Řek Zorba

Skoro filozofický snímek na téma, co v životě stojí skutečně za to? Podlézání, kariéra, pachtění se za mamonářskými sny, nebo je lepší si z radosti zatancovat při měsíčku na pláži? --- Klasické dílo světové kinematografie se poprvé dostává na český trh, žel ve značně zuboženém provedení. Adaptace románu Nikose Kazantzakise se ujal stylově také Řek, vlastně Kypřan, Michael Cacoyannis. Což dodalo celému provedení, byť v hlavních rolích hrají americký a britský herec (Anthony Quinn a Alan Bates), ten patřičný pocit, že autoři vědí, o čem je řeč, a dokáží to předat dál. Na prostém příběhu mladíka, který po otci zdědí nijak výnosný důl a stihne se zamilovat do řecké vdovy, je ukázán odlišný styl života jedné evropské kultury, včetně pozitivních i negativních konotací. A současně jde o skoro filozofický snímek na téma, co v životě stojí skutečně za to? Podlézání, kariéra, pachtění se za mamonářskými sny, nebo je lepší si z radosti zatancovat při měsíčku na pláži? Disk v úvodu nabízí onen nový protipirát, který vymýšlel někdo, kdo v životě neviděl kopii DVD (skutečně nejsou zrnité a obraz se nevlní, dokonce i 5.1 zvuk je možný). Zvuk je pouze stereo. Nu a bonusy žádné, přitom v USA vyšel dvoudisk s tímto filmem, který bonusů samozřejmě obsahuje ohromné množství. U nás se však asi počítá, že to půjde hned do papíru do trafik. (04.04.2007)

Pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel měly být představeny a přeneseny do balkánského prostředí, nejspíš by se transformovaly do ŘEKA ZORBY. Krétský rodák vtělil do této nádherné postavy vše, co postihuje rázovitou řeckou povahu, ztřeštěnou divokost, velkorysost a jistou povznesenost ve věcech všedního života a oficialit, schopnost živelně se radovat, kouzlit, tvořit byť z vteřinového okamžiku stavební jednotku věčnosti, básnivou lhavost, která svou krásou a hloubkou přemáhá posléze skutečnost. V Zorbovi je mnohé z toho, co Kazantzakis vtělil do memoarizujícího POSELSTVÍ EL GRECOVI. Režisér řeckého původu dostal do filmu vše podstatné z literární předlohy a v hereckých výkonech Anthonyho Quinna a proslulé řecké herečky Ireny Papasové ji v některých místech i přesáhl. Koprodukce se v tomto případě - zdá se to být nesporným - vydatně spoluzasloužila o mimořádnou úroveň tohoto klasického díla kinematografie hraného filmu. Závěrečná scéna, která je pohromou jak pro spisovatele, tak kapitálním selháním jeho poněkud samozvaného pomocníka, vyznívá jako oslava nikdy nekapitulujícího a v podstatě nezničitelného života. A tak ... pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel strýc Pepin měly být přeneseny do .... Věřím, že toto přesvědčení budou sdílet i generace těch, kteří přijdou po nás. (22.03.2008)

,,Když můj klouček Dimitris umřel, všichni plakali. Já...? Já jsem vstal a tančil." Z ničeho nic vás osloví z kuriózního důvodu, vstoupí do vašeho života a stane se jeho součastí... Samozřejmě vám během všeho vtlouká do hlavy svou ideologii o svobodě a volnosti života... Nutno říci, že Zorbův smích byl občas velice nákazlivý, číšel z něj nádherný optimismus a charisma, skoro každému z nás by alespoň na chvíli bodlo mít vedle takového svého Řeka Zorbu...:o) Povětšinou humorní dění v první hodince mne oslovilo daleko víc, než pozdější nepříliš výrazné drama, bez Anthonyho Quinna v hlavní roli byl by ten film sotva poloviční. Závěr se ale skutečně povedl, dnes již legendární taneční scéna s oslavou života a radosti dvou lidí uprostřed pusté pláže je milou tečkou tohoto asi nejslavnějšího řeckého filmu. Celkově (zvláště uprostřed) místy trochu zdlouhavého, přesto jsou mé dojmy převažně pozitivní. "Tak bojujeme? Nebo necháme horu vyhrát...?" 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (12.12.2019)

O tomto filme som predtym nikdy nepocula. Ak by to bolo mozne, moje hodnotenie by bolo 3,5* alebo 70%. Dve scenky si zapamatam, prva ako kruto, hlupo a nezmyselne sa ti dedincania zachovali k vdove a druha suvisi s ich nerespektovanim umierajuceho cloveka a jeho sukromia, ked sa tam tie baby nahrnuli ako supy...To bolo teda celkom na zamyslenie. Najviac sa mi pacila ta krasna grecka hudba. Co sa tyka hereckych vykonov zo zenskych predstaviteliek ma viac nadchla Papas ako oscarova Kedrova. Sentimentalita Mme z Francuzska mi miestami prekazala, mohli dat radsej viac priestoru mladej vdove, viac ma zaujimala ona, zahadna postava, o ktorej sa divak ani vela nedozvie. A trosku dlhy film...ale odporucila by som ho, najma tym, co miluju Grecko ako ja. (26.09.2018)

Já nevím, každý ten film vynáší do nebes, a tak jsem od něj čekal docela hodně. Ale jak už to tak někdy bývá, čekáš hodně a dostaneš málo. Tady sice není slovo "málo" zcela na místě, jelikož film je opravdu dobrý, ale měl jsem jiné představy. Každopádně excelentní výkony podávají oba hlavní představitelé. (19.07.2002)