Horská hlídka

Naháňačka v takých výškach (okolo 5000 mnm) spôsobuje zástavu dychu nielen strážcom antilop, ale aj prenasledovaným pytliakom. Príbeh - paradokument, v ktorom sa následkom dlhodobého pobytu v pásme riedkeho vzduchu vykašliava krv, každá zo strán má svoje obete i motívy. Jednoznačnosť postavenia dobra a zla nie je priezračne čistá. Ale ako hovorí jedna z hlavných postáv: "Môžeš mať ruky a tvár špinavú, ale srdce je čisté." Príbeh zachytáva novinár z Pekingu, ktorý fascinovane sleduje dej ako zo špinavého vysokohorského westernu. Hlad nútiaci horalov (bývalých pastierov) k pytliactvu, na druhej strane snaha strážcov zachrániť živočíšny druh. Častejšie ako pobehujúce stáda, ale bezmocne sledujú pláne stoviek supmi vyzobaných kostier tibetských antilop. Minimálne vybavenie (kdeže goretex), mesiace meškajúce výplaty a neustále ohrozenie života. Napriek tomu sa neustále vracajú na náhornú plošinu, ktorú si zamilovali. Autentickosť podporujú vierohodní, vetrom ošľahaní naturščici, miestami roztrasená kamera, časté nezaostrenie záberov. Drsné, prirodzené, pôsobivé, smutné. (03.12.2005)

Kekexili je náhorná plošina medzi Tibetom a Čínou, ktorá je zároveň domovom aj vzácneho druhu antilop. V roku 1983 ich počet presahoval 1 milión. O desať rokov neskôr vďaka ilegálnemu lovu zo strany pašeráckych bánd, ktoré antilopy zabíjali kvôli ich vzácnej srsti, klesol počet antilop na necelých 10.000 kusov. Preto bola v roku 1993 zostavená dobrovoľná "horská hliadka", ktorá si za cieľ vytýčila boj s ilegálnymi lovcami. A práve o tomto boji je aj príbeh filmu vychadzajúci zo skutočných udalostí, ktoré sa odohrali v roku 1996. Lenže pozor! Kekexili našťastie vôbec nie je film v intenciách hollywoodských konvencií akčných orgií. Forma paradokumentu doslova vykosťuje príbeh od zbytočných vedľajších odbočiek a destiluje nám stopovanie pašeráckej bandy zo strany horskej hliadky. Dokonca aj zábery na prekrásne exterierové scenérie nemajú slúžiť ako lacný výpredaj exotického prostredia, ale plne dokresľujú príbeh, a umožňujú nám tak pochopiť to hlavné - spôsob života a pravidlá daného územia. Postupne tak spoznávame život jednej aj druhej komunity a zisťujeme, že nič nie je čiernobiele. Tvorcovia filmu sa totiž našťastie vzdali lacného rozdelenia na stranu "dobro" a zlo", ale skôr ukázali že obidve strany majú k sebe v tomto nehostinnom prostredí miestami až príliš blízko. Práve táto snaha o realitu, kde smrť prichádza nečakane a jej zobrazenie je prosté akýchkoľvek pátosových manierov dala nakoniec vzniknúť veľmi silnému filmu, ktorý je rovnako chladný ako tamojšie podnebie, drsný ako život v tejto oblasti ale zároveň aj divácky veľmi "príťažlivý" ako vykúrená horská chata v nedoziernej, vetrom a snehom bičujúcej planine. A "happye-endové" informácie obsiahnuté v záverečných titulkoch emočnú silu filmu u mňa iba podtrhli. (07.03.2005)

Horskou hlídku si umím představit jako hranej dokument v rámci festivalu Jeden svět. Kdyby byla tak natočená a koncipovaná, fungovala by jako pocta svérázným asijským ochráncům přírody a jako zprostředkování zážitků a situací, který jsou pro Evropana skoro nepředstavitelný, navíc z míst, "na kterých máte docela velkou šanci, že budete první člověk, který na ně od počátku světa vstoupil. Bohužel, režisér Chuan Lu se pokusil tohle všechno sdělit ve formě "opravdickýho" filmu se vším, co k němu patří, jenže zřejmě není dost dobrej nebo snad zkušenej filmař na to, aby to dokázal v tak těžkých podmínkách, ve kterých musel natáčet. Nezdála se mi ani zvolená forma vyprávění plná nezručně použitých a průhledných schémat, práce s (ne)herci... S žádnou postavou jsem se nesžil, žádná na mě nezapůsobila, a na konci jsem necítil skoro žádný emoce, přestože právě o ně tady hodně šlo... (01.07.2007)

Chuan Lu u mně opět zabodoval. U tohoto filmu mně hodně mrzí, že jsem ho neviděl v kině, to sem fakt kreten, že mně proklouz, protože ty záběry a ta atmosféra to je prostě vysoká filmařská. Působí to hodně realisticky, vlastně člověk má občas pocit že sleduje nějaký dokument a skutečně co my lidi dokážeme vyhubit na této planetě to je opravdu velmi ubohé. Horská hlídka na ochranu antilop určitě podpora, ale tady mně přišlo, že oni se rozeběhli na úplně každýho člověka, kterýho spatřili. Navíc jsem přemýšlel z čeho asi mají ti ochránci zvířat/antilop oblečení. Nicméně to nesnižuje velký význam a důležitý sdělení filmu a už vůbec to nesnižuje filmovou kvalitu, kterou snímek disponuje. (20.01.2018)

Narozdíl třeba od Deckera jsem si nepočíhal, až bude Kekexili na plátně. K čínskému filmu, uvedenému záslužně v českém kině (děkuji lidem v Aeru a Světozoru), jsem se dostal víceméně neplánovaně. A vůbec jsem nelitoval... Nebudu sem nosit dříví do lesa s plky o mimořádnosti a syrové působivosti snímku. Jen dodám, že při scéně se zapadnutím do písku se dusná atmosféra, jež zahustila prostor kinosálu, dala krájet doslova motorovou pilou. Takové ticho jsem v kině dlouho nezažil... A film formátu Kekexili také jen tak nezažiju. (27.05.2006)