Kráska v nesnázích

No, nic jsem neočekával a taky jsem nic nedostal. Vzorový důkaz toho, kam se dopracovali tvůrci "Pelíšků" a "Musíme si pomáhat". Připadá mi, jako by to napsali a natočili zcela jiní tvůrci. Nebýt Jirky Schmitzera, který svou obvyklou roli magora zvládl na výbornou, nemá "Kráska v nesnázích" co nabídnout (nahou Aňu Geislerovou uvidíte skoro v každém jejím filmu). Aňe to sluší a určitě nejeden chlap si její celkem odvážnou erotickou scénu ke konci pustil ještě minimálně jednou, ale film se na tom nepostaví. Jo, je to sice lepší, než "Duše jako kaviár", ale to není žádná pochvala. I když "Kráska v nesnázích" má několik kladů a její dokoukání nepůsobí fyzickou bolest, jedná se (vyjma vyvedeného soundtracku, i když ten je na filmu nezávislý) v podstatě o zbytečný film. 35%. (15.09.2008)

Hřebejk s Jarchovským si v posledních filmech (nebo jsem si toho jen dříve nevšímal) vypěstovali zlozvyk navěšovat na postavy různé "aktualitky" či absurdní vlastnosti, které musí být zapamatovatelné a hláškotvorné. Náklady v podobě uvěřitelnosti charakterů a důstojnosti filmu jsou obrovské, zisk legrace a výpovědní hodnoty mizivý. Příklady: v době, kdy je na vzestupu Student Agency, musí postava Geislerové pracovat tamtéž, ačkoliv její profesní život nehraje ve filmu vlastně žádnou roli. Lije si kolu do drahého vína, aby tím ukázala buranství českého národa, i když by takovou věc v lepším podniku provedl málokdo. Nalhává svým dětem, že mají tátu v Indii, což má být asi napůl vtipné, napůl dojemné, ale je to jen bizarně trapné. Schmitzerova postava má zase svá pravidla a ráda ukazuje pinďoura. Všichni (myšleno asi "všichni zdejší Češi") podle vyjebávají s jedinou kladnou postavou představovanou Abrhámem. A přece, nebýt všech těch drobných sdělení, kterými tvůrčí duo vynáší soudy o tom a hned zase tamtom, a bizarností, které se snaží za každou cenu rozesmát a křečovitě ukázat, jak je život pestrý, Kráska by se snad i dokázala vyšplhat alespoň na úroveň mírně nadprůměrného rodinného dramatu. Silné **. (22.02.2010)

Hřebejk drží trend a klesá zase o stupínek níž. Ne že by byl horší režisér, to jen Jarchovský nabízí plytkou a příběhově veleřídkou story, jejíž obsah by šel shrnout do jedné věty. Mezery v obsahu vyplňuje jen pár videoklipů na sladké písničky a srandičky s Jiřím Schmitzera. Mnohdy nelogický, ale hlavně prázdný trapas okořeněný tím, kolik diváků to Hřebejkovi zase sežralo (a žrát bude). I když jde o červenou knihovnu bez napětí, vnitřní dramatičnosti, originality, ale i bez velkých nedostatků v obsazení (Macháček už je spíš karikatura) nebo v rytmice vyprávění (konec mohl být klidně po sedmdesáti minutách). Více než černobílá postava Emílie Vašáryové, ten kiks hodný spíš Víta Olmera než Hřebejka, přitom vypoví víc než pět komentářů. (06.07.2006)

Scénář sice neni žádnej zázrak, ale film po celou dobu dokázal udržet mou pozornost a herci taky odvedli celkem solidní práci. Zejména musim vyzdvihnout Jiřího Schmitzera. Na druhou stranu mě trochu zklamal Josef Abrhám, ale to bylo asi daný hlavně celkovou neuvěřitelností jeho postavy. No nebylo to špatný a možná se na to časem někdy znovu podívám. Ale neodpustim si tady trochu tvůrce pokárat... POZOR! Teď možná bude následovat tak trochu spoiler. Opravdu mě pobavilo, když postava právníka, kterou hrál Jiří Macháček, svýmu klientovi s lítostí oznamuje, že někdo koupil pozemek, na kterym je přístupová cesta k jeho domu a vysvětluje mu, že teď bude muset do svýho domu šplhat po nějaký skále. Já myslim, že právník by snad měl mít nějaký vědomosti o tom, co to je věcný břemeno. (04.10.2007)

Pihaté přeceňované pometlo se sklony k toxikomanii na mě vážně nedokáže působit jako femme fatale. Nikdo jí nebere, že je zajisté bloudivá umělecká duše, ovšem seznámit se blíže s jejími reprodukčními orgány jsem nikdy nezatoužil. Tím pádem se tento biják, obsahující spoustu přebytečných cintů dostává mimo mojí oblast zájmu, ovšem díky pevné ruce mé sekernice jsem na to byl donucen přiospale mžourat. Abrhám je dobrý herec, toliko k resumé. (13.08.2012)