Zobani

České drama z vojenského prostředí, kde je naplno zobrazena šikana nováčků ze strany mazáků a jejich nadřízených. Snímek se odehrává v nejmenovaných kasárnách v 70. letech, kam právě přišli nováčci a záhy se seznamují s podmínkami, v nichž musí sloužit vlasti. Četař Konečný (M. Etzler) a jeho pravá ruka agresivní svobodník Třetina (P. Halberstadt), oba psychicky narušení jedinci, se vyžívají v nechutném a primitivním ponižování svěřených vojínů a svou autoritu upevňují fyzickým bitím a zastrašováním. Stížnosti nebohých vojínů směrem ke Konečnému nadřízenému I. Barešovi jsou neúspěšné, neboť velitel nechce vystoupit proti svým lidem a také je mu jasné, že by to byl i jeho konec. Mezi nováčky dokážeme rozlišit čtyři výrazné osoby: intelektuál a knihovník vojín Cejnar (M. Bumbálek), submisivní vojín Matula romské národnosti, odbojný a nebojácný vojín Adam (T. Sagher) a fyzicky disponovaný, i mezi utlačovateli respekt budící řezník neznámého jména. Po fyzické likvidaci Adama a svalovce, jediných vojínů, kteří si nenechali líbit šikanu a ponižování, jsou ostatní nováčci nejednotní, slabí a trýznitelé mohou rozpoutat pravé peklo, v němž se ocitají především inteligentní Cejnar s Romem Matulou. Snímek J. Vanýska obsahuje mnoho mrazivých scén, jež jsou horší, než si divák vůbec dovede představit. Děsivé drama vrcholí bezhlavým útěkem nesourodé dvojice nováčků z kasáren, neboť cokoli bylo lepší, než tam zůstat, spíše divím, že se o útěk nepokusili už mnohem dříve. Zobani jsou v každém případě dechberoucím snímkem, jenž ukázal, co všechno dokáže člověk vydržet a současně, že míra lidského ponižování má jistou mez, která už nejde překročit. Je to také obžaloba někdejšího vojenského systému, kdy dohled nad nováčky měli primitivní všehoschopní agresoři s neomezenou mocí. Vanýskovým filmem a jeho otřesnou autentičností jsem byl šokován a otřesen a po zásluze uděluji plný počet hvězd. (27.05.2022)

Tento snímek jsem poprvé viděl možná dokonce v TV premiéře někdy v sedmi letech a strašně jsem se pak bál že budu muset na vojnu, kde bych se svou submisivní pacifickou povahou jistě strádal, naštěstí došlo k profesionalizaci armády a už se mě povolávák netýkal, přesto ve mě dodnes zanechal velký dojem a vždy když Zobany vidím, jsem užaslý hereckými výkony a mírou nedůstojnosti. Beze sporu jeden z nejlepších polistopadových televizních snímků které tu vznikly! (19.12.2022)

Zajímavej a zároveň prakticky neznámej televizní filmeček o šikaně v ČSLA. Taková trochu drsnější verze seriálu Chlapci a chlapi. Hlavní hrdina mi dost připomínal Kyslíka. Bohužel jeho výkon byl těžce amatérskej, takže jsem mu jeho roli prostě nevěřil. Ale ono celkově herecký obsazení za moc nestálo. Prostě mi to připadalo, že si herci odskočili z nějakýho ochotnickýho divadla. Akorát Miroslav Etzler tady na sebe asi poprvé výrazněji upozornil a zahrál svou roli opravdu přesvědčivě. A dneska hraje akorát tak v píčovinách typu Pojišťovna štěstí. Těžko říct, jestli je to tim, že začal chlastat a nebo naopak tim, že přestal... (08.12.2007)

Nečekaně dobrá inscenace o tom, jak to chodilo (nebo mohlo chodit) na některých vojenských útvarech na konci 60. let. Přestože jsem byl na vojně až na přelomu tisíciletí, je pro mě tenhle příběh (narozdíl od těch, kteří vojnu nezažili) uvěřitelný. Tohle se prostě dělo, povolené ztráty na životech vojáků základní služby byly 3% a pokud se do toho útvar vešel, nebylo potřeba nic vyšetřovat, zvlášť v té době... Od udělení plného počtu hvězdiček z mé strany film "zachraňuje" pár nelogičností (ne, nemyslím nepřítomnost vojáků z povolání, ta je vzhledem k vysvětlení - nepodepsali souhlas se vstupem vojsk, tak šli - věrohodná) a nevyrovnané herecké výkony, bohužel k nejslabším patřil ten hlavní "klaďas". Etzlera vzhledem k jeho kariéře v posledních letech nepovažuju za herce, ale tady byl on naopak jeden z nejlepších. (07.06.2012)

Jsem nejen rád, že se takový film natočil, ale že jsem ho i viděl. Na vojnu jsem nastoupil v roce 1977 jako 26letý. Žádných "vojenských" akcí jsem se nečastnil, ale leccos jsem tam viděl. Byl jsem u několika útvarů, ale slovo zobani jsem neslyšel; všechno se odehrávalo v prostoru zalidněném zobáky, mazáky, špagáty a lampasáky neboli furťáky. Avšak ani v jedno rohu tohoto ringu nestál žádný hrdina. Všichni se všemu podvolovali jako osudu diktovanému řeckými bohy. Jednou jsem se pokusil jednomu z těch šikanovaných "ubožáků" pomoct, ale ten mě rychle odbyl: Ještě dva měsíce a potom budem sám "mazákom a ukážem těm zobákom ako sa to robí". (21.11.2022)