Austrálie

Jednoho krásného prosincového dne jsme po obědě vyrazily do kina. Film vypadal že za klasickou dobu už, už skončí. Prostě klasická závěrečná dojemná scéna, klasicky závěrečný dojemný proslov, klasický závěrečný dojemný pohled, dojemný polibek, poslední dojemný vtip pronesený dojatým dítětem k dojatým dospělým hrdinům, dojemná atmosféra se z plátna přenáší na slečnu vedle mě, která armádou slz likviduje jeden papírák za druhým a v atmosféře naprostého a totálního dojetí jsem se začal zvedat ze židle s tím, že si projednou odpustím závěrečnou dojemnou hudbu, obleču si bundu a opustím chrám všeobecného dojetí. O to větší šok následoval v zápětí, příběh totiž nekončil, ale pokračoval !!!! Samozřejmě vedl k dalšímu ještě většímu dojetí, ovšem když ani tohle nestačilo a film dále pokračoval, začínaly se mě hlavou honit divný myšlenky. Je tu ještě vůbec šance, že film skončí ? Kolik kapesníčků ještě zbývá už asi pět hodin v kuse dojaté slečně vedle mě ? A co ty další dojatý slečny po celým sále? Nezpůsobí jejich hromadné dojetí záplavu sálu ? Uvidím ještě někdy vůbec domov ? Začali se mě drát do očí slzy, takhle jsem si přece svou smrt nepředstavoval. Poprosil jsem slečnu vedle sebe, jestli nemá jeden kapesníček navíc, měla, ale jelikož pro slzy asi už vůbec neviděla nepodala ho mě, ale dala ho na hlavu dojaté slečně v předchozí řadě. Ta kapesníček ze své hlavy okamžitě sundala a za velkých díku přiložila k slzícím očím. To už jsem nevydržel a nasraně se otáčím s dotazem na Jirku. "Jiří kolik je proboha hodin ?" Jirka : "Nevím, mám zaslzený hodinky od paní za mnou." "Jirko, a kde máš bráchu? " "Šel si lehnout na ty dvě volný sedačky v rohu, vstává v pět ráno do práce a je zvyklej před půlnocí spát. Upadl jsem do komatu. Najednou citím jak se mnou někdo třepe, byl to Jiřík. V sále už bylo světlo a prázdno a najednou slyším "Přežili jsme to Pájo, na oplátku jsem však musel slíbit bohovi, že už nikdy nebudeme opíjet mladé slečny nejlacinějším vínem a následně zneužívat jejich otupělosti." Pak jsme šli zbudit Honzíka. Chudák, vyskočil ze sedaček a začal zcela dezorientován řvát "Zaspal jsem, zaspal jsem, musím jít první do sprchy nebo přijdu pozdě do práce !" Honzy to nakonec do té práce stihnul a za to má film ode mě tu hvězdičku. (02.01.2009)

Je to skvelý čiastočne romanticky ladený historicko-dobrodružný film od Baza Luhrmana. Má dosť dobrý príbeh o bohatej a neústupnej Angličanke, ktorá pricestuje do Austrálie, kde jej manžel vlastní rozsiahly pozemok aj s veľkým množstvom dobytka. Na mieste zisťuje, že jej manžel bol kvôli najvplyvnejšiemu mužovi oblasti zavraždený a tak sa s hŕstkou najvernejších pomocníkov, hlavne so schopným dobytkárom a malým miešancom rozhodne dopraviť dobytok do prístavu, aby ho porazila. A tak si tu nielen nachádza skutočnú rodinu, ale všetkých čakajú aj mnohé problémy, ktoré súvisia aj s nepriaznivou dobou, keďže vo svete práve prebieha druhá svetová vojna. Spracovanie je vynikajúce, ešte spočiatku som vôbec nevedel, čo si mám o tom myslieť, celé je to také nezvyčajné a miestami som mal pocit, že sledujem nejakú grotesku. No po tej úvodnej dvadsaťminútovke sa to už ukľudní a začne sa na prvý pohľad síce štandardný žánrový príbeh, ale v perfektnom netradičnom prevedení, kde sú všetky bežné klišé podané najlepším možným spôsobom, navyše si ma získali všetky zásadné postavy a je tu množstvo vynikajúcich a pre mňa nezabudnuteľných scén, ktoré ma veľmi bavili. A veľmi zaujalo ma aj to zvláštne rozdelenie filmu, keďže mi to celé prišlo ako dva filmy s inou zápletkou, pričom prvý je skôr dobrodružný a druhý má zase bližšie k vojnovej dráme a oba ma bavili rovnako, Jedine ma trochu sklamala časť medzi nimi, ktorá nie je až tak zaujímavá, ale nie je to až taký problém, výraznú väčšinu času sa mi to veľmi páčilo. Rozhodne musím pochváliť aj pár akčných sekvencií, samozrejme ich nie je až tak moc, ale minimálne taký útek dobytka alebo nálet sú perfektné. Herecké obsadenie je výborné, skvelé hlavné duo Hugh Jackman a Nicole Kidman, k tomu vynikajúca postava chlapca, toto je jedna z najlepších detských postáv, s akými som sa vôbec stretol, ale chválim aj postavu britského dôstojníka, oboch hlavných domorodcov, no prakticky všetky výraznejšie postavy sú aspoň trochu zaujímavé. Réžia a technická stránka sú perfektné, Baz Luhrmann má taký zvláštny štýl, ale v tomto prípade mi sadol skvelo, perfektná vizuálna stránka, netradičné a príjemne veľkolepé prevedenie a dokonca fungujú aj emócie, tu nemám väčších výhrad. A páči sa mi aj hudba. Veľkofilmy už síce v posledných rokoch moc nemusím, ale Austrália je v tejto kategórii úplne iná a veľmi sa mi páčila. Tento film som už videl niekoľkokrát a vždy som z neho nadšený, takže o plnom hodnotení nepochybujem 86% (16.05.2009)

