Maraton

S každým dalším zamyšlením tím větší zklamání. Z Malatonu se vyklubal velmi dobře formálně zvládnutý a odehraný doják s prvoplánovým scénářem. Jednu vytouženou medaili si ovšem zaslouží a dostane ji Seung-woo Jo. Jeho autistická kreace byla famózní a hlavně díky němu bych tenhle závod doporučil i těm, kteří se citlivými dramaty nechávají dojmout o poznání hůře než já. Minimálně polovina přesně vyměřených emocí mě ale bohužel míjí. (24.07.2006)

Snímok vyvolávajúci úsmev na tvári, súcit, rešpekt ale i pokoru zároveň. Ako rodič dieťaťa sa pasovať s obdobnými problémami, neviem neviem, či by to bolo v mojich vnútorných silách. “Malaton” je príbeh o chlapcovi, ktorý mení “uhol pohľadu na vec”, v ktorého závere sa len sťažka ubrániť dojatiu. Zaujímavé, ako sa človek vžil do JEHO role, ako prežíval JEHO každú, šťastnú chvíľku .. Krásny film. (17.05.2018)

Vytvořit sentimentální sportovní drama o outsiderovi, který nakonec všem vytře zrak a překoná veškerá omezení, to je viditelně pod úroveň současného korejského filmu. Místo toho nabízí poklidně plynoucí příběh, v němž je daleko důležitější komplikovaný vztah ambiciozní matky a syna, který nikdy nedokáže naplnit její očekávání a touhy. Přesto se nakonec dokáže vzepřít hranici, která se mezi nimi vytvořila a otevřít opět cestu ke smíření a porozumění... Maraton zde tudíž hraje roli sportovního výkonu spíše okrajově, daleko více vystupuje jako zástupná metafora dlouhé cesty, která je před oběma hlavními postavami: cesty matky, jež se musí smířit s tím, že její představy ohledně Cho-wona jsou příliš sebestředné a cesta syna, která vede k odpuštění dávných křivd, které mladík postupně začíná ve svém svébytném uvažování chápat. Koneční závod je tak kontemplativní katarzí, která naplňuje daleko více než jakákoliv medaile. (11.09.2013)

„Prdnout si po jídle“ Tak prosté, tak jednoduché. Rain Man a Forrest Gump v jednom, o síle převyšující oba. Kluk, který běžel. Běžel, protože chtěl alespoň na těch pár hodin (výhoda maratónu) splynout s davem. Nejde o výhru, nejde o závod, jenž by někomu změnil život, jde o víru v sebe samotného a své blízké. Seznámení a trénink, laděný spíše do komična v první půli, vršení smutných událostí v půli druhé a obrovská, neskutečná (!) katarze v samotném závěru. Když Cho-won sebral poslední síly a následně spoznal, že „déšť padá na zem“, tělem jakoby mi projel blesk. Marathon ždímá slzy jemně, ale důrazně, jako většina jihokorejských melodramat, není však filmem smutným, je přímo synonymem naděje. Dle vlastní nátury a míry cynismu vás buď totálně rozseká, nebo nepohltí a uspí. Má cenu, zmiňovat také špičkovou režii, nečernobíle napsané a precizně zahrané postavy a přenádherný soundtrack? 90% Zajímavé komentáře: Adrian, zputnik (19.08.2008)

Korejci to stejně svedou. Z té asijské kinematografie jsou Evropě vlastně nejblíž. Jediná trošku atypická je ta korejština a na to se ve výsledku taky dá zvyknout. Tvůrci jsou tam totiž nesmírně talentovaní a dokáží dobrou filmařinu spojit se skvělým tématem a perfektními hereckými výkony. Maraton je přesně v tomhle duchu. Ten kluk toho autistu hrál tak dokonale, až jsem měl pocit, že autistou opravdu je. A on přitom hraje v tolika filmech. Vlastně se jedná o drama, ale celé dvě hodiny se tak nenápadně usmíváte a přejete mu štěstí, že spíš koukáte na úctyhodný rodinný příběh, než na film o těžkém životním údělu jednoho korejského kluka. Líbilo se mi to moc. Korejci prostě umí uhranout. (22.01.2019)