Dreamgirls

Černošský muzikál, plný černých herců, odehrávající se v neustálém rytmu černé muziky. To rozhodně není rasistické označení ale jednoduché vyjádření toho o čem film je a co od něj může divák očekávat. Kromě neobvyklého Murphyho (který od dob Policajta z BH poprvé hraje) mi film nedal nic, kvůli čemu bych se k němu chtěl vracet nebo ho obdivovat. (12.02.2012)

Rutinně natočený hudební film. Čekal jsem důraznější tah na branku a překvapivější vývoj, místo toho na mě čekalo několik afektovaných muzikálových čísel a přepjatých hereckých výkonů ala jsem černoch, proto musím mít pořádně prořízlou pusu (že by se Jennifer Hudson inspirovala u Whoopi Goldberg?). Takových stereotypů se za těch 130 minut našlo víc, možná to bylo tím, že film, z drtivé většiny obsazený černošskými hvězdami a mapující černoškou hudbu, měl (zcela nelogicky) na starost režisér bílé pleti. Výsledek tomu přesně odpovídá. 6/10 (02.01.2010)

Pokud je pro vás R´n´B muzika stejným zážitkem, jako pro mě vykastrovaný zpěv Pavla Horňáka (pro pamětníky :o)), či v současnosti třeba kvílení Tokyo Hotel (ještě teď se třesu), tak se Condonovu filmu vyhněte velkým obloukem. Zde nenajdete sofistikované dějové linie, ale jednoduchý přímočarý děj o "Popelkách" co ke štěstí přišly a úskalích jejich slávy, který stojí právě jenom na ´černé muzice´a silných hlasech. Oscarem oceněná Jennifer Hudson není - přiznejme si - bůhvíjaká herečka, ale když promlouvá zpěvem, dějou se teda věci. Zvládá s přehledem všechny hlasové polohy a když to "rozpálí", mohla by svým mocným hlasem i beton řezat. Její zoufalá zpověď před silvestrovským večerem - to je erupce emocí, permanentní husina a mrazový maratón po zádech. Eddie Murphy si oscarovou nominaci zasloužil jenom tím, že neprdí, neříhá a nedělá šašky, Beyonce bych si pověsil na zeď (plakát :o)) a charismatického Jamieho Foxxe mám film od filmu stále raději. (26.05.2007)

Je vůbec možné, aby postavy neustále vyzpívávaly své nejniternější pocity a přitom se o nich divák nic nedozvěděl? Condonův muzikál ukazuje, že dost dobře. Charizmatický charakterní chlap se v závěru promění z minuty na minutu na vychytralého zrádce, nezvladatelná divoška samozřejmě zjihne a všichni odcházejí šťasní...nebo ne? Já určitě ne, protože tohle mi nestačí. Muzikály nejednou ukázaly, že do postav lze vidět jediným songem velmi důkladně. Proto je k zbláznění, když Dreamgirls nevědí, kdy přestat zpívat. Když přijde jen trochu vypjatější chvilka, hodil by se emotivnější dialog a po něm úderný popěvek, ale hlavní postavy se v chumlu překřikují ve zmatečné bezmelodičné písni, která na mě tak působí jen trapně. Atmosféru aby pohledal a těch několik zajímavých kamerových objezdů už nic nezachrání. Jediným kladem zůstává Eddie Murphy a jeho božský výkon. Přijde mi ale, že tvůrci ho snad ani nechtěli nechat vyniknout a ubírají mu prostor, jak to jen jde. (22.02.2007)

Nepřeplácané, skromné, vkusné. Pro mě příjemný muzikál, který je zase jednou opravdu o hudbě. Skvěle zahraný, skvěle zazpívaný, ale hlavně se skvěle napsanými postavami. Condonovi se podařilo dovést herce k tomu, že jejich postavy balancují přesně na hraně mezi nadsázkou a dramatickým projevem, takže děj má spád, ale přitom je z něj neustále cítit kouzlo muzikálového světa. Poměrně dlouhá stopáž filmu je opodstatněná, nenastavovaná a vlastně si ji ani neuvědomíte. Písničky jsou kapitolou samy o sobě a počet Oscarových nominací je toho důkazem (byť vítězná nakonec nebyla ani jedna). Další do série muzikálů (Chicago, Moulin Rouge), které žánr pozdvihují vzhůru. A ne naopak. [září 2007] (03.10.2007)