Když v ráji pršelo

Sice nevim, kdo je Magdalena Pivoňková, ale už jenom pohled do její nepříliš obsáhlý filmografie mi drásá žalud. Na tuhle kravinu jsem náhodou narazil na kanálu CS film a upřímně řečeno, přišlo mi to natolik bizarní, že mě to svym způsobem zaujalo a já to z nějakýho těžko vysvětlitelnýho důvodu dokoukal. Jinak nejvíc mě potěšila krátká scénka u sjezdu z D1 na Jižní Město. (08.09.2011)

Při prvním shlédnutí jsem neměl načtený román, ale film se mi docela líbil. Po druhé jsem se na něj díval již se znalostí literární předlohy a moje dojmy byly přibližně stejné. Film se knize nevyrovná, o tom není pochyb, ovšem v žádném případě není rovněž vhodný k zavržení. Má příjemnou atmosféru, pěknou hudbu a civilního Zdeňka Podhůrského. Film se v televizi vysílá zřítka, ale když na něho narazíte, klidně se podívejte. Příjemně se na to kouká. (05.02.2008)

Jsem na rozpacích. 1) Lyricky zaměřený snímek by byl lepší, kdyby hlavní hrdinka tolik nebučela, hlavní hrdina byl alespoň trochu sexy a kdyby film běžel trochu svižněji. Ale prostředí je pěkné._____ 2) Mnohé krátké vypointované obrazy jsou zajímavé._____ 3) Hlavní problém je herecké obsazení. 25letá nepříjemná Ivana Vávrová (Lída Kadlecová) a 28letý nevýrazný Zdeněk Podhůrský (Petr Kadlec) jsou v rolích zmatení a nevědí si rady. Režijní vedení očividně nepomáhá, je-li jaké. Všechno musí zachraňovat 56letá Jiřina Jirásková (babka Dočkajka), 49letý Miloslav Štibich (předseda Jednoty) a 55letý Stanislav Zindulka (předseda MNV). Ale jejich role jsou jen malé._____ 4) Otčenáškovu předlohu jsem nečetl. (30.08.2019)

Kdysi dávno, při prvním zhlédnutí, mě film těžce zklamal. S vtipnou a dobře se čtoucí knižní předlohou nemá nic společného. Napodruhé je to pořád hrůza, ale - jedna hvězdička za příjemnou hudbu Petra Skoumala a poetickou kameru Emila Sirotka ( chvílemi jakoby probleskl střípek z Ester Krumbachové, chvílemi je ovšem jako utržená ze řetězu) a druhá hvězdička za Pražský výběr. Mám takový pocit, že při premiéře v kině byl vystřižený. Herci místo milé nešikovnosti předvádějí Pata a Mata v porcelánu a J.Jirásková hereckou katastrofu sama nezachrání. Dokonce i P.Nový předvádí výkon hodný posledního ochotníka z Horní Dolní.... (19.12.2010)

Měli jsme farmu... ne... nečekejte, že v Africe, nebudu začínat úvodní větou knihy a filmu Vzpomínky na Afriku. Měli jsme zkrátka takovou farmu tam v lesích kousek od Žatce... Opuštěnou, zpustlou, ale velmi krásnou a byl jsem tam šťastný. To místo dodávalo energii. I já jsem snil, že bych tam snad jednou možná mohl žít, ačkoliv civilizace byla daleko. I když už bylo po sametu a dříve nemožné se stávalo pozvolna možným... A samozřejmě, nechtěl jsem tam žít sám, ale s někým, kdo by tam byl také šťastný a nevadilo by mu spíš než s lidmi žít s přírodou. No nestalo se a farmu odvál čas, nikoliv však z mých vzpomínek. A tak půjdu proti proudu i zdejším velkým zdejším znalcům filmařiny. Romantické a poetické filmy jsou takovou extra disciplínou v kinematografii. Autor se nám filmem snaží něco sdělit, předat a mnohdy jednotlivé obrazy kouzlí z vlastních nálad, vzpomínek či pocitů. Ačkoliv je film mírně řečeno hodně idealistický, mně velice sednul. Ivaně Vávrové to tam v jejím mládí sluší ať už nahé či oblečené a dostala mně Jiřina Jirásková se svými dědky. Souhlasím, že postava Zdeňka Podhůrského byla podivná i některé obrazy jako např. koza s SPZ na krku atd... Každopádně, tenhle film mně vrátil někam zpátky a zůstala po něm taková melancholická pachuť. A jelikož se tohle za poslední dobu hned tak někomu nepovedlo, kreslím 4 kvítečky na fasádu mlýna. * * * * (28.06.2018)