Harry Potter a Fénixův řád

Nejlépe natočený Potter od Cuaronova Vězně z Azkabanu. Minimum hluchých míst, děj postavený tak, že se záhy chytne i naprostý HP analfabet, návrat Gary Oldmana a stále se lepšící Radcliffe, který chvílemi vykazuje i cosi jako charisma. David Yates má perfektní cit pro atmosféru a tempo vyprávění, ani mě nemrzí, že se vytratil humor. Jediné, co téhle sérii mohu zazlívat je, že každý díl je de facto o tom samém a konec v nedohlednu. Pokud se ovšem kouzelná kaše bude nastavovat s takovou grácií, nemám nic proti tomu si jí ještě 3x dát. Což nic nemění na tom, že lehce pokrčený nos nad nekonečným množstvím zrecyklovaných surovin (v originále lepší kvality) zůstává. Potter dobře čte filmové trendy, ale sám nic nového nepřináší. [75%] (12.07.2009)

Kvůli téhle hovadině jsem si zřídil účet na CSFD! Musím dodat, že předchozí díly Harryho se mi docela líbily. Schválně jsem s filmem čekal na večer, až bude taková ta filmová pohodička, abych si ho lépe užil. Ale tu nudu, která mně byla naservírovaná, jsem mohl krájet. Nestává se mi často, že bych kontroloval, za jak dlouho film bude končit. V tomto případě jsem se ale konce opravdu dočkat nemohl. (27.07.2007)

Jedinou cestou je vzpoura... A to pořádná. David Yates se ukázal býti hrdinou, jako vystřiženým z nejlepších zástupců Brumbálovy armády, když dokázal, navzdory všem výtkám vůči jeho televizním kořenům a posléze televiznímu looku prvních obrázku a teaseru, vytvořit téměř dokonalou potterovskou adaptaci. Stejně jako je v knižní podobě Fénixův řád mým nejmilejším dílem, stalo se tak i na celuloidu. Nový scénárista Goldenberg (pro kterého byl Fénix bohužel jen jedinou potterovskou zkušeností) piplá každou scénu tak, aby se klidně i odklonila od předlohy, ale aby nenarušila jejího ducha. Navíc bradavická atmosféra zhoustla přesně podle mých představ. Yates násobí každý náznak deprese a Umbridgeovou mění z nepříjemné v nesnesitelnou a z nesnesitelné na naprostou nemesis celých Bradavic. Brumbál pak získává auru nejmocnějšího žijícího kouzelníka a jeho finální souboj s Voldemortem bere dech, stejně jako překvapivě přehledně zpracovaná mytologie kolem věštby, propojení obou kouzelnických protipólů a dokonce se dostalo i na mou nejoblíbenější knižní část se Snapeovou vzpomínkou. Těším se na Prince o to víc, že Yates se bude moci rozjet z jistější pozice. Viteály čekají s otevřenou náručí. (15.08.2007)

´Potterovský´ literární fenomén šel vždycky kolem mě (a pravděpodobně půjde i nadále) a jejich filmová zpracování beru jako takovou přehlídku pěkných obrázků a zdařilých triků, které jednou vidět, příjemně strávit a zapomenout. Ovšem to co se nepodařilo ani Mistru Cuarónovi, se povedlo až ´televizákovi´ Davidu Yatesovi - plně mě vtáhnout do děje a probudit zájem o osudy zúčastněných postav. Možná je to i díky předloze, která díl od dílu houstne směrem k lehce hororové atmosféře, což je jen a jen dobře. A Stephen King má pravdu, Dolores Umbridge se svým sladkým a zároveň zlověstným úsměvem je vskutku jednou z nejodpornějších záporaček, co se kdy ve filmu zjevila (sestra Ratched z Formanova ´Přeletu´ by skoro mohla závidět :o) ). PS: Děcka se fakt asi budou nudit, je tu málo stvořeníček a havěti všeho druhu a ani prdáckýho famfprálu se nedočkají. Dobře jim tak. :o) (31.07.2007)

„Nemusíte ho mí v lásce, ministře, ale musíte uznat, že Brumbál má styl.“ Parádní start - jeden z nejlepších prologů ze všech potterovských filmů: svižný, nekompromisní, jdoucí rovnou k věci. Dobře natočené, obstojně zahrané a prosycené „temně teenagerskou“ atmosférou. Světlem se tady celkově hodně šetří, což atmosféře jenom prospívá. (Pomalu se před námi začíná rýsovat nový subžánr subžánru – teenagerský film noir, viz Zmizení.) Scény z Londýna jsou sympatické snahou o zakomponování prvků urban fantasy, ale pár zrnek ještě netvoří písečnou dunu, čehož mi bylo důkazem následné přehození výhybky a návrat do zajetých kolejí. Srandovní bratři Weasleyovi, jejich potrhlé vynálezy, jejich samaritánská matka a neškodný otec, z knihy otrocky převzaté infantilní vtípky… . Následujících cca devadesát minut se z devadesáti procent odvíjí na bázi „dvě a více postav stojí či někam jdou, mluví a občas si prohlédnou pohyblivou fotografii“. Všechna čest Davidu Yatesovi – ty scény nejsou nudné. Jako autonomní části. Bohužel je nic nedrží pohromadě a brzy jsem přestal řešit, kdo co řeší a zda-li tím něco vyřeší (některé scény skončí jen tak, zatmívačkou, bez nějaké pointy). Nic zajímavého nepředvádějí již z dřívějška známí herci, včetně na svůj standard pouze průměrného Garyho Oldmana a „štěkající“ Heleny Bonham Carter (houpavá kamera při prvním setkání s ní byla chytrým tahem). Knihu již dávno nemám v živé paměti a tak mi pár věcí nebylo zcela jasných. Kdo například před Ronem, Hermionou a dalšími natáhnul bačkory, že mohli vidět testrály a skutečně Harry před svým prvním polibkem pronesl strašlivě profláklé „I Have no Idea“? Na rozdíl od jiných mě to nijak neštvalo, neřešil jsem to, pouze si „zaregistrováváním“ podobných detailů zkracoval čekání na další úžasně zinscenovanou scénu, ve které budou všechny elementy skloubeny do bezchybného výsledného tvaru (ohňostroj, závěrečný „šermířský souboj“). Kvůli uvedeným scénám (plus několika dalším) a kvůli fantastické „one woman show“, kterou málem rozpoutá Imelda Staunton v roli mrchy Dolores Umbridgeové, bych čas strávený sledováním Pottera neoznačoval za promarněný. Přesto mě malinko znepokojuje totožné jméno režiséra u šestého pokračování. Hodnocením prvních dvou, z dnešního hlediska jednoznačně nejslabších epizod jsem na sebe ušil pěknou boudu a tak mi ani nyní nezbývá, než přimhouřit oči a jít nad průměr. 80% Zajímavé komentáře: Marius, tron, Cervenak, novoten, Amarcord_1, Lega, Vitason, Ilicka, Tayen, lilina133, Triple H, crozet, Wendy, honzii (10.05.2008)