Austrálie je smutný příklad filmu, který se povedl přesně podle přání tvůrce a rozhodně mu nejde upřít pevná vize, ale zároveň mě naprosto nebaví a nezajímá. Já bych ho měl rád rád, ale prostě to není tak úplně možné. Racionálně jde ocenit spousta nápadů, emoce se ale nedostavily. Snad až to jednou uvidím znovu... (12.12.2009)

Božské, fenomenální, úchvatné... a krásné. Austrálie není film, ale FILM, a to proto, že se vzdaluje lietatuře a divadlu a vypráví zásadně obrazem. Je to ryzí kinematografie, co nám tu Baz Luhrmann předvádí - médium definitivně osvobozené z přidružených umění, jejichž syntézou na počátku dvacátého století vzniklo. Austrálie by knižně vůbec nefungovala. Začtete-li se do scénáře, nespatříte ani zlomek z výsledného díla. A o tom to celé je. ____ Jak poznamenal Luhrmann v Reflexu, „Inteligentní divák ví, že s ním hraji hru“. Naznačuje tím, že celá Austrálie podobně jako avantgardní Speed Racer nebo sebereflexivní Indy 4 patří jak na filmovědní semináře, tak do multiplexů, protože film neuchopuje ani jako umění, ani jako zábavu, ale jako obojí; jako médium poddajné otázkám rigorózních analytiků (neoformalisticko-kognitivní náhled - co dělá divák s filmem) i přecitlivěle silnému pohnutí srdíčkářů (poststrukturalisticko-psychoanalytický náhled - co dělá film s divákem). Byl to ostatně Hitchcock, kdo světu ukázal, že lze točit komplexní a sofistikované filmy v rámci americké populární tradice. A že skončila Austrálie propadákem? Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. (23.02.2009)

Zbytečně přetažený a předražený epos, který se tak strašně snaží být nejlépe vypadající film sezony, až sedm osmin snímku připomíná kýč v tom nejhorším smyslu slova. Baz Luhrmann je, věřím tomu (Moulin Rouge jsem ještě neviděl), schopný vypravěč a výjimečný režisér, tady by mě ale nepřesvědčil a po zaslouženém komerčním propadáku roku nevím, jestli bude tu šanci mě přesvědčit ještě někdy mít. Herci jsou vybráni dobře, do svých rolí se hodí (obzvláště malý míšenec), ale jejich charaktery, stejně jako celý film, působí, jako by se jednalo o jakousi australskou bizarní a velkolepou reklamu na Marlboro, už chybí jen ty cigarety. Všechno by sedělo - bez citu pronášená životní moudra, přefiltrované a přebarvené obrázky, neskutečně sexy chlap, nádherná ženská, koně a digitální krávy. Není to výčet všeho, ale pro představu by to mělo stačit. Někteří zde píší o opakovaném zhlédnutí, že pak snad nějaké hvězdičky přihodí.. Proboha, sice hodnotím průměrnými třemi, ale podruhé nechci podívanou za zbytečně utracených sto třicet milionů dolarů ani vidět, k tomu ještě tak šíleně dlouhou. Za jedno ale Austrálii děkuji, díky devítiměsíčnímu natáčení z projektu vycouval Heath Ledger, aby se poté objevil jako jedna z nejlépe zahraných filmových postav všech dob. Díky. (16.02.2009)