Noroi

"Pozor na holuby!" Noroi je výborný, japonský, hororově-dokumentární snímek o cestě za účelem zjistit pravdu. Celý průběh filmu na mě působil úžasným dojmem, až jsem si občas říkal zdali to nejsou skutečné (autentické) záběry, taková představa mi u sledování tohoto filmu rozbušilo srdce nervozitou na tolik, že jsem si myslel, že při posledních 20 minutách prodělám infarkt (naposledy mi takto bušilo srdce nervozitou při Argovi). Rozhodně doporučuji všem co mají rádi duchařské hororové snímky a fanoušci found footage si zde také přijdou na své! (19.06.2013)

Ty Japonci vážně potěší a občas ještě dost překvapí. Už se skoro stává tradicí, že moderní horror, který mě dokáže vyděsit, zpravidla pochází z Asie. Spousta lidí to asi určitě bude přirovnávat k Blair Witch, ale aby bylo jasno – takhle měla Blair Witch působit, měla, jenže, dobře čistě subjektivně na mně, nepůsobila ani za mák a tomuhle nesahá ani po kolena. Ale Noroi mě rozválcovalo. Skvělá atmosféra, jsem rád, že jsem si to nepouštěl na noční. To bych se asi pokakal. Také je to první film co jsem viděl, kde tzv. hand cam styl snímání (a že ho zrovna nemusím) má své opodstatnění a kde byl uveden v dokonalost. V Noroi vůbec nepůsobí jako rušivý element, naopak, na budování atmosféry se podílí obrovskou měrou. Příběh a zápletka sice „typicky“ asijská, ale ten civilní způsob vyprávění, žádná triková a digitální onanie, tomu dodávají opravdu mrazivou atmosféru. Vyzdvihnout musím ještě hudbu, která v naprostém duchu minimalismu Johna Carpentera válcuje a děsí jako prase. Brrr, ještě teď mám husí kůži. (07.09.2011)

Vždycky jsem obdivovala, jak strašidelnou atmosféru umí někteří vytvořit, aniž by použili okázalé efekty stínů, zvuků a duchů. Přesto musím říct, že Paranormal activity mě rozhodně neuchvátilo. Záhada BW je dle mého přeci jen o fous strašidelnější než Noroi, ten mně osobně trochu kazilo to kníkání postav (řvoucí lidé do kamery s nudlema mě přece jen berou o něco víc). Přesto, tohle děsí a mrazí ještě dřív, než se něco dozvíte. Kromě propracovaného scénáře, kde nakonec vše dává smysl, to má skutečnou duchařskou atmosféru a dá se to, na rozdíl od jiných duchařských, brát vážně, a to nejen kvůli té atmosféře. (18.09.2011)

Zpočátku spíše lehce mysteriózní pátrání po několika na sobě zdánlivě nezávislých tajemných událostech se postupem času překlání do hororových vod a dostává nepříjemně reálný nádech, podpořený dokumentárním stylem, který pro jednou nepůsobí jako něco dělaného pouze na efekt alá Rec, nýbrž jako konzistentní a fungující forma doplňující ideálně atmosféru filmu. Velmi sugestivní zážitek, kdy mě pouze mírně zklamal ostatními vychvalovaný konec, který prostě nepůsobil až tak extra děsivě, jak by bylo záhodno a mně tak maličko chyběla závěrečná, očistně působící děsivá sprcha, jakou by mé napjaté nervy potřebovaly. (13.11.2009)

Film, kde se mi potajmu do lebky vluzuje pocit, že ještě kousek a vyděsí mě i nečekaně nasnímaný slunečný rozbřesk, je blaženstvím nebeským. Noroi takový je. A to ani těch střívek tolik nevyhřezlo. Japonci jsou zvláštní živočišný druh. Někdy mám pocit, že jejich úrovně budeme, my, západní civilizace, dosahovat ještě dlouho a stejně nedosáhneme. Prostě Japonci - něco, co by se mělo kamenovat za dokonalost. (03.06.2011)