Grandhotel

První a přesto nádherné záběry na Ještědskou věž jsou opravdu hezké, ale na nich se to bohužel také zasekne a jestli to je komedie nebo ne si nechám na potom. Hlavní je, že poetika samotného příběhu je patrná už od začátku a namísto lyriky se všecko odsápe do vod epiky a já jen sleduju obrázky a krajinu a čekám, kdy už bude samotný konec. Sice to není nikterak špatné, ale věřím, že české filmy dokáží být zajímavější a svým způsobem plnohodnotnější než právě Grandhotel i když jsem se na něj docela těšil. Každopádně nejsem zklamán. Není to žádný zázrak, ale stále je to český film a takovýchto českých filmů je u nás pomálu a i když se pokusil o něco neobvyklého povedlo se mu to. Já spokojen nebyl, ale přesto jsem se zájmem sledoval okolí. I když znuděn a s očekáváním samotného zdlouhavého konce. --- Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene... (19.04.2008)

Pustit si tenhle film po 11 letech od jeho premiéry je docela zajímavé. Člověk tam uvidí třeba mladého Taclíka nebo dnes již neexistující obchodní centrum Ještěd, což může vést k nostalgickému povzdechu, jak ten čas letí a jak jsme všichni o 11 let zestárli (jako by to bylo včera, když jsem byl na slavnostní předpremiéře ve Slovanském domě 11. 10. 2006, za účasti autora stejnojmenné literární předlohy, Rudiše, který se ve filmu mihne v malé roli německého turisty). Současně tam o to víc vyniknou chyby, kterých si tehdy člověk nemusel všimnout - děj z dramatického hlediska moc nefunguje, postavy jsou charakterizované hodně zkratkovitě, až do karikaturní roviny (starý Němec, nadržený recepční...), a některé herecké výkony jsou slabé (Dita Zábranská, Ladislav Mrkvička; Klára Issová je naopak skvělá jako vždy). Nejlepší na tom filmu je asi skvělý Muchowův soundtrack a Řeřichova kamera, která vzdává neokázalý hold ještědskému geniu loci. Když to shrnu, po letech na mě ten film působí spíše jako nepovedený zářez v Ondříčkově filmografii, který za vidění už moc nestojí, a který je zajímavý hlavně pro místní rodáky, případně pro čtenáře Rudišovy předlohy, kteří ji chtějí porovnat s filmovou adaptací. (28.11.2017)

„Kdybys večer někam chtěla jít…tak si vem pláštěnku, bude pršet.“ Pro mě osobně jde o Ondříčkův žánrově nejproblematičtější film. Jistě, v základu to je tragikomedie, dostatečně vtipná (i když méně než jindy v porovnání se standardem režiséra) a také mile„posmutnělá“, ovšem místy se tu objevují až překvapivě vážné scény, které byly podle mě zbytečné (třeba takový Franzův odchod ze scény), přitom některé z nich stačilo jen odlehčit. A také je tu vyšší koncentrace hlušších míst (nejdebilnější je pasáž v kuchyni). A to je škoda, protože tyhle detaily to všem těm kladům Grandhotelu kazí. Myslím jimi tu nezaměnitelnou atmosféru (spolu s hudbou a pěknými záběry), řadu vtipných scén (revizor, sedačka, popelnice, obchoďák, nemocniční čekárny, tykání) a hlášek, stejně jako vcelku fungující romantickou linku (nejvíc se mi líbila ta momentka se zvířaty, přišla mi nádherně přirozená) a v neposlední řadě casting a postavy (vydařili se zejména hajzlíci Dulavy a Plesla, no a samozřejmě Taclíkův nesmělý podivín). Vychází mi to ještě na slabší 4*, ale docela „fousově“. „A fakt je to i na mravence?“ – „No jasně, to je úplně na všechno. All in one.“ (08.08.2015)

Znervozňuje mě, jak mi ten Ondříček uniká, protože nejen věci objektivně rozbitý, ale i věci, které mi subjektivně na filmech vadí, se tady rozdávají v po hrstech. Je to stejně karikaturní sklepácké přestylizování charakterů jako dělal v debutu Šeptej a stejně jak tam, se zde skrze ně pokouší vybudovat nějaký neurčitý pocit sounáležné něhy. Dostat diváka do ukonejšené polohy ve které je schopný na jeho hru přistoupit sice prakticky není možné, protože co chvíli to vykolejí k Dulavovým nebo Pleslovým šrapnelům, které celou tu snahu rozkopou jak bábovičku, ale jakoby si to nikdo neuvědomoval, stále se nás zarytě snaží přesvědčit, že vypráví malý hezký příběh o lásce ztracených lidí, který si může dovolit celý ukončit slovy "Miluji tě." Jsem vůči tomu filmu shovívavý nejspíš z toho důvodu, protože si skutečně myslím, že Ondříček svým příběhům věří a vidí lidi tak, jak je zobrazuje ve svých filmech a snad věří i v tu tak velkou lásku, která tě udrží celý den a noc o jedný limonádě na jistě nevětrné špičce ještědského vysílače, kde tě akorát na krátký moment může zahřát soulož s Klárou Issovou. Celou dobu jsem ale nemohl ze sebe setřást blbej dojem, jako by si scénáristi po každý druhý větě dali high five, jaký jsou to hrozný pašáci. Zatím to hodím na Epsteina, ale uvidíme dál. PS: že si Muchow tady v té ústřední klavírní lince akorát kompletně přepsal motiv Kraje z LOTRA nikoho nezajímá? (29.04.2024)

Dulava na ránu ale docela jsem mu roli věřil, Tacík hrající jak Liška celkem překvapil, Issová odvedla svůj standard a prsa má fakt pěkný, Mrkvička nevýrazný. Další z řady zahořklých a trpkých komedií na kterou chvíli po její shlédnutí zapomenete a téměř nic si z ní neodnesete. Dialogy jsou místy opravdu těžko stravitelné a prkenné, stejně tak nic neříkající prdloušské charaktery, ze samotného námětu šlo možná vytěžit víc, ale on byl tak špatný že se na něm mnoho stavět fakt nedalo. Nuda, tohle se Ondříčkovi moc nepovedlo. Hudba a Issová za dva puntíky a chtěl jsem dát jednoho fleka i za kameru ale zas takový zázrak to nebyl.. (10.10.2010)