Režie:
Joe WrightScénář:
Christopher HamptonKamera:
Seamus McGarveyHudba:
Dario MarianelliHrají:
James McAvoy, Keira Knightley, Romola Garai, Saoirse Ronan, Vanessa Redgrave, Brenda Blethyn, Juno Temple, Benedict Cumberbatch, Patrick Kennedy (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Příliš bujná fantazie dvanáctileté "budoucí spisovatelky" Briony Tallisové odstartuje tragický příběh, který nenapravitelně změní osudy tří lidí. Vinou vlastní nezralosti a série nedorozumění nařkne mladého zahradníka Robbieho Turnera (James McAvoy) ze znásilnění nezletilé sestřenice. Nadaný chlapec, který původně mířil na lékařskou fakultu, končí ve vězení. Toto obvinění ale ničí život i její sestře Cecilii (Keira Knightley), která Robbieho bezhlavě milovala. Když si záhy už o něco starší Briony (Romola Garai) uvědomí, co napáchala, je už pozdě. Cecilia zavrhla celou rodinu v čele s ní a odstěhovala se do Londýna, kde se živí jako zdravotní sestra. Robbie výměnou za zkrácení trestu narukoval do armády a ve Francii se snaží zastavit postupující Němce. Briony na cestě za vykoupením nastoupí do ošetřovatelského kursu a díky utrpení, které kolem sebe dennodenně vidí, konečně dospívá. S tím souvisí i rozhodnutí postavit se svým dvěma obětem tváří v tvář a respektovat jakýkoli trest. Možná se tím očistí, možná to ale na vykoupení nebude stačit. Možná to ani nestihne, protože Londýn se připravuje na masivní bombardování. Možná všechny tři čeká úplně jiný konec. (Bontonfilm)
(více)Videa (5)
Recenze (1 285)
Dlouhé nestříhané záběry jsou poslední dobou v módě. Napsané, natočené a zahrané perfektně, vše spěje ke zřejmému konci, který však není proto méně působivý, zvláště v porovnání s Brioninou knihou. Přesto na poli romantických dramat z poslední doby nejvýše držím Barevný závoj, a to pro čistě subjektivně mě bližší postavy. Britská filmařina se každopádně opět vyznamenala. Změna hodnocení: Tenhle film si maximum prostě zaslouží. ()
I gave them their happiness. Vzhledem ke vzdálenosti vytyčeného cíle nebývale svižná procházka rozlehlým venkovským sídlem, přilehlou zahradou, válkou zmítanou Francií a rušným Londýnem. Osvěžující ponoření do kašny, ve své dravosti něžná milostná scéna nebo dunkirkská plážová odysea jsou možná jenom formálními výstřelky, ale formálními výstřelky tak dokonalými, že budete svůj tep těžko přesvědčovat, aby se nezrychloval. Kýč nekýč. A nebyla to žádná z postav, která mě přiměla mlčky sedět a tiše doufat, nýbrž vypravěč. Po těch dvou hodinách jsem měl pocit, že jej znám dost dobře, abych si troufnul mu tykat. Takže - skvělá práce, Joe! 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Nathalie, castor, Torrance, Martyr, TomBar, Kvico ()
Silně intelektuální zážitek, to bych od apriori romantického filmu věru nečekal. Režisér Joe Wright si ovšem postmoderně pohrál s daným žánrem a nabídl syntézu tradičního britského historického kostýmního dramatu a moderně laděného konceptu artového filmu. Z tohoto tvaru se jakoby logicky ve finále vytratil rozměr velké (tragicky překažené) romantické lásky a romantického činu z jejího překažení vzešlého. Vtip je totiž v pointě celého příběhu - pokání ne coby fyzické podřízení běhu svého života účinné lítosti, ale pouhý intelektuální akt, fabulační složka naračního světa. Nechci spoilerovat, ale (dokonale postmoderní) pointa mne přivedla k úvaze, co vlastně bylo v příběhu reálné a co už jen vyfabulované překvapivou hlavní hrdinkou (samozřejmě při vědomí, že vyfabulované je tu kompletně vše už ve fázi románové předlohy Iana McEwana :-)). Kde je ona hranice, kdy končí prezentovaný příběh a začíná jeho fiktivní část... Joe Wright chytře divákovi již od začátku dává několikrát najevo, že tentokráte je tomu trochu jinak, než jak bývá obvyklé (vracení se v ději, konfrontace úhlů pohledu na tutéž skutečnost) a že si s ním tak trochu pohrává... Rozhodně to není na škodu. Velmi osobitý film a důstojná adaptace výjimečného románu Iana McEwana... ()
O Pokání mi řekli, že je to film, který jako mlaďas asi pobrat moc chtít nebudu, ale já jsem se na něj chystal jako na film roku a taky jsem ho tak bral. Nakonec jsem ale sledoval drama, které se odehrávalo mezi dvěma válkama a absolutně jsem pochopil to, co mi o něm řikali. Nedokázalo mě to tak urvat, ale abych se přiznal, taky jsem se na něj dlouho připravoval. Hezké na tom všem jsou ty obrázky války, to pozadí příběhu, to mě teda dokázalo dostat, ale samotný příběh pro mě přišel příliš vážný, až možná přehnaný, ale o tom to také právě všecko je. Vážné a přehnané a abych pravdu řekl, nic pro mě. Každopádně chápu proč je Pokání tak velkolepým filmem. Dokáže chytnou, dokáže zaujmout a nakonec dokáže rozbrečet, a když film dokáže rozbrečet, tak je to zaručený fakt, že tenhle film je prostě pecka. Jen na pět hvězd u mě rozhodně nevyhrál. ()
Je s podivem, že v době kdy je filmaři przněna jedna kvalitní kniha za druhou, tak se již řadu let soustavně daří tvůrcům kvalitně adaptovat díla Iana McEwana. Každá z pěti dosavadních adaptací jeho děl se v zásadě povedla a tři dokonce tak, že hodně. A to včetně Pokání, což je McEwanův nikoli nejlepší, ale zřejmě nejznámější román. Joe Wright roste do veliké persony současné kinematografie. Pokud si myslíte, že McAvoy je pouze hejsek se sexy přízvukem, tak vás vyvede z omylu. Tolik silných scén propojených v jeden působivý celek, který funguje na mnoha úrovních se jen tak nevidí. A to, že vás Pokání jen tak mimochodem protáhne všemi odstíny emocionálních pocitů, tak to již je jen třešnička na dortu. ()
Galerie (49)
Photo © Working Title Films
![Pokání - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/162/347/162347002_cef0e8.jpg)
Zajímavosti (75)
- V časti filmu odohrávajúcej sa v roku 1935 je scéna, kde Robbie (James McAvoy) sníva a obraz štvormotorového bombardéra pretína obrazovku. Lietadlo je v skutočnosti Avro Lancaster, ktorý vstúpil do služby v roku 1942. (Pat.Ko)
- Autor stejnojmenné knižní předlohy Ian McEwan byl sice s filmovou adaptací Joa Wrighta spokojen, ale i tak si neodpustil menší kritiku: "Trochu to připomíná demolici - převádění 130 tisíc slov z knihy na 25 tisíc ve scénáři." (Camp_nou)
- Keď Robbie (James McAvoy) a jeho dvaja kamaráti prechádzajú cez zničený továrenský komplex na ceste do Dunkirku, narazia na železničnú koľaj, kde sú koľaje pripevnené sponami 'Pandrol', ktoré boli vynájdené až v roku 1957. (Pat.Ko)
Reklama