5 centimetrů za sekundu

Spomienková a vizuálne úchvatná meditácia na tému čas a láska v podaní jedného z najtalentovanejších animátorov súčasnosti Makoto Šinkaia. Ruka v ruke s dvorným skladateľom Tenmonom vytvorili ďalší krásny príbeh, plný nádherných myšlienok a pocitov starostlivo schovaných pod každú snehovú vločku, pod každý okvetný lístok sakury. Pre mňa krásne potvrdenie autorovho majstrovstva, ktoré hlavne v snežných scénach pôsobí ako z iného vesmíru. Po dopozeraní mám strašnú chuť prechádzať sa jeho svetom a sledovať osudy hrdinov tak aby si ma nevšimli, len aby som mohol byť bližšie k atmosfére tohto pozoruhodného diela. (04.05.2014)

Co Japonci nepodají v hraném filmu, to hravě doženou v animovaném. 5 centimetrů za sekundu je nádherný příběh o osamocené cestě vlakem přes celou zemi, kvůli setkání s nejlepší přítelkyní. Vlaky ale mívají zpoždění a spoje nečekají, a tak přichází nervozita, pak frustrace a nakonec přes všechny překážky kýžený cíl. Ale cestou vlakem příběh nekončí. Film vypráví o dětském přátelství a o tom, že v dospělosti, už pro něj není místo a zůstává jen vzpomínka. (15.01.2012)

Veľmi jemné a zároveň hlboké emócie. Prenikajú pod kožu a ako lupienková pílka sa neúprosne prepracúvajú k srdcu i hlave, poihrajú, pošteklia, nabádajú k porovnaniu s vlastnými zážitkami a skúsenosťami s tými, ktorých sme milovali či milujeme. Príbeh je zároveň vyskladaný zo známych ingrediencií romantických filmov Východu, kde je podstatou dlhé odlúčenie, náznaky skryté vo vetre, lístkoch stromov a nebeských úkazoch. Melancholický podtón večného smútku, nezvratné lúčenia, krátkodobé a letmé stretnutia, osudové znaky, schránky, vlaky a listy. Listy stratené a nájdené. Až sa vtíska úvaha, či tento koncept tak trocha nevyplýva z odlišného myslenia a správania sa ázijských pobratimov. Uprednostia kolektív, uposlúchnu zamestnávateľa. A v prospech vykonania nadosobnej povinnosti odchádzajú od súkromných lások za prácou, školou a potom často žialia a zadumane meditujú v skalnej záhradke s horúcou šálkou čaju v rukách aby predumali tento rozpor. Rozpor medzi skupinovým a osobným, kde, zdá sa to osobné stále ťahá za kratší koniec. (20.06.2014)

Jedno z nejkrásnějších a nejdojemnějších vyznání lásky, jaké kdy bylo v hraném i kresleném filmu znázorněno. Ovšem zároveň i tuna cíleného patosu, který nelze úplně ignorovat vzhledem k tomu, že na diváka útočí vlastně z každého přenádherně naanimovaného záběru a každého hudebního motivu. Smekám před režisérem za úchvatnou vizuální stránku a kvituji i to podmanivé poetické pojetí, ale to nic nemění na tom, že z toho cukru mě tentokráte hodně rozbolely zuby. 85% (11.03.2013)

Vizuálně naprosto neuvěřitelné a všem jsem moc přál, ať to nějak dopadne. Jenže, jak je to krátinké, tak to ze mě i po chvilce vyprchalo a už druhý den jsem si pamatoval jen, že to hezky vypadalo. A ta vychválená závěrečná píseň je doprovázána perfektní střihem, ale samotná skladba to alespoň pro mě zabila. (01.11.2012)