuje vrchol celé hříšné epopeje. Marv sbírá drsné body, stylizace a obrázky pasují výtečně a sem tam se urodí hodně dobrá hláška. Jenže to co se za černobílým pozlátkem skrývá by zasloužilo pohlavek. Sin City je ukázkovým příkladem nezvládnuté adaptace – žádné emoce, žádná snaha vyjádřit pohnutky postav filmovou řečí. Rodriguez se topí v nekonečných monolozích svých postav, které neustále žvaní, neustále vysvětlují, co se jim honí hlavou a jakou mají zrovna náladu (až je to někdy k smíchu, třeba když se Hartigan zmoženě opře o strom, zakašle si do ruky a uvidí ve dlani krev, což provází zhruba slovy „je mi blbě a kašlu krev“ – asi aby stíhali i pomalejší diváci :-)_______ Kulantně řečeno, tupé. Nekonečný a nekontrolovaný vodopád slov přebíjí všechno a titul nejužvaněnějšího filmu posledních deseti let Sin City suverénně vyrvává z pařátů nedávného Closer. Hlášek ubývá, dynamika vyprávění prakticky neexistuje a dokonce chybí pořádná hudba (!). Většinu času zní jen fádní podkres, takže o audiovizuální nářez z traileru nezavadíte ani koutkem oka (ukázka tak teprve teď naplno prokazuje svou genialitu a zároveň lživost). S přibývajícími minutami geniální bonmoty („Nespláchls“) definitivně mizí a přicházejí velké rozpaky z hereckých výkonů. Sešla se nám tu opravdu rozmanitá společnost: Od skvělých drtičů (Rourke, Willis) a pohodově obsazených postav (Stahl, Dawson, King) se přes rozpaky (Wood, Duncan) dostaneme až k toporným výstupům (Owen, Del Toro) nebo rovnou směšnému přehrávání (Bledel, Murphy a hlavně Jessica Alba: Nic proti její postavě, ale líp hraje i Honza Čenský)________ Výsledek zklame. Neživotná, statická, chladná a hlavně děsivě neinvenční, až otrocká adaptace, jejíž autoři zapomněli, že to co trhá koule na stránkách comicsu nemůže v prakticky stejné podobě cupovat varlata filmovým divákům. Nuda. Nic víc. V posledních čtyřech dnech jsem viděl sedm filmů a jen jeden ve mně zanechal méně než Sin City: Šlo o thajskou Tropickou nemoc, z níž jsem po dvaceti minutách odešel. :-) Ale dost remcání. Sin City není vyloženě špatný film. Jen nezáživný průměr, po němž nezbyde nic víc než vzpomínka na přísliby traileru a z comicsu obšlehnuté vizuály. A blahé paměti pravdivé tvrzení Ondřeje Vosmíka, jenž v recenzi Cinemy na Spy Kids poznamenal, že Rodriguez je dobrý řemeslník, ale bídný vypravěč. Nikdy předtím to neplatilo víc. P.S: Tímto samozřejmě nepochybují o tom, že příznivci stylových, jakkoliv naprosto tupých obrázků, a “tarantinovského hypeu” si cestu pro svých pět hvězdiček najdou. Přeju jim to. :-) (06.04.2005)