Slečna Drsňák 2: Ještě drsnější

Nepříliš povedené pokračování docela zábavné jedničky. Většina vtipů mi asi ušla, nebo jsem je nedokázala odhalit. Bárbínovská Sandra Bullock mě nenadchla, ani její "drsná" parťačka Regina King. Postava Grace Hartové mi byla po většinu filmu zcela nesympatická. Ale to všechno bych snesla. Za největší utrpení považuji závěr. Kéž by film skončil šťouchnutím nadřízeného do vody a né moralizujícím závěrem na téma světový mír. To už bylo opravdu silné kafe. (26.03.2008)

Vylozena debilita to neni. Po vsech tech komentarich tady bych cekal neco mnohem horsiho. Spis je dvojka hrozne nudna, primocara/predvidatelna a prakticky bez jediny vylozene vtipny situace. Ale Sandra docela ujde (kdyz si vezmu, ze ji skoro vubec nemam rad) a dokoukal jsem to pomerne bez problemu. (05.12.2005)

Nevím, jestli je to horší jak jednička... asi je to na stejné úrovni. Plusem je, že tam nebyla další agentka (třeba agresivní Sam), kterou by opět zkrášlili a pod zdatným vedením Sandry Bullock alias Gracie Hartové zachraňovali svět - a taky hezounek Enriqueho Murciano. Jako velký mínus bych viděla postavu Sam, kterou jsem tak docela nepochopila a jejíž "drsňáctví" mi až lezlo na nervy. (29.10.2013)

Ačkoli scénárista zůstal stejný, vyměnil se režisér. A asi to nebyla nejlepší volba. I to málo dobré, co bylo v jedničce zde zmizelo. Z agentky FBI se stala namyšlená fiflena a tím pádem zmizel komediální rozdíl mezi drsnou policajtkou a krásnou distingovanou dámou. Děj únosu je vágní a roli rádoby nevzhledné drsňačky přebírá agentka Sam Fuller. A přiznám se, že mě tato postava baví víc než samotná Sandra Bullock, která ani moc nemá co hrát. Ono jí to sice s ďolíčky sluší, když se usměje při podpisování knihy, ale to na téměř dvouhodinový film nestačí, čímž se dostáváme k tomu, že tím pádem nedává smysl i celý název filmu. (01.09.2022)

Bohužel je dvojka Slečny drsňák zářným příkladem, že pokračování většiny filmů je mnohem (a v tomto případě MNOHEM) slabší. Nejen že film se snaží navázat na úspěch jedničky, ale naneštěstí se o to snaží tolik, že i přes skutečnost, že některé postavy pravděpodobně díky odmítnutí hereckých představitelů se již ve dvojce nevyskytují, tvůrci se snaží vkomponovat např. stylistu zpět do děje a snaží se jeho osobnost věrně kopírovat (nafoukaný sebestředný gay, bez kterého nemá hlavní postava šanci na úspěch). Bohužel kouzlo a vnitřní život chybí všem novým postavám, děj je mnohem primitivnějsí a výsledkem tak je film, který se z dojné krávy (úspěchu jedničky) snaží dostat, co se dá. (31.10.2005)