Její případ

Charlize Theron opět v roli ženy těžce zkoušené nepřízní osudu, takové role ji padnou vskutku jako ulité. Ostatní herci však nezůstávají v ničem pozadu, především Woody Harrelson podává nadmíru sympatický výkon. Dala by se nalézt i hlušší místa, nad nimiž vzhledem k silné výpovědní hodnotě celého snímku můžeme všichni přivřít oči. (07.12.2009)

O problému sexuálního harašení v zemi, kde i pochvala "Vám to dneska sluší, slečno." se často stává případem pro právníka, si myslím svoje a skoro by se mohlo z filmu zdát, že většina mužské populace jsou šovinistická prasata :o), ale myslím, že Niki Caro šlo o jinou věc. O ukázání potřeby normálního lidského respektu, které si ženy ve výrazně mužském prostředí zaslouží, o nesmyslnosti předsudků vůči nim ("Víš, kolik jsme měli nehod od tý doby, co berou vás? Ještě kvůli ženský někdo zařve.") a o to, že neustávající sexuální narážky nemusí být logicky ženám po chuti. Všechny scény z dolu, kde postava Charlize zažívá ponižování, jsou působivé (včetně uvěřitelného prostředí), naproti tomu kdykoliv se ocitneme v soudní síni, film trochu ztrácí dech a závěrečná katarze nemá takovou sílu, aby vyvolala mrazení v zádech. Ale Charlize jako odvážná neústupná žena je skvělá a doslova táhne celý film i přes slabší okamžiky, kdy to "drhne". A navíc dvojí potěšení jako bonus - za prvé vidět po dlouhý době Woodyho Harrelsona ve výraznější roli a k tomu Seana Beana v roli kladné. Tady mi zase schází desetibodové hodnocení - 3 a půl*. (19.03.2006)

Tenhle film byl pro mě velkým překvapením, dosud jsem si myslela, že Američani umí natočit jen strašně nudné sekvence nesmyslně táhlých záběrů (to, když chtějí předstírat umění), proudy krve a cáry vnitřností defilujících před kamerou (takhle si představují akci), nebo sentimentální patlaninu (ve všech ostatních případech). Čestnou výjimku tvoří pouze Eastwood. A teď se k němu přidala Caro. I když to není tak úplně pravda, anžto tato šikovná režisérka pouze natočila film v produkci USA, sama Američanka není. A jelikož i do hlavní role obsadila herečku, která nepochází ze země pásové výroby pafilmů, vzniklo výborné a citlivé drama. (25.01.2012)

Niki Caro má úžasný talent na práci s herci, a to jak s dospělými tak s dětskými (jak už jsme mohli vidět v Pánu Velryb). Její případ je film o ženách a jejich, často beznadějném, boji s diskriminací. Amerika nám je podána z trochu jiného úhlu, než jsme zvyklí. Prostředí železných dolů je působivé a nenechá nikoho na pochybách, kdo je tam pánem. Jsou to muži, mezi kterými pracůjí ženy-otrokyně, které jsou nuceny snášet všechna obtěžování, narážky, šikanu, ponižování. Josey se však mužskému systému postaví.... Film podle skutečné události s obdivuhodnými hereckými výkony. HUDBA: Gustavo Santaolalla - svůj styl nezapře a potvrzuje, že patří mezi nejlepší skladatele filmové hudby současnosti. Niki má skvělý vkus... (10.03.2008)

Ano, tak tomu se říká emancipace, jít pracovat do dolů (tímhle vždycky argumentuji, když jsem nařčena z feminismu, že takhle si to představuji). Bohužel tohle dílo diskriminaci neřeší, tedy zaměstnaneckou, platovou ... Hrdinka tohohle filmu jde pracovat do dolů z ryze praktického důvodu, jen aby dostala vyšší výdělek, protože se nachází v tísnivé sociální situaci, ne proto, aby ukázala, že na to prostě má. Nu což v roce 1989, uznávám, to je dost pokrokové až odvážné. Film se stáčí jiným směrem ... snaží se řešit sexuální obtěžování (nebo snad sexuálně zabarvenou šikanu) na pracovišti, což je určitě úmysl vznešený, nicméně v podání tohohle dílka však čistě průměrný. Nedočkáme se vypjatých psychologických scén, nýbrž sledu dojemně ohraných situací, které jsou sice pěkně odehrané (překvapivě silnou hereckou sestavou), ve výsledku je však film jen utahaně bezobsažný. Je to dáno tím, že se snaží být až příliš vstřícný, není na pochopení v podstatě vůbec náročný, nesnaží se osvětlit precedent, který si hornice vysoudily. Je to jen průměrné rodinné drama zasazené do netradičních reálií, které je v první hodině koukatelné -to si ještě k hrdinkám a hrdinům dokážete najít cestičku- ale s přibývajícím časem vám začnou být docela lhostejní, protože se děj cyklicky opakuje (šikana, soud, rodina) a k ničemu pořádnému nespěje. Myslela jsem, že uvidím parádní soudní drama, nebo alespoň náznak psychologického dramatu, výsledkem je melodramatický skoro-kýč. Který hodnotím tak vysoko jen díky hereckým výkonům a díky mé nostalgii po pořádné feministické masáži :-o, ne to byl jen vtip. (27.10.2006)