Obsahy(1)
Druhý celovečerní film Petra Marka vznikl ve spolupráci s ostravským divadlem XXXH´X XO XXOXX. Oproti jeho poetickému debutu Láska shora, který rozbil tradiční příběh, vytváří film Nebýt dnešní příběh přehledný a zprvu i s očekávatelným vývojem. Trojice přátel se vypraví na osamocenou chatu, aby se zde pokusila zbavit drogového návyku. Petr Marek svůj film charakterizuje slovy: „Přibližně v polovině filmu se drogové drama rozpadne a z filmu typu Pavučina se začíná pomalu stávat film typu Což takhle dát si špenát. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
S filmy Petra Marka mám jeden zásadní problém. Při sledování mám pocit, že se po mně chce, abych se stala součástí toho úžasného světa těch skvělých lidiček, co mají ta srdíčka i jiné orgánky na pravém místě, nosí svetříky a jsou takoví čistí, alternativní a intelektuální. Nebýt dnešní je jediná výjimka. Zaujal mě, bavil mě a dokonce mi připadal i příjemně sebeironický a sebereflexivní (tedy ne jako u jeho ostatních filmů, ze kterých ta sebeironie a sebereflexivita trčí jako dvě vlajky, kterými diváka neustále plácá přes obličej). ()
Podobně originální zápletku jsem nedávno zažila u The One I Love, ale tohle bylo natočeno dříve, takže žádná kopírka nápadu se nekoná a navíc mě to bavilo o moc víc než pozdější americký snímek. Herecké výkony možná poloprofesionální, ale o to více přirozené a párkrát jsem se i zasmála, jediné co mi na tom vadilo byla ta rozlítaná amatérská kamera, která mě při sledování docela rušila. I přesto však hodnotím směrem nahoru, už jen za tu odvahu experimentovat, což je v českém filmu stále ještě spíš vzácností. ()
4,5 Pro někoho je Láska shora kultovní, ale v půli se zlomí a začíná nudit. Za to Nebýt dnešní postupně čím dál víc strhává a člověk se nemůže dočkat, s jakou pointou nakonec Marek vyleze. Do kolen mě to sice nakonec nedostalo, ale i tak se tomu podivínovi hlásím do fanklubu. Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho se na to podívat. ()
Není to tak vtipné jako Nic proti ničemu, ale pořád je to dost radikální. Navíc je film bizarní tím, že z pomalu budovaného fantastična, kdy není jasné, zda jde o drogové halucinace (tedy o racionální vysvětlení) nebo o nějaké prolínání paralelních světů (metafyzické vysvětlení), na konci vznikne kafkovský prostor, ve kterém postavy jasně vymezenou nemožnou skutečnost přijímají jako běžnou zkušenost (třebaže dosud neznámou) a bez obav z vnitřního zhroucení, ke kterému se původně zdají být nachýleni, konstituují novou racionální kauzalitu. Otázka je, jak by se v podobné situaci místo skupiny vystresovaných feťáků zachovalo kupříkladu kolokvium exaktních vědců. A zda by si taky podobným způsobem zkoušeli přebrat holku. ()
Pravda, ten nápad by vystačil maximálně na středometrážní film, ale díky improvizacím a některým improvizovaným rozhovorům (které zase ale na druhou stranu film zbytečně protahovaly) to mělo jakousi zvláštní atmosféru, ano, jako by člověk v té roubence byl s nimi (jsem si vybavil kdovíproč Hartíkov), navíc Petr Marek velmi dobře pracuje s časem (včetně těch hodin v kuchyni). Celou dobu mi lezla na nervy ta šílená kamera, ale pak jsem si uvědomil, že to taky mělo svůj smysl - ono natočit film s ... nechci spoilerovat, ale prostě není to lehké, tohle natočit, obecně, a Petr Marek z toho vybruslil vlastně geniálně. Pravda, na split screen taky jednou došlo, ale tak, že mě to spíš potěšilo. Ok, takže mi vadilo, že ten rozjezd je moc, zbytečně moc dlouhý, a pak mi vadilo, že je zvuk tak strašně nevyvážený - jednou je moc hlasitý, jindy neslyším pořádně, co postavy říkají. Navíc je v jednom záběru nahoře vidět mikrofon. I ten konec se - po odhalení karet - dá předvídat, ale zase proč ne. Líbila se mi i hra na to, jestli to třeba není drogová vize (když už ty drogové závislosti), na čerstvý začátek, a samozřejmě by bylo zajímavé, kdyby se postavy pak začaly kumulovat po desítkách, jak by to všichni řešili... Příjemný film, slušně postavený, jen mohl být kratší a ten zvuk mě fakt štval. ()
Galerie (1)
Reklama