Francouzská spojka II

O trošku akčnější než první díl, ale v dnešní době oba díly jsou trochu zastaralé (jako dva díly nekončícího seriálu, ale celovečerní filmy?). O hvězdičku oproti prvnímu dílu navíc to má za skvělý výkon Gene Hackmana při léčbě drogové závislosti, to by měli budoucí herci ve školách používat místo skript... (05.05.2004)

Sice je fajn, ze vzniknul druhej dil, precejen prvni neni uplne zakoncenej a taky je fajn, ze tu prakticky neni poznat, ze se zmenil reziser a Hackman misty hraje jeste lip nez v prvnim dile (hlavne v casti s drogama). Co uz tak fajn neni, je, ze film misty nudi. Nejdriv se 40 minut prakticky nic nedeje, Hackman se poflakuje po Francii, sem tam se s nekym pohada nebo nekomu nerozumi a vlastne vubec nevysetruje. Pak je asi nejzajimavejsi 40 minutova cast s Hackmanem na drogach, ktera je sice pusobiva, ale dej taky nijak dopredu neposune. No a poradny vysetrovani zacne az po naky ty hodine a pul, coz je dost pozde. Fakt to chtelo na pribehu vic zapracovat nebo ho zkratit. Lepsi 3*. (21.08.2008)

Film v sobě nemá takové tempo jako první díl. Ze začátku sází na konfrontaci hlavního hrdiny s novým prostředím a postupně se mění ve výbornou psychárnu, které jasně vévodí Doylova odvykačka, tady Gene dostal neuvěřitelně prostoru předvést veškerý svůj herecký talent a využil ho dokonale. Ke konci se nám to už krapet mění v atletiku, ale až do závěrečných titulků příběh neztrátí na napětí. (14.07.2014)

Mně se Dopadení líbí skoro stejně jako Štvanice a to ze dvou důvodů. Jednak to je část filmu, kdy je Pepek na drogách. Odpuzující a nezapomenutelné, jen se koukněte jak to zahrál. Pak scény kdy chodí po Marseille, nikdo mu nerozumí a on jim pořád mele svou.(Idiotské je, že v dabingu mluví Francouzi také česky a přesto jim nerozumí.). A pak strohý závěr ("Hej, Charniere!") (08.11.2003)

Totálně vyčerpávějící pokračování kultovní americko-francouzské kriminálky. Dalo by se rozdělit do tří přibližně stejně dlouhých kapitol. První je přeplněna povětšinou nudnou vatou a ne moc zajímavými vtípky, v té druhé od únosu Jimmyho "Pepka" Doyla v cizím městě to naopak dostává závratný spád. Drsné scény pod jehlou s nedobrovolným vpichováním drog i po mnoha letech působí hnusně, stejně tak nasledující utrpení v abstinenčních záchvatech. Což je v souvislosti s tématem filmu jenom dobře a oceňuju, že navzdory jinému žánru (krimi/ thriller) nabídl v podstatě i psychologické drama se silným prožitkem podporujícím odpor k drogám. Právě tato hodně temná kapitola dělá snímek nezapomenutelným, skvěle to graduje i originálně zrežírovaným lékařským zákrokem. A pak dlouhou úžasnou "alkoholickou" scénou – nádherně hořká absurdita, v níž se donucení k pití alkoholu (známé obecně jako něco negativního) stává pozitivním prostředkem pro překonání daleko horší závilosti (drogy). A hlavně neskutečné herecké sólo Gena Hackmana, když se svým kolegou (dříve spíše protivníkem, teď již pomalu se rodícím přítelem) prožívá v transu u sklenky koňaku zajímavé psychické proměny. V třetí kapitole je pro změnu dění plné svižné akce, tak jak to Frankenheimer obvykle umí, vrcholící dlouohu dechberoucí honičkou na vlastní pěst s totálně nervní kameru. Uffff... Dříve jsem hodnotil třemi hvězdičkami, neoslovil mne moc pokus navázat na původní film dle skutečného případu zcela fiktivním pokračováním, teď jsem ho musel po druhém zhlédnutí i navzdory vyčerpávějícím pocitům více docenit a napsat nový komentář. Na plný počet to z mé strany není hlavně pro onu první kapitolu, nebo-li jinak řečeno dlouhý rozjezd. 80% (09.11.2019)