Souboj Titánů

Jeden z filmů, u nichž bych dal všechno za to, abych je mohl vidět v kině v době uvedení (aneb kdybych měl stroj času, hned po obšťastnění trojské Heleny bych už jenom objížděl premiéry těchhle slavných pecek). Z vypravěčského hlediska to není dokonalé, občas se to zdlouhavě opájí působivými vizuálními výjevy a některé dějové souvislosti zůstávají s otazníkem, ale celkově prostě nádherný kus dobrodružné filmařiny, který mou hlubokou diváckou přízeň nikdy neztratí. Tolik zmiňované Harryhausenovy efekty jsou kouzelné a jednoduše živé a žádný film už nedokáže tak podmanivě vykreslit antickou mytologii a lehce spojit tolik ikonických bájných figurek. A nemusí to být akční ve stylu debilního remaku, aby si příběh uchoval temné napětí a soustavnou atmosféru - nejlepším příkladem je pasáž s medúzou, která by se neztratila ani v Pánovi prstenů. A Laurence Rosenthal složil jeden z nejkrásnějších filmových soundtracků... Jasná kultovka. 85% (15.05.2018)

Dodnes asi obsahově nejdokonalejší bájeslovný příběh z antického Řecka. Film, který není ani pitomě dobodružný na způsob Herkula či Xeny, ani naivně poučný jako většina jeho současných obdob, ale stále si zachoval mnoho ze své přitažlivosti, což je dáno především důstojným hereckým obsazením - zvláště Laurence Olivier v roli Dia je k nezapomenutí. To, že se film trikově propadl někam úplně jinam, je jistě pravda, ale mně osobně se v něm použité "animační" postupy zamlouvají mnohem, mnohem více než současná, zoufale nadužívaná, plastická, chladná a neosobní digitální technologie. (28.02.2005)

Oblíbený film mého dětství, který však nemilosrdně ohlodal zub času, zvláště efekty působí v dnešní době vyloženě úsměvně. Sentiment je však mocný - "Souboj Titánů" byl nádherným a napínavým dobrodružstvím, kouzelnou pohádkou, co byla v těch dávných letech přetrumfnuta snad jen "Nekonečným příběhem". Tehdy bych dala 5*, dnes s přivřenýma očima 3*, spravedlivým kompromisem tedy bude 75%. (03.03.2009)

Legendární dobrodružná fantasy, která mě, tehdy prostřednictvím černobílé TV seznámila s antickým světem. Neodolatelné triky, kterým ty nové digi nemůžou ani lízat boty, mužný Harry Hamlin, krásně křehká Judi Bowker a majestátný Zeus v podání Laurence Oliviera. Klasika mého dětství, natočená pro radost. (27.02.2005)

Laurence Olivier jako Zeus je pořádně nepříjemnej a autoritativní a já mu vždycky věřil toho nejmocnějšího Boha, i když tam málem neudělal jedno kouzlo. Maggie Smithová má přesně ten obličej, kterej dokáže vyjádřit lásku a milost, ale i neústupnost a sílu, jakou svéhlavá a mstivá bohyně potřebuje. No a Ursula Andress (po Bondovi jí prý novináři přezdívali Undressed) je ta jediná Afrodita, kterýž jablko bych si jako Paris vzal. Harry Hamlin jako mladý a ideálně dobrý polobůh Perseus a moc pěkná princeska, to všecko tvoří společně s nádhernou výpravou a kostýmy příjemnou mýtickou pohádku. A když jsem byl malej, tak jsem ten film strašně miloval. Ale taky jsem se ho strašně bál, hlavně Medůzy a toho hlavního parchanta Kalyba. Ale pokaždý jsem ten příběh s ním prožíval znovu a i dnes se hodně rád podívám. Plus výborný dabing, který se jim však opět povedlo částečně zmršit předělávkou (i když ne tak špatnou, abych nelhal). Nelze jinak, než plnej počet bodů. Tohle je ten z filmů, který se stal klasikou už při svém uvedení v kinech. A lidé se k němu budou vždycky rádi vracet. Co se týká triků, myslím, že na svou dobu jsou víc než skvělé (ostatně jako obvykle u většiny takovýchto filmů na svou dobu jsou) a i dnes strčí většinu těch nových digitálních do kapsy. Já osobně mám radši, když je ta potvora model, kterej rozpohybovali po okýnku, než když je to jen pár čar a bitů v komplu. (15.02.2006)