Návštěvníci

Skvělá komedie s neodolatelně obhroublým humorem. Středověk na začátku filmu je vyobrazen dosti špinavě, ale i s nadsázkou. A posléze v části z našeho věku se naši hrdinové chovají asi přesně tak, jak by se středověcí lidé chovali v naší společnosti. Christian Clavier projevil naplno svůj komediální talent a ve své dvojroli je jedinečný, stejně tak urostlý Jean Reno, který svého drsného rytíře Godefroye pojal s nebývalou lehkostí a humorem. U mě vítězí scény na záchodě a den-noc. První polovina vynikající, druhá polovina sice rovněž hýří skvělými nápady, bohužel se občas znatelně topí v přílišné rozeřvanosti. Ale i tak skvělá zábava a Francouzská komedie tak trochu jinak. 85%. (26.08.2006)

Asi jsem na film nebyla ve správné náladě, nebo fakt nevím, ale pořád jsem hledala ty tolik vychvalované vtipy, humor a výborný příběh...a pořád bez výsledku. Místo nich se mi před očima promenádovali jen dva cvoci, jejichž pokusy rozesmát diváka už kdysi na pár dětech vyčerpali Asterix s Obelixem. Bůhvíproč si dávali všechny dialogy v průběhu snímku tak třikrát minimálně a dost mě deprimovala jakákoliv další nudná postava, se kterou se setkali. Každou scénu by dokázal napsat zajímavěji a neočekávaněji student prvního stupně základky při povinné slohovce, sentimentální konec navíc vrhá pocit trapnosti na jakoukoliv francouzskou komedii, které se film jen z dálky podobá. Třeba mě někdy v autobuse donutí strávit cestu opět s tímto filmem a změním názor. Zatím jen nechápavě hledím na všechna ta slova nadšení svého okolí...:-) (14.07.2011)

Takhle by měl vypadat recept dobré komedie podle poctivé francouzské kuchařky. Z provařeného námětu cesty do novověku filmaři vytěžili nadmaximum a naservírovali nám drtivě humorné scény a gagy a to vše v podání neodolatelného dua Reno/Clavier. Připočteme-li nesmírně vydařený český dabing a překlad, jde o jednu z nejlepších komedií (z "časů oněch"). A pro mě vůbec nejoblíbenější, protože zábavnější jsem neobjevil, pakliže vy ano, kontaktujte mě ;-) Jen jsem nepochopil analogii ke skutečné historické postavě rytíře Godfruy z Boujonu, který za křižáckých válek jako první dobyl Jeruzalém. (25.04.2006)

Málokterý žánr mě míjí tak jako fantasy v té čisté podobě se středověkými rytíři a meči, což tady vytváří výrazný rámec. Ale ono je to skoro jedno, když se většina filmu po procitnutí dvou postav v současnosti promění v něco úplně jiného a promění se na můj vkus až v příliš divokou frašku. Tak, párkrát jsem se zasmál, byť víckrát jsem spíše trpěl, a humor typu hlodání telefonního sluchátka ve stylu hlodání kostí mi připadal spíše trapný. Svým komediálním talentem mě celkem zaujala Valérie Lermercier (a to i přesto, že mi nebyla moc sympatická a ani příliš hezká) a občas mě Návštěvníky bavilo sledovat z důvodu, že mě zajímalo, kam se děj posune. Ale ani v tomhle směru mě zpracovaní zrovna tolik nedostalo: když už občas došlo na pořádně napínavou část (návštěva tajemné komnaty za krbem s tou ženskou), stejně byla několikrát přerušena scénami odjinud. Sám jsem sice milovníkem francouzských komedií, i když často spíše těch poetičtějších a umělečtějších, ale docela si libuji v komedii v různých podobách. Popravdě jsem očekával cosi trochu víc inteligentního, možná i absurdního, ale tohle mi připadalo jen často (s přibývajícími minutami stále víc) nesnesitelně bláznivé a šílené. A taky zdlouhavé. A některé fantaskní nápady, jako např. získání prstenu z muzea v autě pomocí vyvolání(?) požáru na dálku či následný výbuch spojením dvoch vzlétnuvších prstenů, tu působí svým zpracováním tak nedomyšleně, až jsem měl pocit, že to jen tvůrce jednoho dne napadlo, tak si to prostě zrealizovali, aniž by všechny ty napřirozené fantaskní nápady nějak hlouběji propracovali a dali jim v rámci žánru patřičnou logiku či smysl. No nic, s Poirého tvorbou se zřejmě míjím ještě víc, než jsem si myslel, ač zatím stále vkládám velké naděje do jeho hudebního filmu Mes meilleurs copains (1989), tak uvidíme... [45%] (30.12.2022)

„Saracén!“ Smrdutý sluha Jacquouille není jen zabedněný zpátečnický xenofob, ale i vůl, protože nepozná Maura.. Vykradnout po svém Čáryfuka nebyl špatný nápad a udatný rytíř Jean Reno se s kastrolem na hlavě překonává, nicméně je tam pár much. Sice ne tolik, jako u člověka, co se naposledy koupal před dvěma měsíci a to ještě v řece, ale je. Nedostatečné využitá konfrontace „cizinců“ s moderní současností (výjimkou budiž hledání azylu v kostele a nefunkční louč ze zdi), naspeedovaná uřvaná mluva většiny postav či třeba fraškovitý tón, který většinou eskaloval u scén s Uriel Kratochvílovou od francouzských popelnic. I vzhledem k ohlasům všechna další pokračování milerád vynechám a něco mi říká, že jejich režisér Poiré by si nejraději cvakl lektvaru a vrátil se do roku 1993.. (05.06.2017)