Havana blues

Jen škoda, že Ruy neprojevil stejnou sílu charakteru i v případě své manželky a dětí, pak to nemuselo dopadnout tak, jak to dopadlo. Ale jinak není co řešit - Kuba, prosluněná atmosféra jejích uliček i domků a co je hlavní, spousta, spousta tamní muziky, zkombinovaná s jazzem, rockem, hiphopem...to je zkrátka ta pravá voda na mlýn mého hudebního vkusu. Taky už si pár dní sjíždím ve sluchátkách soundtrack. (27.09.2014)

Poslední dobou jsem viděl více hudebních filmů o různých kapelách a muzikantech a tento bych zařadil spíše mezi slušný, hodně mírný nadprůměr, jaký mě neurazil, ale vcelku ani příliš nenadchl. Jako pozoruhodný ho v rámci poznávání odlišné kultury beru určitě i díky samotnému náhledu do prostředí undergroundové i „oficiální“ hudební produkce v pořád socialistické Kubě. Ač přehlídka protestsongů s texty plnými vulgarismů a sexuálních motivů z první půlhodiny úpřimně nebyla tím, oč bych zrovna stál, ale naštestí se hudební dramaturgie filmu později změnila. Ani většinu postav, z nichž se mnozí téměř neustále na sebe vzájemně rozčilovali, jsem si příliš nezamiloval. Pozitivem, že mě Havana Blues až na pár pasáží nijak nenudilo a ze samotného prostředí a námětu dokázalo vytěžit alespoň ve vedlejších tématech pár osobitých motivů včetně váhání mezi emigrací do Evropy a poutem k rodné hroudě, mezi cestou ke slávě i zaprodaní současně nebo věrnost k svobodné duši i za cenu dalších překážek. Překážkou k 4. hvězdičce (ke které to nemělo daleko) z mé strany zůstává hlavně to, že ten zážitek, který si odnáším, nebyl navzdory svému potenciálu ani vvyvedenému finále ve jménu písní s hlubším odkazem vyloženě silný. Jednoho zhlédnutí však určitě nelituji. [70%] (10.10.2022)

Samotný příběh o rozpadu jednoho dlouholetého přátelství, i jedné rodiny, mě moc nezaujal. Největším pozitivem je, že se tu nijak nehrotí politika, ale ukazuje se z té „obyčejné“ stránky, jak ovlivňuje životy normálních lidí. Naštěstí tu je ale hudba, spousta hudby. A je to hudba, kterou dělají mladí Kubánci, takže je o dost modernější než Buena Vista Social Club. A scény, ve kterých je, jsou daleko živější a opravdovější, než těžkotonážní filmová klišé. (02.11.2006)

Na Havaně blues je nejzajímavější to, na kolik je kubánská cenzura benevolentní (pokud tedy film prošel nějakým schvalováním). Ti, což mají za sebou například Jahody a čokoládu, to však zase tolik nepřekvapí. Kritický akcent je v obou filmech zřejmý na první pohled, přestože tvůrci zároveň nezapomínají na jistou společenskou konformitu. Ta se ve filmu projeví zejména smířlivým koncem a stereotypním démonizováním kapitalismu. Kritika režimu se ve filmu objeví jen co v nejobecnějších prohlášeních, a tak se tvůrci zabývají spíše životem v neustálém nedostatku, aniž by však vznesly nějaké konkrétnější protesty vůči komukoliv nedejbože Fidelovi. Havana blues tak přináší hlavně zprostředkovanou realitu všedních dnů na Kubě. Život v chudobě, bez svobod a či nadějí na splněné sny. Tvůrci se však pořádně nedokázali vypořádat s hlavním tématem, které řeší zda odejít nebo zůstat na Kubě, a toto dilema se nakonec rozplizlo v nejasnou kličkovanou. Navíc na tvůrcích je vidět, že víc než scénáristy, herci, režiséry či kameramany jsou zdatnými hudebníky. To, že Havana blues přináší poměrně nepřikrášlenou pohlednici z "ostrova svobody", převažuje většinu vyjmenovaných nedostatků, i kdybych si z toho měl odnést jen to, že v té době se v kubánských kinech promítala Tajemná řeka od Clinta Eastwooda. (24.07.2009)

Tenhle film by měli pouštět lidem v letadle cestou na Kubu. Člověka zde úplně podmaní ta pohodová atmosféra, výborné písničky a krásné lokace. Na druhou stranu ale člověk vidí, jak téžké je pro Kubánce v tomto režimu žít a ještě horší se z něj vymanit. Příběhově výborné, herci jsou výborní a natočeno je to parádně. A ty písničky jsem si pobrukoval ještě pár dní po shlédnutí. (10.08.2009)