Temný rytíř

V gothamské verzi slabikáře stojí, že Bruce Wayne má tajemství, Batman má pomalu víc imitátorů než nepřátel, Rachel má rozdělené srdce, Harvey Dent má Rachel a Gotham má nového bílého rytíře bez netopýří tváře. Ale tak jako jsou bílí rytíři ohroženi potemněním na každém kroku a nejen proto, že v heraldice rytířům tak blízké bílá rovná se stříbrná a černání stříbra je přirozený proces, tak je lidská duše v každém okamžiku své existence ohrožována pokušením, nad kterým se ne vždy dá po wildeovsku zvítězit podlehnutím, protože nejsvůdněji vonícím pokušením je často nejprovařenější, leč stále bezchybně fungující klišé - nebohá paní pomsta, a každá hra i po odkrytí všech karet ohrožována nevyzpytatelností těch, kteří drží karty v ruce; a jak to vypadá, přebývající žolík, karta proklatě divoká, drží v ruce logiku hry a postupně každého protihráče a přinejmenším z poloviny je věrný svému prohlášení, že není zrůda, je jen v předstihu... protože v předstihu je značném. A Batmanovi, unavenému partiemi zločineckými i soukromými, které už nejdou končit s klidem rutinním a karty z toho nevinit, že mezi ním a ní se propast stále hloubí, nezbývá než spojit síly se strůjcem svého štěstí a doufat, že Harveyho trumfové eso s tváří ukončí hru o lidskou duši Gothamu, a oběma nezbývá než zapomenout na pokusy být rytířem důstojným srdcové dámy - jenže zapomenout na dámu je nejen negalantní, ale někdy též osudově chybné. Stejně jako svět řádu, pravidel, příčin a následků nemá na vybranou a musí klopýtat ve stopách pevně řízené anarchie a nelidsky vychytralého šílenství, nemá na vybranou divák, vlečený jako soumar sourozeneckým duem Nolanových a nucený snášet další nálože hry bez pravidel, otázek bez odpovědí a tempa bez oddechu, další nástrahy vtipálka s jaksepatří prořízlou pusou a další pokusy obstát ve světě různě vybarvených rytířů, dam jejich srdce a komorníků střežících s klidem Angličana bílé i temnější lži, který tak skvěle funguje i po přesazení do našeho světa mafiánů, kmotrů, amerických gangsterů a nelítostných soubojů o psích odpoledních ve špinavých ulicích. A divák to snáší ochotně a rád, protože přinejmenším v mém případě věří tomu, že ve světě, kde jsou touha po spravedlnosti a šílenství často jen dvěma stranami stejné falešné mince, vzdor všem, kteří za místo, kde se nalézá současná kinematografie, označují tu část těla, která se nejdůvěrněji stýká se sedadlem, stále vznikají filmy, které inkriminovanou část těla zarážejí do sedačky ještě hlouběji. I když v mém případě se též lehce distancuje od mánie kolem nesporně oslnivého výkonu Heatha Ledgera a dvoj(troj?)jedinou hvězdou snímku je pro ně výkon Aarona Eckharta a osud státního návladního, který se přesvědčí o tom, že nastavení druhé tváře je pojem značně... dvojznačný a skutečnou hvězdu Heatha Ledgera vidí někde úplně jinde. I still believe in Harvey Dent, but it was nice to know you, Ennis Del Mar... (26.09.2008)

