Žízeň

Už skutečně velmi dlouho nepřišla na filmová plátna upířina, která by na už ze všech možných stran provařený žánr nahlížela takto originálně a zároveň při tom využívala prakticky všech důležitých úpírských schémat. Chan-wook Park žánr nebourá, on se na něj prostě jen dívá trochu jinak. A dělá to způsobem který sice skutečně místy působí trochu roztříštěně a snad i zdlouhavě, ale celkově je právě tou roztěkanosti docela slušně podtrženo kouzlo filmu, ve kterém se zběsile skáče po žánrových variacích a stylech, aniž by se nějak výjmečně vzdálil od hlavního tématu... a aniž by byť jen na chvíli přestal jak prohlubovat příběh a postavy, tak i velice dobře bavit. 9/10 (06.12.2009)

Ačkoliv je Žízeň upírským filmem, jsou upíři pouhou zástěrkou - fasádou, která ukrývá nečekaně rozmanité interiéry. Svojí příběhovou podstatou odpovídá Žízeň spíše filmům Pošťák zvoní vždycky dvakrát nebo Jaro, léto, podzim, zima... jaro, než třeba takovému Drákulovi. Ač je zde krve vskutku požehnaně (a málokterý nemrtví je tak poutavý, jako ústřední dvojice), primární roli zastává koncept zločinu/hříchu a nezřízené vášně/pudovosti. Tento (narudlý) koktejl, který divákovi Chan-wook Park namíchal v sobě spojuje upířinu, film noir a skoro až duchovní snímek do jednoho fungujícího celku. (Následuje kapka spoilerů). Hlavní postava je katolický kněz, který se snaží o zduchovnění sebe sama – vnímá tělo i smrt jako něco pomíjivého, důležitá je pro něj duše a víra, jako jakýsi nehmatatelný ideál dobra. Po nakažení se upírskou krví se v něm probouzí potlačované touhy a pudy, které ztělesňuje sexuální přitažlivost k manipulativní dívce a zdánlivé oběti domácího násilí. Tato vášeň a nekontrolovatelné choutky probouzí v knězi jeho stínové já, jež vede nakonec ke zlu. Podobně jako například křesťanství, tak i některá východní náboženství berou nezřízené připoutání se k „věcem tohoto světa“ jako jednu z cest k tragédii a bolesti – kněz se přestává řídit svým vyšším „já“, regulacemi společenskými i morálními (v psychoanalytické hantýrce svým superegem) a odevzdává se skrze postavu Tae-ju svým pudům, svému id a přestává se kontrolovat. Zahazuje kněžský hábit a ve své radosti ze znovunabyté živočišnosti se odpoutává od všech dříve uznávaných konvencí. Avšak to, co se zpočátku zdá jako osvobození jej čím dál tím více pohlcuje, přestává být člověkem a stává se zvířetem (přesněji řečeno dravou šelmou). Na začátku komentáře jsem zmiňoval film noir – konvence a postupy v Žízni jsou natolik podobné klasickým noirovkám, že bych se ji nebál do tohoto žánru z fleku zařadit – ostatně je zde výrazné napětí, neustálá tísnivá atmosféra, je zde femme fatale par excelence, je zde zločin a výčitky svědomí, hrdina tápající na pomezí světla a temnoty, etc. Celkově se jedná o výborný mix žánrů, o nichž bych si nikdy nemyslel, že půjdou tak umně skloubit. (23.08.2018)

Sang-hyun od detstva vyrastá v cirkevnom sirotinci. Celý život je presvedčený o tom, že bude pomáhať chorým ľudom. jedného dňa vstúpi do lekárskeho experimentu pre hľadanie lieku nevyliečiteľnej smrteľnej choroby. Všetci dobrovoľníci, až na neho - zomrú. Sang-hyuna berie po tejto udalosti okolitý svet ako boží zázrak. Po krátkom čase si však začne uvedomovať, že s jeho telom predsa len nie je niečo v poriadku. Jeho zmysli sú čoraz intenzívnejšie, vadí mu denné svetlo a čoraz viac baží po krvi. To, že sa z kňaza stal upír, nie je najväčším problémom. Sang-hyun začína zvádzať vnútorný boj medi dobrom a zlom. V jeho mysli i duši prebieha nerovný súboj. Zvíťazí nakoniec láska či krvilačné potreby? A aké to bude mať následky? Divák, ktorý si pustí tento film, by mal v prvom rade vedieť, že "Thirst" je viac ako z polovice drámou. Dlhočizné rozhovory či úvahy, predsa len nie sú pre každého. Následne sa film zmení vo veľmi slušný upírsky psycho snímok s komediálnymi prvkami (dokonca s jemným romantickým nádychom), ktorý neuspokojí len niekoho, kto z ťažka ocení niečo, čo je úplne iné, ako doposiaľ videl. Kórejské či Japonské filmy sú špecifické svojou čudesnosťou, ktorá sa v Európe či Amerike, proste nenosia. "Ploché" príbehy v týchto kultúrach nemajú priestor - 70%. (13.01.2014)

Kdybych věděl, že se bude jednat o korejský art, tak bych do toho nešťouchnul ani hráběma. Nicméně v komentech jsem se dočetl, že se jedná o krvavé, originální, místy i vtipné dílko, které přináší do světa upírských filmů nový prvek a že mu snad škodí jen to, že je pomalu odvyprávěné. Takže nejedná, nepřináší, neškodí. Vtip žádný, originalita skrytá, krve málo, nové prvky o které nikdo nestojí a to, že je to pomalu odvyprávěné je úplně jedno. I kdyby to svištělo jak šikanzen, na víc, než 10% by to nedosáhlo. Měl jsem co dělat, abych to dokoukal i se zrychlováním. (23.05.2014)

Bakjwi mě poměrně zklamalo, po úžasném začátku přišlo poměrně úmorné vyprávění a přesvědčování. NAneštěstí to zachraňuje naprosto bravůrní herec Kang - ho Song, v každé roli je naprosto úžasnej. Dále naprosto úžasná stylizace kamery. Ale to je asi to jediné co můžu více méně pochválit. Protože po první hodině se film dost táhne a nudí, ale jak jsem řekl první hodina je naprosto výborná. Ale když se po té hodině dostaví prakticky jen romantika začne mě to nudit. Ale zase je to lepší než to přiteplený Stmívání. (29.06.2010)