Horská hlídka

Skutečný příběh, který otřásl čínskou veřejností a pomohl zachránit jeden živočišný druh, založený na osudech neoficiální Horské hlídky z let 1993 až 1996 převedený v syrové a ohromně působivé podobě na filmový formát. Výsledek je taková hraná rekonstrukce s místy skoro až pseudodokumentární formou. Dechberoucí exteriéry do nekonečna se táhnoucí náhorní oblasti Kekexili jsou drsné a přitom zůstávají nevýslovně nádherné. Přesto tohle je snímek především o lidech a jejich krutém souboji s nehostinou krajinou, které však klidně obětují nejen vztahy, ale někdy i samotný život. Ač je snímek silný jako celek, tak přecijen v paměti utkví především scéna s pohyblivým pískem, která nedovolí divákovi dýchat a do paměti se zahryzne na hodně dlouho. Kekexili aka Horská hlídka je jedním z nejlepším čínským snímků (nejen) posledních let. (03.02.2007)

Obětovat svůj život ve prospěch přírody a záchranu antilop – to je smyslem jejich života. Jediné co jim pomáhá je naděje, odhodlání, protože to ostatní nemají. Peníze, porozumění, oporu – to vše jim chybí. Naděje svitne až v okamžiku, kdy se do jejich hlídky přidá nový člen v podobě novináře, který má za úkol napsat článek o jejich „povolání“ a možná jim tak i pomoci a částečně se podílet na záchraně toho, co z této krajiny ještě zbylo. Nikdo z nich však netuší, že se chystají na výpravu, kde bude potřeba i obětí, aby jejich přání a prosby byly vyslyšeny Syrový snímek, založený na základě skutečných událostí, vás možná přiměje zamyslet se nad hodnotami lidského života a určitě ve vás zanechá spoustu smíšených pocitů. (28.01.2006)

Narozdíl třeba od Deckera jsem si nepočíhal, až bude Kekexili na plátně. K čínskému filmu, uvedenému záslužně v českém kině (děkuji lidem v Aeru a Světozoru), jsem se dostal víceméně neplánovaně. A vůbec jsem nelitoval... Nebudu sem nosit dříví do lesa s plky o mimořádnosti a syrové působivosti snímku. Jen dodám, že při scéně se zapadnutím do písku se dusná atmosféra, jež zahustila prostor kinosálu, dala krájet doslova motorovou pilou. Takové ticho jsem v kině dlouho nezažil... A film formátu Kekexili také jen tak nezažiju. (27.05.2006)

Natočit vynikající paradokumentární film vyžaduje několik nezbytných ingrediencí. V první řadě věrohodný příběh (tady je dokonce využito skutečných událostí), dále přirozeně vypadající herce (nebo radši neherce, pokud nepotřebujete emocionálně vypjaté scény), dokumentárně laděnou kameru a hlavně nadaného režiséra. Tady se to všechno sešlo a výsledek je opravdu působivý. (08.07.2005)

Místní všeobecný nadšení z asijských filmů nesdílím a tohle byla prostě nuda, až na jednu scénu s pohyblivým pískem. Krásný hory by uměl natočit i blbec s kamerou v mobilu. Emocionální náboj filmu? Kde, ptám se? Kde tam byla jediná postava, se kterou by mohl divák cítit nějaký spříznění? Dvě hvězdy jsou až moc, jedna za vcucnutí a jedna za stopáž, která mě nenutila koukat na to ještě dýl. (12.02.2007)