Zrcadla

V první řadě výtečná hudba, výtečný Kiefer Sutherland a výtečně zvládnutá práce s atmosférou. Hororový guru Alexandre Aja radioaktivitou zmutované potomky horníků vyměnil za napůl vyléčeného alkoholika/bývalého poldu (letitého detektiva položí jedna mrtvola?), potulujícího se na okraji propasti. Klišé kupí klišé, ale budiž odpuštěno. Námět totiž přímo vybízí k vizuální filmařině. Důvěrně známý svět zrcadel, do kterých denně několikrát koukáme, je bravurně zbaven svých daných pravidel a depresivní jízda může začít. Jenže – stejně jako v předešlých kouscích – si se scénáři francouzský režisér nikdy příliš hlavu nelámal, ale tentokrát se mu to krutě vymstilo – a to nijak zvlášť nerýpám (kam až sahají možnosti „zrcadel“?). Naštěstí nechybí podpora v režii, která se krve zdaleka neštítí a v hereckých partech (výborný Kiefer po nálezu mrtvé sestry), přičemž můžu slíbit, že z takové Amy Smart vám spadne čelist. A to doslova. Tvůrci si hrají s možnostmi vidění, důraz se klade na obraz, který chytře deformuje realitu. Na druhou stranu si přiznejme, že to mnohdy vypadá, jakoby Aja točil pro různé diváctvo. Chtěl se zavděčit „nenáročným“ teenagerům (nepropracované vizuální nápady či ochota vycházet vstříc mlsnému mužskému oku – osa Paula Patton – mokré tričko – poctivě detailní kamera, tady nejsem proti) stejně jako přemýšlivějším milovníkům žánru (viz. závěrečná pointa), jenže tři nesourodé závěry už je docela dost – navíc cesta k nim je minimálně diskutabilní.. Po mystičnu přichází akční nářez, následován „obrácením předešlého naruby“. O zklamání se přesto nejedná, viděl jsem PODSTATNĚ nevydařenější remaky asijských hororů (Zmeškaný hovor považuji za ideální příklad), krokem zpět ale Zrcadla bohužel jsou. Každopádně se těším, jak se drzý Aja popere s plánovanou Piraňou.. (30.10.2008)

Módní vlna remaků asijských duchařin (možná že už doznívající) sebou konečně donesla i kousek, za který není nutno ihned Hollywood posílat do horoucích pekel. A co na tom, že Alexandre je vlastně pořád Francouz, který točí s fazonou sobě vlastní. U výjevů z říše zrcadel totiž tuhne krev a i bez nich mu stačí parádní kamera, mistrovský zvuk a skvěle hrající Kiefer, k tomu, aby ten, kdo znechuceně plive do tváří všem zámořským skautíkům, mluvil o Alexandrovi se vším respektem. A ano, až mu scénárista, se kterým jednou bude točit, vychytá i ty poslední mouchy (v tomto případě výpadek tempa ve třetí čtvrtině), zapíše se Alexandre do análů tak jasně, až jej budou ještě příští generace s radostí citovat. Takhle slušné čtyři zásahy do naleštěného zrcadla. PS: Pointa je nehorázně vtipná. :) (19.10.2008)

MIRRORS jsou jednak nejdospělejším počinem Alexandera Aji, protože na místo videoklipovitého stylu a gore festu se zde sází na pomalu budovaném napětí a atmosféře, a jednak nejlepším remakem asijské duchařiny od dob Verbinského KRUHU, protože výchozí zápletka se zde zasazuje do amerických (sub)žánrových filmů, což se záměrně tře s asijským stylem._____ Kiefer Sutherland zde hraje Jacka Bauera poté, co byl vyhozen ze zaměstnání, a musí začít znovu vyšetřovat, protože jsou jeho blízcí a i on sám v nebezpečí. Detektivní žánrová linie, s kterou operoval již KRUH, zde slouží ke konfrontaci s jinými horrorovými subžánry, jakým je hixploitation (buranská white trash rodinka) či vymítačský film (závěr), a k zainteresování diváka do dění. Oproti jiným duchařinám, ať už originálům nebo jejich předělávkám, zde nejsou potenciální sexuální objekty zahaleny, ale naopak své přednosti vystavují na obdiv; podvratný styl filmu v první hodině, založený na dlouhých statických záběrech, je naopak typický pro asijské duchařiny, nikoliv ale pro jejich předělávky. Pátrací scény, shromažďování důkazů a jejich ověřování je stylově podvratné vůči asijskému stylu, ale opojné._____ Průměrné a zbytečně natahované INTO THE MIRRORS stavělo na uvěřitelnosti a nádechu reálnosti, ale ničím z "bubu linie" nevybočovalo, zatímco MIRRORS si vystačí s vyzkoušenými a funkčními žánrovými postupy, ale je na něm zajímavé to, nakolik se zde střetávají různé žánry a nakolik je jejich styl podvratný. Je sice pravda, že se jedná o Ajův nejhorší film, který je nesoudržný a ve kterém dost dobře nefunguje vnitřní logika filmového fikčního světa (je to gotický, či snad surreálný horror?), ale kvůli podceňování filmu ze strany ostatních na výsledném hodnocení přitlačím, protože tady máme co dočinění s odvážným "experimentem" spadajícím do "současné subverzivní hollywoodské tendence" (viz Douglas). 9/10 (24.09.2008)

Je to s podivem, ale Aja hodinu a půl buduje solidní atmosféru ve které se tu a tam objeví dokonalý záběr aniž sklouzává ke krvavým jatkám. Což je na druhou stranu škoda, protože je evidentní, že pokud Aja zabředne do natáčení remaků pro široké divácké publikum, stane se z něj tuctový režisér. V poslední třicetiminutovce se tak neustále žvástá o rodině a dětech a rodině, až to všechno vyvrcholí v příšernou závěrečnou akční scénu a ještě příšernější trojkonec. Poctivě odevedené řemeslo, skvělá kamera, věta "Polož ten nůž, Michaele", dobrý Sutherland, ale ta epidemie závěrečných twisterů a rádoby šokujících point v hororu už mě prostě nebaví. (13.10.2008)

No já čumim jak blázen... KONEČNĚ se amíkům povedl horor, jak se patří ( už jsem začínal věřit jen ve španělské výtvory ). Jojo... všichni víme jak dopadla '' nedávná '' vlna remaků zpracovaná kolegy z USA a o to víc musim smeknout před timhle dílem. K mému překvapení mi ani nescházel Ivan Trojan, coby dabér Kiefera - neumim to vysvětlit ( dabing z duše nenávidim :), ale už od dob 24-ky ho nemůžu slyšet jinak - čest takovým vyjímkám.. Určitě jsem se na srorriM nedíval naposledy.. 90%. (30.06.2009)