Psí poslání

Krásnej film, jsem moc rád, že i v dnešní dementní době se takovéhle snímky točí a mají svoje místo. Utopte v sobě všechnu ironii, sarkasmus a cynismus, aspoň na tu hodinu a půl, a odpustě tomu filmu všechno klišé a citové vydírání, už jen pro ty krásný psí oči. Víc netřeba dodávat, kdo měl kdy nějakýho psího (nebo prostě zvířecího) kámoše, moc dobře ví, o čem tohle Psí poslání je. (22.04.2017)

Presladená prázdnota. Retríver je moje najobľúbenejšie plemeno, čoskoro tohto krásovca budem vlastniť, ale film musím ohodnotiť objektívne. Trailer vyzeral lákavo, ale výsledok ma strašne sklamal. Asi najväčšie pramení z toho, že film je rozsekaný na kapitoly, v ktorých sa umierajúci pes znovu zrodí v ďalšie pekné šteňa a film začína nanovo. V polovici som už nevedel čo sledujem. Minipríbehy? Umelecký pokus o dojímanie? Najväčším problémom ostávajú jednotlivé kapitoly, ktoré vlastne nič nespája. Vždy je tu iný pes a iné postavy, takže si nemáte kedy vytvoriť nejaký vzťah k postavám a o príbehu nemôže byť ani reč. Priznávam, že som sa dosť nudil a takmer som to vzdal, ale prišla posladná kapitola, ktorá konečne nadviazala na tú prvú i keď dosť lacným oblbovákom. Filmy L. Hallstroma mi vždy sedeli, toto je prvý krát, čo som mu neprišiel na chuť. 40%. (05.07.2017)

Môj najobľúbenejší film so zvieratami v hlavnej úlohe. Hravý, milý, vtipný, roztomilý, hrejivý, oslnivý, pekný, dojemný a bez zbytočného pátosu, s určitou dávkou predvídateľnosti, ktorá však vôbec nevadí, ba naopak ešte viac zmocňuje celkové pocity z filmu. Uvedomil som si taktiež, že sa k filmu strašne rád vraciam a zakaždým si ho dokážem užiť naplno, akoby som ho videl zase prvýkrát. A zakaždým plačem dojatím. Čo asi svedčí o tom, ako veľmi dôležitý pre mňa je. Ani neviem, čo ešte tak dlho rozpisujem, je to prosto a jednoducho krásny film. (12.11.2021)

Trochu mi vadí ta hlavní zidealizovaná myšlenka filmu, kde jsou psi něčím, čím doopravdy nejsou, ale pokud to budeme brát jako fantasy, tak je to asi v pořádku. Film jako takový je ale děsná vyděračka na city, zvláště jeho druhá polovina, kterou musí pejskař nebo aspoň citlivější divák zákonitě ořvat. A pro ostatní to bude asi jenom celkem standardní rodinný film. (27.04.2017)

Haf vrrr haf. Náš hafíček nám zvládne číst myšlenky, jen moc nedokáže pochopit, že se dva milenci při líbání zrovna nepřetahují o žrádlo. Začalo to Baileym, kterému je věnovaný největší prostor. Od štěněte, přes okamžité sblížení s malým chlapcem, až po ztrátu rodinné idyly a úraz, který zhatí mladíkovu fotbalovou kariéru, stipendium na univerzitě i vztah (docela nefunkční část snímku, včetně naroubovaného požáru). Němý přítel zatím stárne a chybí mu radost z pohybu, přesto ho čekají další minidobrodružství v tělech jiných plemen. Někdy je to fajn, jindy vůbec ne, každopádně právě špatné časy ho přivedou zpět tam, kde to před lety začalo. Švédská žánrová legenda Lasse Hallström má s podobnými rodinnými látkami zatraceně hodně zkušeností, ví dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus, kýč a emoce. Nebudu rýpat, proč nemluví i ostatní zvířata (nebo aspoň jiní psi), ani do scénáristických berliček či do nejasností převtělování, dotáhnu to slovy, že půvabná Britt Robertson znovu nezklamala a že já raději zvířata ve filmu ideálně ta lidi pojídající. (01.03.2018)