Alfréde, Alfréde!

Celou dobu jsem nesmírně bavil, co dokáže s chlapem a jeho životem vyčarovat ženská. Já to říkám pořád, ženy jsou nej bytosti na planetě, ale tenhle film by měl sloužit jako zdvižnej prst nám mužům a pustit ho chlapovi v momentě kdy se rozhoduje se žádostí o roku, nevím, nevím. Samozřejmě film je komedie, takže je tady x věcí vyhnáno do extrému a Dustin co by moula je jedinečnej a je úplnej brouček. Ze všeho nejvíc mě bavili ty jeho ironický hlášky zejména kontext zavřenýho Monte Christa plánující utěk a snahu Alfréda útect od své ženy neměl chybu. Nebo výlet do hor se svou ženou "čekal jsem že to bude strašný, ale předčilo to i moje nejhorší očekávání" a následný teatr. Stejně tak když se Stefania u oběda dlouze koukne na Alfreda a řekne "miláčku dal by si mi svou hlavu". Ona i otázka "komu by si dal svou ledvinu mě nebo svýmu tátovi? patřila do kategorie smrtících, nicméně tady si Dustin z odpovědí poradil grandiozně. Po tomhle filmu se při pohledu na ženskou musí nejeden chlap rozklepat strachy. Zábava od začátku do konce. (23.04.2018)

Dustin Hoffman šikanován Stefaniou Sanderli! No takové něco si mohl vymyslet akorát Pietro Germi. 2 roky před svou smrtí točí génius vztahů muž-žena tuto komedii, která se jakoby nesměle rozjíždí, ale pak je to masakr. Nenajdete tam takový brilantní humor ala Svedená a opuštěná, je to spíš tragedie s roztaženou hubou. Film je perfektně zahraný, ta myšlenka je skvělá i když chvílemi děsivá " Já ji nenávidím....Proč udělali tuhle věž?... Další den jsem se pokusil jít dál... byl jsem v baru...byl jsem na svobodě!". Jakoby Pietro chtěl celému světu říct: Milovali jste tuto hrdinku mých filmů ale teď se dozvíte pravdu. Je to mrcha, která žere rybí hlavy, pobíhá po bytě v kalhotkách a buzeruje služebné. Souložit s ní musíte právě od 10.30 kdy má zvýšenou plodnost. Zničila Dustina Hoffmana a zničí i vás. Taková je Stefania! Anebo to myslel jinak? Zeptejte se ho až zhebnete. (05.02.2010)

Film je zábavný, ale nie veľmi logický. Z niekoľkých rande s vysokooktánovou, sexuálne znevýhodnenou talianskou priateľkou by sa dalo predpokladať, že hoci vzťah môže byť na krátky čas vzrušujúci, uvažovať o manželstve by bolo hlúpe. Zvyšok filmu nám ukazuje dôsledky veľmi zlého rozhodnutia. Vtipné na začiatku filmu, ale v tej druhej polovici už nie dostatočne. 6/10 (04.02.2022)

Je zvláštní, jak rychle se "ještěsoučasné" stává "užhistorickým". Film, svým dějem nikoliv náhodou položený do doby těsně před uzákoněním rozvodu v papežské zemi, popisuje s anatomickou důsledností všechny stíny nedobrovolného soužití, zaštítěného svátostí křesťanskokatolického sňatku a dobové mravní zvyklosti a obohacené o skvěle vystižený portrét ženské fúrie. Komediální potenciál snímku do svého výkonu nejvíce soustředil a také nejlépe využil vynikající Dustin Hoffman, nezaostali však ani ostatní, zejména představitelky hlavních ženských rolí Stefania Sandrelli a Carla Gravina. Toto "manželství po italsku" je v tomto případě podstatně více woodyallenovskou férií, v níž je právě hoffmanovským přínosem její nezaměnitelně jedinečné italské zakotvení. Dobře vyznívají i letmo načrtnuté postavy všech rodičů a ještě lépe atmosféra soudobé života v soudobé italské společnosti. Komedie tak zůstává komedií, humor humorem a radost z kvalitního filmu radostí ze skutečného uměleckého díla. Myslím, že to platí i dnes, takřka čtyřicet let po prvním uvedení tohoto zralého filmu předního italského režiséra své doby. (13.08.2009)

Tato režijní rozlučka Pietra Germiho s filmovým světem sice nepatří k tomu nejlepšímu, co nám tvorba tohoto italského klasika může nabídnout, ale rozlučka je to velmi důstojná. Komedie vychází z režisérova tradičního námětu společenské satiry. Dobová italská společnost se svým konzervativním přístupem byla po mnoho let ideálním tématem lidové zábavy Germiho filmů. Vztahy k rodině, církvi, manželství. Doba přinesla společenské změny a i o nich je tento film. Liberalizace společenských mravů koncem 60. let přetavila rozvod ve veřejností tolerovaný akt. Obsazení Dustina Hoffmana do role Alfréda, se ukázala být dobrou volbou. Postava submisivního, ženou snadno manipulovatelného muže, se podobá úspěšnému Absolventovi , jen s tím rozdílem, že zde nedochází k přerodu charakteru hlavní postavy. Ve výsledku šlo o sázku na jistotu. Marný boj Alfréda v kleci manželské, kdy je týraný hysterickou manželkou i její rodinou, probouzí krom smíchu i soucit. Neb taková domácí jednostranná „Itálie“ může mít nečekané dohry. Nakonec i možný únik z manželství pomocí rozvodu, se může zdát jen dočasným a neuspokojivým řešením. Tento film lze bez přehánění považovat za varovně zdvižený prst před svátostí manželskou. Je to takový ten Germiho úsměvný, rošťácký šťouchanec, který již sice nepůsobí tak silně, jako tomu bylo u starších snímků, ale stále dost silně na to, aby pobavil. Zejména fanouškům vynikajícího Dustina Hoffmana vřele doporučuji. (22.08.2014)