Den poté

Tenkrát v pozdní fázi studené války asi děsivý, bohužel teď už značně vyčpělý a plytký drama dní kolem nukleární války, z perspektivy běžných živáčků v Kansasu. A že mě tohle téma extra zajímá a přijde velefascinující, bohužel, tady ten televizní pokus ztrácí jak v laciném provedení, odbytých maskách, spoustě slabých neherců, tak vůbec spálené údernosti dopadu takové tragédie na lidstvo. OK, těch osudových 5 minut (a napětí chvil před) se povedlo, jinak ale vůbec nejsledovanější americký TV film všech dob za mě celkem slabota a zklamání. Možná mám moc vysoká očekávání. (22.08.2017)

Den poté má svoje slabé, ale i silné stránky. Tou nejslabší je ten podivný naivní nadějný tón v pozadí, že časem bude zase dobře a že lidé budou žít dál. Bylo by fajn, aby už někdo konečně těm miliardám sebedestruktivních bytostí natvrdo ukázal, že až nebe ozáří tisíce sluncí, žádný den poté už nebude. Nejsilnější moment je pak vědomí, jak děsivě aktuální jsou úvodní události filmu. (18.05.2014)

Nemohu si pomoci, ale mě se to nelíbilo. Je sice moc hezké, že nám tvůrci dokázali přiblížit celý ten proces jaderné války celkem důvěryhodně, ale to dokáže i leckterý hraný dokument, trvající necelou hodinu. Tohle bylo zdlouhavé, nudné drama, se špatně napsanými postavami a mizerným scénářem. Dalo se to natočit mnohem lépe. 30% (16.08.2013)

Kladu si otázku, jak bych asi Den Poté hodnotil, kdybych neviděl o pouhý rok mladší britská (výrazně televiznější a dokumentárnější) Vlákna. Takže pokud jste je Vy sami neviděli, berte mě s rezervou. Den Poté je rozmáchlé dvouhodinové katastrofické drama s podivně artovými vložkami (viz např. bílý kůň), které se netají tím, že ukazuje ten výrazně mírnější než realistický scénář jaderné války. Takže nenastane žádná nukleární zima, "jen" se centra velkých měst a okolí vojenských zařízení obrátí v prach, a celé území pohltí radioaktivní mrak. Film sleduje osudy několik postav, žijících a pracujících v Kansas City, z nichž za hlavní lze považovat nemocničního lékaře Jasona Robardse. Velmi přesvědčivě ukazuje to, že na něco takového, jako by nastalo, nemůžeme být připraveni, a že ať jsme jakkoliv různí, najednou začneme mít společnou starost o ty naprosto nejzákladnější věci, které si bohužel budeme i nadále chtít opatřovat trochu odlišnými metodami. Ještě palčivější ale je uvědomění si, že se všechny naše plány zhroutí, a prostě nezbude, než se s tím smířit. Den Poté rozhodně plní svůj účel. Záběry na rakety opouštějící hromadně sila, stejně jako na sportovní halu zaplněnou umírajícími, jsou v tom nejhorším slova smyslu velkolepé. Ale musím se vrátit ke srovnání s Threads - ta jsou podle mě silnějším zážitkem díky realismu, polodokumentární formě, a mistrovské práci se zvukem a střihem. Den Poté je zkrátka "jen" hraný film. Kvalitní, ale narážející na svoje limity. 80% (03.01.2017)

Jaderná válka v tomto filmu je taková, jak jste si ji vždycky představovali. Ničí životy lidem napříč celou společností: mladým párům, raketčíků, lékařům, farmářům, otcům, synům, bílým, černým, mužům i ženám. Vlastně i zvířatům. To není samozřejmě ironie a výsměch hrozbě možnosti jaderné války, která je teď snad nižší (ale třebas Indové a Pákistánci se také nemají rádi), ale určité konvenčnosti, s níž je toto téma uchopeno. Věřím, že právě takový scénář, jaký má tento film, by sepsal každý trochu nadanější uživatel databáze, mít k ruce pár odborných poradců. Stvoření schematu: seznámení s postavami --> eskalace konfliktu --> odpálení raket --> jaderný "holocaust" --> dny poté, nevyžaduje mnoho přemýšlení. V něm samém není chyba, ale v jeho zaplnění povětšinou očekávatelnými scénami už ano. Nebýt té hrůzy vepsané do tváře lidí, kteří pozorují odpálené rakety a vědí, že to přijde, nebýt úplného závěru, nebýt snahy držet se fakt, nebýt naznačení rozkladu morálních hodnot (scéna zastřelení kovboje), ty silné *** bych nedal. (17.05.2010)