Duhová panna

Blažena Mikšíková Dúhenkou navazuje na tradici příběhů K. J. Erbena a B. Němcové, takže se pohádkovost, v níž se prolíná lidský svět s říší nadpřirozených bytostí, dostavuje zcela přirozeně. Filmové zpracování přináší, co slibuje: poetičnost i dramatičnost. Příjemným překvapením jsou herecké výkony i odpovídající hudební doprovod (Peter Zagar), pěkná výprava, jednoduše česko-slovenská spolupráce se vyplatila. I když jsou v příběhu patrné motivy z jiných pohádek, tak zápletka týkající se vody působí nápaditě, originálně; neotřelé pojmenování postav (Rosenka, dcera Dúhenky). (04.04.2010)

Jejda, to bylo hloupé. Tak nejdřív nás příběh navnadí na jakousi zvláštní říši, kde nesmějí mít děti, a my sledujeme dramatický příběh, jak dívka zanechá dítě v lese se slibem, že se pro něj vrátí - abychom pak několik desítek minut netušili, co se s dítětem stalo a na konci, když mladík zjistí, že je člověk, ani nepátrá po rodičích a mamince, a dokonce vůbec netušíme, co a proč se dělo v tom nějakém vedlejším království a proč teda nesměli mít ty děti. Tahle linie je prostě upozaděna před půlhodinovou milostnou romancí vyjeveného krále s bývalou pornohvězdou (aspoň tak tedy vypadá)... kde nastupují další nelogičnosti. Třeba kluk ve skalách si myslí, že není člověk, ale nikdy mu nedošlo, že on stárne a Duha nikoliv? A proč pořád Duze vyká, když si myslí, že je to jeho ségra? A když zjistí, čí je princezna dcera, ani ho nenapadne nic o incestu a tak? Protože fakt, že je člověk a není Duhy brácha, se dozví až na konci příběhu. Princezna jinak potřebovala ohnout přes koleno, král neměl co hrát, byl nijaký a neakční, a tak jedině zaujme pár dovedných triků, jeden pohled do výstřihu (nic moc) a lokace. (09.11.2017)

Mělo to svoje mouchy, ale doporučuji všem hanilům shlédnout před Duhovou pannou film O sirotkovi z Radhoště a hned půjdete v hodnocení o dvě hvězdy výš, přitom Sirotek má o procento víc než Duhová panna, to je absurdní. Přiznávám, mám slabost pro Pavlu Ptáčkovou (Vitázkovou), ale ani ostatní herci nebyli tak špatní, třeba Igor Ondříček, a pro mne bylo hlavní, že příběh i přes všechny ty logické díry BYL pohádkový. (29.09.2020)

Na začátek vánoční pohádkové série to nebylo nejhorší, ale úvod je mnohem lepší než zápletka a rozuzlení. Pohádka se na úkor plynulosti děje příliš zamotá do svých vlastních pravidel. Tím myslím různé úkoly, které musí postavy splnit.. méně by zkrátka bylo více. Chvílemi jsem bohužel přemýšlel i o přepnutí na jiný kanál. (23.12.2012)

Slováci tyhle typy pohádek umějí. Hned mi to připomnělo Perinbabu. Živelné pohádky. Příběhy o vládcích živlů. Podobných pohádek bylo natočeno hned několik. Nemusím ani uvádět, jsou vypsány ve sloupečku vedle Podobné. A zrovna Perinbaba či Dešťová víla se mi líbily víc. Celkově ty dešťové pohádky vypadají trochu jedna jako druhá. Duhová panna nijak zvlášť nevyniká. A to ani obsazením, hudbou, exteriéry či příběhem jako takovým. (01.10.2020)