Bourneovo ultimátum

"I remember... I remember everything." Kruh se uzavírá, Matt Damon opět zarytě mlčí a David Webb alias Jason Bourne se do třetice vrací na plátna kin. Třetí Bourne není o nic lepší než ten druhý. Nutno však dodat, že není ani o píď horší. Je trochu více akčnější, má narozdíl od svého staršího kolegy pořádný závěr, opět má tempo jako žádný jiný žánrový snímek, strhující akci, výtečné herce, výbornou technickou stránku, hafo scén kdy se kaskadéři zajisté řádně zapotili, nápadů na rozdávání a... a vůbec těžko popsatelné kvality snad v každém ohledu. Jedna takřka bezvýznamná muška by se však tentokrát našla. A to, že Greengrassovo pojetí Jasona Bourna v několika momentech přeci jen vykrádá sebe samo. Ovšem čert to vem, když vás to zcela pohltí a nepustí ani dlouho po projekci. Ethan Hunt i James Bond se sice ve svých nových nasazeních do akce vydali směrem, který nastolil druhý Bourne, ovšem i přes jejich nadstandartní kvality zůstali hluboko v jeho stínu. A na tom se nic nemění ani po tomto ultimátním zážitku. Naštěstí. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (24.08.2007)

Završení trilogie se mi líbilo asi nejvíc. Je ještě propracovanější, napínavější a akčnější. Sice tu už tu není takové to kouzelné tajemno z Agenta bez milosti, ale flashbacky osvětlující minulost diváka nutí být ještě více napjatým a toužícím se dozvědět, jak to teda vlastně bylo. K technické stránce (možná to nebylo vždycky úplně nejpřehlednější, ale celkově mi kamera nevadila) a samotnému příběhu nemám co vytknout. Sice to nebude úplně čistých 5*, protože některé akční scény znovu balancují na hraně stylovosti a uvěřitelnosti, ale Bourneovo ultimátum si je v mých očích přecejenom zaslouží. (20.03.2011)

Plynulé navázání na předchozí Bourne Supremacy, stejný trend dynamické kamery, úzkostné atmosféry a hlavně nonstop syrové, dechberoucí akce. Bourne Ultimatum nepřináší ani tak tolik nového, jako spíš to staré dotahuje k dokonalosti. Veškeré scény mají svůj náboj "pohybu", může za to promyšlená režie a po hlubším zamyšlení, si troufám tvrdit, že hlavně střih, neboť právě střihem jsou záběry/scény k sobě poskládány tak, aby z nich nevyprchala rychlost, i když Bourne právě "neběží"... Scénář, ač se jedná o čistou akci, bych také neupozaďoval, neboť hlavně po opakovaném zhlédnutí se ukazuje, jak Bourne geniálně uvažuje, jak je bystrý, schopný, ale přitom stále smrtelný člověk a to je radost sledovat a identifikovat se s tím. Celkově nelze dodat než, že dokonalost akčního filmu vykrystalizovala právě zde. 10/10 (07.06.2008)

No to je mi ale "překvapení". Kdo by to byl čekal, že? Znovu špičková podívaná napínavá od první do poslední minuty. Greengrass se drží linie nastolené Bourneovým mýtem, jen zrychluje, přitvrzuje a definitivně mění akční film v jednu dlouhou nekonečnou honičku o několika vrcholech. Auta, motorky, bitka ve sprše a Moby na konec... a z Bournea je finálně agentský "motherfucker" numero uno. Jenom jsme to už jednou viděli, potřetí už musí Greengrass alespoň trochu pozměnit koncept. Mimochodem, herce tak srostlého se svou postavou jsem snad nikde jinde neviděl, napodruhé už mi ale trochu víc vadilo, že se Bourne mění v úplně strojové monstrum, které prakticky nedělá chyby. Až na Deshovu fintu se mu všechno daří, všude včas doběhne, každou havárku rozdýchá. Emocionálně mě to právě kvůli téhle "bezchybnosti" začíná tochu míjet. (16.08.2007)

(1001) S každým dalším sledováním ztrácí a ztrácí na poutavosti. Ještě několik promítaček a budu si myslet, že je to volovina. (A jenom mám tedy potřebu ještě dodat, jak mě prostě deptá, že je příběh seskládán ze všech zásadních momentů obou předchozích filmů, že nepřináší nic nového, že jenom recykluje. Nejvíc mě asi deptá ta scéna, kdy způsobí autonehodu, aby se zbavil zabijáka, který ho nahání, a potom se při pohledu přes zbraň rozhodně býti člověkem - to je přesně do puntíku to, co se stane v Bournově mýtu, až na to, že tam je na druhé straně hlavně Karl Urban, který je mnohem hezčí psychopatický zabiják než Edgar Ramirez. To je prostě drzost, recyklovat staré emoce a odvolávat se na ně místo vzbuzování nových. Asi bych dokázala leccos odpustit, ale tohle ne.) Ale kvůli vyčítavému pohledu Daniela Brühla (o němž jsem nicméně úplně stihla zapomenout, že tam hraje, protože při scénách v tom bytě vždycky nábožně obdivuji ten fíkus u okna a tu bonsaj u dveří) jsem se rozhodla zmínit i pár pozitiv a ukončit můj soud na smířlivější notu. Celá scéna s novinářem na londýnském nádraží je neuvěřitelně poutavá, nejspíš to bude moje nejoblíbenější sekvence z celé trilogie. A i jak pošle agenturu v New Yorku na procházku je celkem zábavné. Jenomže poslední akt filmu všechno zahodí a začne hrát na emoce a tam prostě vždycky ztratím zájem. I ten Moby na závěr jako by už zněl trochu opotřebovaně. -"Get some rest, Pam. You look tired." (29.01.2008)