Obsahy(2)
Komediální hříčka se odehrává jednoho nevšedního odpoledne v jednom domě. Bydlí tu dcera s rodinou a otcem, který rád popíjí v hospůdkách, zkrátka vede veselý způsob života. Toho dne rodina zjistí, že dědeček zemřel, a vypukne shon. Například je třeba přestěhovat jeho nový psací stůl, než se objeví druhá dcera, která by si na něj mohla dělat nárok. Po příjezdu příbuzných se rozvine debata o lásce k zesnulému, ale za farizejskými slovy se skrývá pouze touha po dědictví. Když je diskuze v nejlepším, objeví se starý pán zničehonic na schodech, živý a zdravý… (Česká televize)
(více)Recenze (51)
Humor je presne taký, aký rezonoval v dobe natáčania. Taký dnes už veľmi obyčajný. Je to skôr veselohra, so štipkou výsmechu z ľudských vlastností, teda má mravné ponaučenie, ale nie je to pre mňa komédia. Tie vidím inde. Bez pána Wericha, ale aj Hrušinského, či Kemra, by tu bolo presne také hodnotenie, aké dávam, obyčajný priemer. ()
Typická ukázka vrcholné tvorby našich předků zhruba poloviny šedesátých let přináší vypointovaný svižný příběh s celým trsemn nevšedních uměleckých výkonů. Werich - jak jinak - exceluje. A to ti druzí viditelně nezaostávají - naopak fenomen generace šedesátých let je tu prezentován ve zvláť silné inscenací. Ziskuchtovost, krátkozrakost, přízemnost odzbrojující svou prvoplánovou přímočarostí jsou nadčasové. Tím spíše, že za režijním pultem stál tehdy začínající Pan Televizní Zábava František Filip. (Tehdy mu bylo něco málo přes třicet let.) Čas jakoby v tomto případě přestal existovat. ()
To je ale necitelnost prvního stupně obouvat si dědečkovy bačkory ještě dřív než dědeček natáhl bačkory! Přestože se podobný motiv v českém hraném filmu objevuje čas od času v různých obměnách, televizní obrazovce vévodí vskutku originální adaptace jedné z povídek britského dramatika Stanley Houghtona (1881 - 1913). Vedle vynikajícího Wericha nelze nepřipomenout herecké kreace Stelly Zázvorkové a Rudolfa Hrušínského v roli flegmatického podpantofláka. A ta závěrečná pointa! ()
Československá televizní skvěle obsazená komedie o opovrženíhodném počínání ziskuchtivých dcer, bojujíc proti sobě o dědictví, jenž jim měl zanechat údajně zesnulý otec. Hamižné hašteření o dědečkovu pozůstalost je však navzdory pietě velmi komické, pochopitelně díky vynikajícím výkonům našich předních umělců. Dominantní dámy, kvůli majetku znesvářené sestry, hrají S. Zázvorková a N. Gollová, jejich ušlápnuté manžele R. Hrušínský a J. Kemr, jenž se mi snad líbil nejvíce, i když nebyl tak výrazný, korunu komedii v závěru nasadil a výbornou pointou veselohru ukončil nestor J. Werich. Kromě těchto nesmrtelných hereckých osobností se v komedii objevuje i malá Viktorie (A. Franclová), dcera S. Zázvorkové, přičemž tato nezbednice snímek svou prostořekostí hodně oživila a líbilo se mi i její dětské rozpustilé herectví. Nenáročná, avšak stále aktuální, pouze tříčtvrtěhodinová komedie Františka Filipa rozhodně stojí za zhlédnutí, paradoxně nejvtipnější scény se vyskytují ještě před objevením J. Wericha. ()
Dodnes si pamatuji mé zklamání, když jsem viděl v televizním programu tento název. Hned jsem všechny kolem upozornil, že bude skvělý anglický horor, který znám z kina. Nesmírně jsem se těšil, jak bude rodina šokovaná a nevšímal si pindů, že to bude asi něco jiného. Pak přišly titulky a já byl smutný a naštvaný a zklamaný a na tento český paskvil, jak jsem to tenkrát nazval jsem se díval asi pět minut. Teprve po dalších letech jsem to viděl celé a nadchlo mne to. Ne hned napoprvé, to bych dal „jen tak sedmdesát“, ale po dalším a dalším zhlédnutí tomu dávám plný počet a basta. A beru si své parapernálie a jdu se přesunout... ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Autorem divadelní hry, podle které vznikl scénář, je anglický dramatik Stanley Houghton (1881–1913). Hra nese název „The Dear Departed“ a poprvé byla odehrána v roce 1907. (sator)
- Z hereckého výkonu Aleny Franclové, která si zahrála jedinou roli svého života, byla Stella Zázvorková nadšená. Byli spolu do smrti Stelly v kontaktu, psali si a telefonovali. (sator)
Reklama