Každoročne do našich kín dochádza niekoľko filmov s vopred vybudovanou povesťou filmovej udalosti (s malým U, sorry Shy) roka. Ako to už býva, tento hype sa nevyhnutne podpíše na hodnotení recenzentov, filmových fanúšikov i bežných divákov. Avšak v prípade filmu, ktorý sa niekoľko dní po uvedení vyšplhá na prvé miesto v TOP 250 IMDB, v priebehu natáčania zomrie jeden z hlavných predstaviteľov a médiá mu už teraz pripisujú „istého“ Oscara za najlepší mužský herecký výkon, sa nevyhnutne mediálna mašinéria vyzúri omnoho silnejšie a posunie divácke očakávania do oblasti, kde už viacerí nie sú schopní sa na film pozrieť objektívne. Predovšetkým: Dark Knight je výborne zrežírovaný film. Čo od Nolana po Memente, Insomnii či dokonalom Dokonalom triku všetci čakáme a nijak nás to neprekvapí. Ak má Dark Knight s niečím problém, je to koncept „komiksu na novej úrovni“. Paradoxne, až pri DK mi došlo, prečo ma nezobral Batman Begins. Je totiž podobne ako jeho mladší (a už teraz zjavne i úspešnejší) braček príliš „reálny“. Obrazová komiksová zložka a doslova temná atmosféra Gothamu (tak skvelo predvedená v Burtonových Batmanoch) ustupuje čo najrealistickejšiemu vizuálu. Nolan núti divákov sledovať fikčný svet veľmi blízky tomu ich vlastnému, zachovávajúc pritom väčšinu blockbusterových pravidiel (že film nekončí tak celkom happyendom, neberiem za rebéliu, to je len kotva pre ďalšie pokračovanie). A čo je horšie - a v mojom hodnotení to stálo DK tú jednu hviezdičku – je to, že v takto „reálnom“ fikčnom svete Gothamu vedú medzi sebo postavy neskutočne tupé prvoplánové - a čuduj sa svete - komiksovo patetické dialógy a niektoré scény sa doslova pýtajú do telenovely. Takto potom celá snaha vystavať DK ako „brutálne vážnu drámu“ (© by Tommy987) nevychádza celkom podľa predstáv autorov vďaka nehomogénnosti komiksových a realistických prvkov. Herci odviedli svoje vskutku na jednotku, až na také maličkosti ako Baleov „zožral-som-klince“ zvonivý hlas. Napokon mi nedá nevyjadriť sa k „oscarovskému“ výkonu Heatha Ledgera ako Jokera. Nehovorím, že je zlý, ak však skutočne plešouna získa, bude to skôr „mali sme ťa radi“ ocenenie, než ocenenie za výborný výkon. Skrátka, prihrbenie, maska, priteplený hlas, olizovanie a občasné výbuchy zúrivosti sú fajn, avšak okrem nich o Jokerovi neviem nič. Podobný pocit som mal z Jacka Sparrowa, lenže Johnny mal uľahčenú prácu tým, že šlo o o komediálnu postavu a dobrodružný žáner. Dark Knight je výborný film, len je potrebné pripustiť, že nie je dokonalý a miesto najlepšieho filmu všetkých čias beriem ako veľmi zlý vtip. 8/10 (29.07.2008)

Hranice filmařské, scénaristické, herecké i hudební dokonalosti se otřásla v základech. Pokud si před filmem, stejně jako já myslíte, že už jste toho viděli dost a že si zatraceně ohlídate, aby jste se nepřidali tak snadno k těm davům na celým světě, který tento film totálně dostal, myslet si to můžete, ale ohlídat to už nedokážete. Stalo se - přidávám se k davům po celém světě, tenhle film mě prostě totálně dostal. Chci ho vidět znovu, chci vidět znovu a znovu hereckou extratřídu a do nekonečna si chci pouštět soundtrack k tomuto filmu. Můžete vidět milion filmů a milion různých konců, různých příběhů, ale jen během konce Temnýho rytíře nebudete vnímat ani atomový výbuch, ani soulož na vedlejší sedačce. Pokud to snad ještě někomu nedochází o co jde. Napíšu to jinak. Mám rád pivo a na každý představení si do kina kupuju jednu plechovku chlazený plzničky, kterou si během filmu vychutnávám, dělám to tak vždycky, ale jen po skončení Temného rytíře jsem zjistil, že jsem na vychutnávání chlazenýho plzeňskýho jaksi zapoměl. Lepší vizitku už film mít prostě nemůže. (12.08.2008)

