Muž z oceli

Kal-el se v regulérním restartu pro nové tisíciletí vydal po správné cestě (destrukce!) vyvážené mezi realistickým přístupem a rozmáchlou fantasy podívanou. Hrdina je rozervaným cizincem v zemi, která pro něj nemá pochopení (Cavill je pěkně mimozemský, místy lehce nafoukaný, místy naivní) a flashbacky hutně vrství rozpolcený charakter, který se snaží směrovat táta Kent (vynikající Kevin Costner) - je škoda že těch momentů není více a narativní struktura není přímočará, ale je po modernu rozházená skrze celý snímek. Snyder tím však vyváženě dávkuje emocionální formování hrdiny s akční rovinou a v závěru rozpoutá rozmáchlé inferno, kde Metropolis (a nejspíš i kus Indie) lehne popelem. Silné dialogy (ty se bez nějákého toho patosu neobejdou), které nejsou jen připitomělým vtipkováním, které známe z původních reimaginací létajícího pláštěnkáře, ale uvažováním o směrování národů, jejich domýšlivosti a v závěru i houposti, která vede k zániku civilizace. Úvodní dvacetiminutovka na Kryptonu je jak z Avataru a lehce načrtnuté vládní rozepře jsou poutavější než celé pátrání Clarka po svém původu. Zod s hnusným ksichtem Michaela Shannona má hloubku a není vysloveně zlý, jen dělá vše co je nezbytné a i Superman to chápe. O to je finále více zdrcující. Dva krajané zápasí o šanci pro podřadnou rasu (nás) a jediné co je rozděluje je drobná odlišnost v postoji k problému. Verbání neshody mezi Zodem a Jor-elem jsou pěkně vygradované a osudové jako vlastně všechno ve filmu (ano je to na úkor humoru a nadsázky, ale vůbec to není na škodu). Na škodu je ale občas zbytečně "realistická" kamera, která ostří, přeskakuje a třese se. Ten přístup mám někdy hodně rád, ale tady bych se rád zastavil a vychutnal si záběr na padající loď aniž bych složitě hledal, kde ta loď sakra na plátně je, protože je snímaná hodně z daleka. Bitky, kde se bortí budovy a ničí nestihnou omrzet a invence v mlácení tu je (jako v Matrixu lítáme až v úplném finále). Hanzova hudba je diametrálně odlišná od Williamsovy a výborně sedí k duchu snímku. Není to sice taková řacha jakou nám slibovali z trailerů, ale pořád jde o parádní nový přístup, který má pro takovou postavu smysl a opravdu těším na pokračování. (20.06.2013)

Moderní velkofilm. Je zde krásně vidět spolupráce dvou nejtalentovanějších režisérů mladé generace (tedy cca čtyřicátníci) a to i přesto, že Nolan je zde jako spoluproducent a Snyder jako režisér. Komorní scény, velkolepé, chytře spontánně laděné dialogy, slovní obraty, propojení hudebního podkresu - Nolan. Vizuální atraktivita, výprava, estetika (naprostá odvázanost a svoboda) - Snyder. Dle mého názoru dokonale funkční. Opět vidím kopírování Dne Nezávislosti a Matrixu, ale tyto snímky byly natolik revoluční, že se tomu zřejmě do budoucna vyhnout nedá. Hudební motiv je kulervoucí, hlavního hrdinu chcete vidět na plátně zas a znova a po technické stránce se jedná o totální audiovizuální inferno. Mimochodem takový level destrukce jsem snad v žádném filmu ještě neviděl. Scény z Kryptonu formálně dokonalé a esteticky nadčasové. Herecky moc nemám co vytknout, protože všechno zastiňuje právě ona formální stránka a tah na bránu, kterou tenhle film má. Určitě ne dokonalý, ale v každém klíčovém aspektu vylaďěný tak akorát. (22.06.2013)

Všechny příjemné vzpomínky na tenhle film ve mě v budoucnu budou spjaty pouze s první polovinou, kdy Clark hledá své místo ve světě, objevuje své schopnosti a do toho problesknou i nějaké ty emoce. Zbytek stopáže bych ohodnotil dvěma slovy: DIGITÁLNÍ BORDEL. Nicméně, Henry Cavill je velký sympaťák a ten pravý Superman, nějakému střízlivějšímu pokračování s ním bych se rozhodně nebránil. Potenciál tu je. (22.06.2013)

Nová generace má právo na nový začátek, a tak polobožský sirotek znovu poprvé sestupuje k nám pozemšťanům. Jsem sice rád, že se mu to povedlo způsobem, který Kal-Elovi dělá jen a pouze čest, ale jako příznivec naivnějších a lidštějších dobrodružství ocelového pláštěnkáře jsem doufal v něco ještě trochu odlišnějšího. Obdivuji sice Snydera za to, že si troufnul zpřeházet chronologii svatého originu, ale technických hrátek nebo zničených bloků na mě bylo zkrátka moc. Superman pro mě byl vždy jiný právě tím, že si svoji až bolestivou nadřazenost moc dobře uvědomuje a nebojuje destruktivním způsobem, který superhrdinské filmy nabízí. Jejich způsoby můžu sledovat od rána do večera, ale spasitel s eskem na hrudi přece ze zásady létá o třídu výš. Na podobné výtky nechává částečně zapomenout dokonalé herecké obsazení v čele s fascinujícím Russelem Crowem, který z Jor-Ela dělá div ne hlavní postavu, a také ony cituplné vsuvky, které ostatním divákům mohly přivodit menší či větší kopřivku. Jenže když scénář brnká na lidskost ústředního hrdiny, jsem právě já téměř okamžitě naměkko. Onen odchod z kina byl tak nakonec rozporuplně spokojený. Vzhledem k ďábelskému tempu druhé poloviny se nemůžu zbavit pocitu, že jsem se svezl spíše v rychlíku než v plnohodnotném restartu, ovšem těch atrakcí, které v něm na mě čekaly, bylo překvapivě dost. Tak leť klidně dál, Clarku. Snad doletíš dostatečně daleko, aby vzpomínky nezačaly hořknout. (01.02.2014)

Supermanský mýtus optikou toho křesťanského, přičemž snahu o ozvláštňování hlavního hrdiny dalece přesahují ozvláštnění vedlejších postav - a naopak žel poněkud shazuje trikově opulentní dvojité finále. Více na Douglasových poznámkách. (22.06.2013)