Máj

Vizuálně podmanivá koncepce Máchova Máje, která stojí a padá s dokonalým vyvážením barev a nálad, se stává po osmi letech důstojným pokračováním doposud solitérní tradice adaptace Erbenovy Kytice. Společně s důrazem na krásu krajiny, romantické kostýmy Pecharové a tělesné křivky Jarmiliny, se stává filmový Máj pochoutkou pro oko. Herecky je tato slast toliko podpořena hereckými esy Kukurou, Javorským a Třískou, mladší generaci pak bohužel tvoří jeden kandrdas vedle druhého, což je ve výsledku možné shrnout jako součást experimentu, kde se však mnohem lépe podařilo zakomponovat ryze moderní hudební aranžmá. (26.11.2011)

Pro celou rodinu? Po druhém zhlédnutí jsem jednu hvězdu ubral, dvě přeci jen ponechám. Propastný rozdíl je mezi Herci (Tříska, Divíšková, Přeučil ad.) a loupežníky v čele se Stropnickým, co vystupují (protože o hraní nemůže být řeč) jako kočovní komedianti. Beru, že se Brabec Májem jen inspiroval, ale přiznám se, že jsem si nikdy nepředstavoval, otcovraždu tak, jak je ve filmu. Otce nepoznal, a tak jsem byl v přesvědčení, že je nejspíš načapal potmě. No prosím, a Vilém ho nepoznal, jelikož otec měl hlavu pod Jarmilinou sukní. Kromě těch pár hereckých výkonů se mi líbila hudba i kamera, kde mně ovšem poněkud vadily barevné filtry do poloviny obrazu. Krajina dobrá, avšak postavy jsou v některých záběrech od hlavy po pás hnědočervené a zbytek dolů ne. Pohledná němá Jarmila je zde svůdná děvka, zatímco Vilémovi ještě téměř teče mléko po bradě. Jestli Brabec neměl raději rovnou natočit Romea a Julii. A snad jen závěrem - Vilém byl nejprve sťat, pak jeho tělo vpletli do kola. To je důležité, znamená to milosrdnou smrt. Lámání za živa bylo tvrdším trestem. (07.05.2020)

69 minut čistého času trvalo (na ČT od 20:00 do 21:09), než naběhly závěrečné titulky, při nichž jsem si položil otázku: "Lze do jedné kytice vplétati kus kýče ke kýči a k tomu ještě kus p!či na tyči?" Tak bizarně pseudoumělecky onanistický sled záběrů vlajících hadrů a zhulených "snových" scén jsem snad ještě nezaznamenal - v české kinematografii tedy rozhodně ne. A toho domácího zvířectva - hlavně těch koz!!! - všade, vespol s chudičkou českou verzí Potkanů říznutých Jackem Sparrowem s indiánskými ozdůbkami pod stabilně růžovofialovým nebem. Zkrátka a dobře nevídáno. Bohužel také téměř nedívatelno. Kvalitní herci (ne Stropnický a Lehnertová) na čele s Janem Třískou deklamují klasiku údobí romantismu (který obecně není právě mým šálkem vnitřně rozervaného trpitelského čaje) důstojně, ale co zmůžou proti všemu tomu zmaru, ke kterému patří i nůž působící neviditelná zranění (doprovázená ovšem Tarantinovskými gejzíry ředěného brusinkového džusu) mlynářům lízajícím frndy ledva zletilých děvčic, kteří pak mají za mrtva umně aranžovanou jizvu přes celý krk? Jak nás veřejně poučily houfně schvalované Ženy V Pokušení, na voňavý frndě není nic vulgárního - a tahle navíc voněla svěcenou vodou, takže mi laskavě vlezte na hrb...teda na skálu nad Máchovým jezerem, ze které si můžete zpomalovaně až do zastavení skočit do zatmívačky:P Při vzpomínce na němou, jenom se hihňající a vzdychající Jarmilu si říkám never more, sweet little something, a převádím sebe a svého osla přes most do končin muzikálních. Hudba mi přišla převážně zajímavá v kontrastu s obrazovým pojetím filmu a nevhodná mi přišla asi na dvou místech. No dobře, na pár dalších jsem si potom říkal, jestli to jsou "Saporti" nebo Čechomor, ale pozitivní dojmy převažují, i když ten hlavní motiv byl možná opakován moc často. Každopádně jak jsem si cenil Kytice, tak potápím Máj. Audioknihu Jan Tříska čte Máchu bych si pořídil bez váhání, ale od filmu odradím koho jen budu moci. 40% za softporno (k čemuž jen poznamenám, že na Kytici se chodilo na školní projekce a bylo to v pořádku...tady bych si tím nebyl vůbec jistý;)), za surreálný zážitek a za vynikající sestřihy z děl Michaela Baye, které by bez Máje nevznikly:) A jak kdysi poznamenala paní Spáčilová - pan Stropnický kdyby se raději věnoval té politice... (02.05.2012)

Možná je to tím, že znám Máj skoro nazpamět, možná tím, že na každém filmu hledám hlavně klady. Možná. Mně osobně se Máj líbil (vezměme v potaz tuzemskou kinematografii). Vilém v podání Stropnického mi vůbec nevadil a dokonce jsem za něj na konci cítil lítost, Tříska jako vždy exceloval, Lehnertová sice nemusela spát s Kukurou každou chvíli a udělat z ní němou spíše uškodilo (v předloze není), ale suma sumárum je obsazení špička. Pokud Máj byl u mne na třech hvězdách, tak v posledních dvaceti minutách jsem své rozhodnutí změnil. Ano, příběh je často řídký jak kaše, zase nedá se mu upřít originalita, krásná hudba a Brabcovo jedinečné (na naše poměry) zacházení s kamerou. (27.08.2008)

Znásilnění Karla Hynka Máchy, pelešnice Jarmila a režisér, který se má asi hodně rád.. to je filmový Máj. Řada záběrů, které by jinde a jindy samy o sobě stály za samostatnou výstavu fotografií, jsou s nijakým dějem jen banálním leporelem, na kterém chtěl F.A.Brabec zřejmě ukázat, jaké má koule. Jenže nemá. Snaha jít do přímého střetu s literární klasikou, mnohými považovanou za nezfilmovatelnou, nebyla tím pravým ořechovým. Jasně, režisér si může mastit ego a dosyta využít zkušenosti své původní profese kameramana (zřejmě jeden z jeho dalších snů), nicméně líbivými obrázky nemůže zastřít plytký děj (Máj nabízí děje zhruba tak na jednu povídku z předešlé Kytice) nebo rozporuplné herecké výkony. Matěj Stropnický i Sandra Lehnertová zřejmě nebudou filmovými objevy posledních let – jsou na plátně jen pro svůj vzhled, hlavně u šmejdění po šlechtěném dekoltu Jarmily si dal Brabec záležet. Jenže kameramanské choutky nesmí postrádat své opodstatnění. To, co mělo u Kytice nějaký nápad, režisér v Máji jen redukuje zbytečnými obrazy. Napudrovaná cetka nicméně znovu ukazuje Brabcovo neumětelství a nevýrazné vypravěčství na pozici režiséra (jako ve zbytečnostech typu Krysař a Bolero) a divák se může jen děsit z toho, co předvede příště a V 3D peřinách. (07.06.2010)