Kráska v nesnázích

Romantický, v podstatě až červenoknižní námět dokázal Hřebejkův tým dovést do plnokrevného díla, v němž sice ne zcela ladí hudební motivy (Radůza a Irglová se opravdu mohou jen těžko snést jako sourodý celek) , ale klady drtivě převládají. Promyšlená kompozice, dějová linka vedená tak, aby dávala co nejvíce prostoru pro souhrnné, zpravidla v nepřímé formě podávané charakteristiky hlavních postav i nosných scén spolu s dech beroucími výkony herců v rolích hlavních postav filmu: platí to stejnou měrou nejen o Schmitzerovi, ale i o Vášáryové (je k neuvěření, zvážím-li, že v době natáčení jí bylo 62-63 let, vypadá neobyčejně mladistvě jako vnadná čtyřicátnice), Brejchové, Geislerové i Abrhámovi, jehož exilový Čech je přímo svodem prvorepublikové elegance, švihu, dvornosti i nezbytné razance a taktu. Za nejsilnější stránku filmu však považuji za en passant zachycenou odvrácenou tvář polistopadového Česka, jeho čecháčkovskou nenažranost a sprostotu; ne ve výkonech, ale ve scénaristickém režijním pojednání tu zvlášť záporně "vynikají" osobnosti evangelického kněze i velmi samorostlého šupáka-realitního agenta. Laskominovou záležitostí je naprosto neschematická postava Richard Hrstka, jehož psychologii, téměř opilecky se potácející na hranicích lidské slušnosti, sprosťáctví a lidské malosti, zvládl Schmitzer se záviděníhodnou bravurou a viditelnou chutí a radostí z hraní a ze získání této vděčné role. Klidný, jakoby nezúčastněný, téměř reportážní pohled autorského týmu i nenápadně nenásilné plynutí děje povyšují KRÁSKU do nezvykle vysoké úrovně; v každém případě máme co do činění s jedním z nejzdařilejších - ale také nejhlubších polistopadových filmů ze současnosti vůbec. (29.06.2008)

Scénář Petra Jarkovského neuvedl do nesnází krásku, ale Jana Hřebejka. Když se duet Jarkovský / Hřebejk soustředil na vykreslení doby a chování jednotlivých postav v té době, líbilo se mě to. Proto je velmi škoda, že v tomto filmu sleduji příliš mnoho nesnází hlavních hrdinů. Až se mě z těch nesnází začal postupně vzdalovat samotný příběh, který nakonec zmizel jako finance ve statním rozpočtu do neznáma. Naštěstí herci, zejména Jiří Schmitzer a Josef Abrhám zahráli bez nejmenších nesnází a zpěvačka Radůza mě svým hudebním doprovodem poslala pozvánku na její koncert. (09.04.2007)

Každej se z toho Hřebejka může zesrat, přitom mi ty jeho filmy přijdou fakt dobrý! Dialogy jsou výstižný, většina herců velmi dobrá (Schmitzer tady přímo geniální) a samotný děj je slušný a zajímavý! Hřebejk očividně začíná být vážnější a snaží se z diváků ždímat dojetí, což se už od Horem Pádem projevuje častýma souhrnýma sestřihama většiny postav a jejich konání za zvuků nějaké příjemné smutné písničky! Ale mně to nevadí, já se dojímám rád a přehnaně nucené mi to nepřipadá! Že je většina jeho filmů na jedno brdo? Formou ano, žánrem ano, ale je to prostě o něčem jiným! Já se u jeho filmů zatím vždycky dobře pobavil a celkově nechápu vůči němu tu averzi ve zdejších řadách! 8/10 (09.12.2007)

Po povodňová situácia je v tomto prípade veľmi dobrý odrazový mostík, od ktorého sa odráža citovo a komplikovania zamotané, tragické osudy rodiny. Pripája sa aj tragikomický, čierny humor, na ktorý som bol však zvyknutý vo väčšej miere a intenzívnosti. Aj tak Hřebejkove filmy, ktoré som zatiaľ videl, na mne zatiaľ stále nechávajú pocit spokojnosti, hlavne spojením týchto dvoch žánrových rovín. A navyše moderný náboj dáva filmu tiež ďalšie plus. 80%. (30.10.2007)

Hřebejkův pohled na současnost mi přijde strašně negativistický (zvlášť v kontrastu s jeho staršími, nostalgickými retry). Nechápu, jak se mám bavit u toho, když Schmitzerův Ríša (ale i další postavy) ničí život druhým. Dále mi vadí snaha o hláškování, které tady snad nemá co dělat. Vzhledem k tomu, že mimo "andělského" Abrháma tu není jediná sympatická postava, nevím, s kým bych měl soucítit, komu fandit... Možná by měl Hřebejk s Jarkovským emigrovat. (23.10.2006)