„Noc býva najtemnejšia pred úsvitom.“ Dávam "len" 4*, pretože jednotka sa mi predsa len páčila viac (hoci paradoxne Temný rytier je kvalitnejší a vyladenejší a pojednáva o vážnejších veciach). Sequel je zbytočne dlhý, čo mu umožňuje (načo je to ale dobré?) odvádzať divákovu pozornosť od hlavnej dejovej línie (príbeh dvoch trajektov a pekná, ale neveľmi dôležitá hongkonská odbočka - k danému svedkovi sa určite dalo dostať aj inak, na strane druhej to Batmanovi umožňuje cestovať po celom svete, čo v komiksoch, na rozdiel od filmov, robí bežne). Kým na takéto "blbosti" si Nolan našiel čas, na dôležité veci nie. Niektoré kľúčové okamihy ostávajú nedokončené (korupcia v Gordonovom zbore, konce záporných postáv: Maroni, Lau atď.). Akčné scény sú priemerné (sonarová akcia v mrakodrape je natoľko nezrozumiteľná, že som ju poriadne nepochopil ani po troch reprízach, dosť to ale vylepšuje prepad policajnej kolóny). Škrabance na hladkom povrchu vytvára aj veľa čudných náhod (čo by sa stalo, ak by väzeň ovládač hodil tak nešikovne, že by sa mu ho nepodarilo vyhodiť do rieky? Mne by sa to určite stalo!). Nolan sa nebolí likvidovať postavy, aké sa v bežnom hollywoodskom filme nelikvidujú. Faktom je, že Temný rytier je vynikajúci komiksový veľkofilm s myšlienkou. Nebojí sa polemizovať o dobre, zle a veciach medzi tým. Ponúka sériu kultových scén (ceruzka) a tvrdých hlášok („Prečo si taký vážny?“, „Ten to už asi nerozchodí.“). Strhujúcim vrcholom je mrazivý magor Joker nepredívateľného Heatha Ledgera a jeho desivé monológy, ktorými sa nám pokúša ozrejmiť svoj zrod. V tomto smere sa Nolan inšpiroval kultovým Kameňákom, kde Joker tiež povie o svojom pôvode a následne to spochybní s tým, že možno to celé nakoniec bolo inak. Z Kameňáku si Nolan berie inšpiráciu aj čo sa týka komplikovaného vzťahu Batman/Joker. Aj v jeho filme sa obaja muži  navzájom potrebujú, nejedná sa o klasických nepriateľov. Okrem Kameňáku sa Nolan inšpiroval tiež skvelou noirovkou Dlhý Halloween pojednávajúcou nielen o vojne Batmana s mafiou, ale tiež o zrode Two-Facea. Režisér stvoril množstvo pozoruhodných momentov (Joker odchádzajúci z nemocnice, Alfrédove spomienky na vojnu o tom, že niektorí pošukovia nemajú logické motívy, ale proste len chcú vidieť svet v plameňoch). Mimochodom, všimli ste si, že je tu ukrytá minimálne jedna scéna, v ktorej je Joker bez mejkapu? Osobne si myslím, že dve, hoc údajne panuje názor, že "to" z reštaurácie nie je Joker, ale normálny vlasatý chlapík na večeri s priateľkou/manželkou/kamarátkou. "Prečo ty môžeš a my nie? Aký je medzi nami rozdiel?" - "Ja nepoužívam hokejové chrániče." Kino Považan NMnV 2008 (01.11.2008)

Šel jsem do kina na nového Nolana, nového Batmana, nebo posledního Ledgera? A proč bych to vůbec řešil, já šel prostě na Temného Rytíře. A škatulkování evidentně neřešil ani sám Nolan, Dark Knight totiž není otrocká adaptace komiksu, není to aní klasický letní blockbuster a není to dokonce ani studie (dvojího) života superhrdiny (jako byl Batman Begins). Nolan použil jen ty komiksové substance, které chtěl, viz reálné město, poskládal je jak chtěl, viz dva záporáci v jednom filmu, svým neuvěřitelným talentem je doplnil o úžasně temnou atmosféru a navrch přidal i špetku, resp. nemalou špetku špičkové, vysokorozpočtové akce, před kterou by drtivá většina blockbusterů zbledla závistí, čímž vytvořil vskutku nezapomenutelné a geniální dílo. V takto precizní a dokonalé filmařině pro mě jedinou pihu na kráse představuje obsazení role Rachel nedostatečně atraktivní osobou :) PS: Můj pokus o recenzi - ZDE. 10/10 (07.08.2008)