Dobrý ročník

Ridley Scott pořádně utáhnul uzdu svému jinak znamenitému vizuálnímu talentu a natočil příjemně lechtivý a hřejivý příběh z jižní Francie, kde arogantní obchodník zdědí honosnou venkovskou usedlost. Trefně napsaná postava kariéristy Maxe se mi dostala pod kůži a nebál bych se příliš toho, že někdo, milující svůj uspěchaný život, může přehodnotit svoje stávající materialistické hodnoty (stejně ho nejvíce těší to, jak ho všichni kolem nenávidí) a přivonět ke světu jinému, malému, pomalému. Scott umně balancuje na vrtkavé hraně kýče, letmo klouže po komediálním povrchu, i když mohl více tlačit na teplé záběry vinic, stejně jako více přitlačit při výběru scenáristy. Skvostný Crowe zase cynicky vykreslil dnešního ziskuchtivého obchodníka, vedlejší postavy nejsou jen doplňujícími standardními figurkami (a místy to vypadá jako by s nimi Scott skutečně sousedil) a krásná Marion Cotillard moc dobře ví, jak zamrkat na diváka. U sušené levandule pod oknem odpuzující škorpiony jsem se příjemně bavil!! (21.02.2007)

Předem jsem rád, že A Good Year není jen o víně. V době, kdy si dát osm škopků s kamarády z mokré čtvrti je nemilosrdně postaveno jako barbarský protipól k vypití pár lahvinek bílého ve společnosti distingovaných přátel, co si pak myslí, že jejich stolice je voňavější a kdy se, především ve vyšší střední vrstvě, vyrojilo spoustu samozvaných someliérů, co v červeném víně poznají buket přezrálé skořice, sběr na jižním svahu hnojeném kuním trusem a cukrovku majitele vinice, aby si k němu vzápětí objednali colu, začínám být na cokoliv s vinnou tématikou krapet alergický. Ridley nijak nevybočuje z klasických schémat romantických filmů o napravených cynicích, chválit ho za malebné obrazy z Provence je zbytečné, když dobře víme, že pod jeho patronací by vypadaly dobře i scenérie hnědouhelných dolů a tak za co hlavně zaslouží pochvalu, je to, jak z jeho snímku sálá nenucený optimismus a pobídka k užívání si prostých chvil života. Poválejte si jako degustátor Dobrý ročník chvíli na patře a pak ho buď vyplivněte a nebo si jej nechte kolem srdce projít až do žaludku. Záleží jen na vás.. (22.08.2011)

,,K ČERTU S PENĚZI“...... /// Moudrost najdeš na roztodivných místech…. a tak se z Maxe – i díky vínu, stal dobrý člověk (vo tom bych kurva něco věděl…). Provence, nostalgické vzpomínání i prosluněná současnost. Harmonie, vyrovnanost, sklenka, co není nikdy prázdná …(ale to už je jiná písnička), běžné radosti života. Film, kterej je prostě a vobyčejně řečeno – FAJN! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 2006 Peter Mayle číst nebudu. 2.) Miluju Francii, víno, Marion Cotillard. 3.) Sháním chalupu. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (19.01.2013)

Skvělá práce, Ridley! Když jsem se z traileru dozvěděl, že se chystáš provětrat klasická "hluboce lidská" klišé a naplnit přerod sobce z londýnského akciového trhu v bodrého chlapíka omámeného francouzským vínem, chytal jsem se za hlavu. Jenže tys to, chlape jeden, zvládl zrežírovat s takovou energií a vnitřní šťávou, že jsem si hned po příchodu domů zabookoval dva lístky do Provence. :-) Pohodový film s oprýskaným poselstvím, ale vášní v srdci. (12.10.2006)

Filmy o přehodnocení současného života, o nalezení správného místa k vlastnímu bytí a o pravých přátelích u mě mají dveře vždy otevřené a když Ridley Scott natočí svůj osobní emoční vrchol a Russel Crowe hraje ve svém bloumání po Provence na city jak nikdy, je rozhodnuto. Lidský a v nejlepším slova smyslu hřejivý úspěch. (01.03.2007)