Mlčení

Osobnosti jako Martin Scorsese mají tu moc přimět širokou veřejnost se zajímat o témata, která vyberou. Takto osobní téma pro Scorseseho představoval román Šúsaku Endóa Mlčení (1966, česky 1987), který představil západním divákům po 45 letech od jeho původní japonské adaptace Ticho. Přesto je velmi těžké najít si osobní vztah právě k příběhu portugalských jezuitů na japonské misii v 17. století. Naší historické zkušenosti jsou mnohem bližší filmy typu Tovaryšstvo Ježíšovo. Spirituální atmosféra a překrásná krajina samozřejmě zaujmou, nicméně áčkoví herci jako Garfield, Driver nebo Neeson bývají přirozenější v jiném kontextu. (22.02.2024)

Mlčení režisérského génia. Má to hodně pohlednou kameru, ale to považuji u prvoligových světových tvůrců za samozřejmost a povinnost, dialogy mají něco do sebe a sdělení je morálně nezpochybnitelné, zařezávané do diváka chirurgicky přesně vyrovnaným tempem a metodickým rytmem vyprávění. ALE vyrovnané tempo ani zdaleka neznačí tempo kvalitní a já osobně jsem se nestal zarytým obhájcem filmového umění proto, abych v něm trpělivě rozdmýchával víru v režisérovy božské schopnosti, která se již po pár desítkách emocionálně katatonických minut začala vytrácet a ani po 160 dlouhých minutách svého znovunalezení, na rozdíl od neoblomného hlavního hrdiny, ani zdaleka nedošla. Abych film plně docenil čistě příběhově, asi bych nesměl být tak zarytý ateista a zatvrzelý ignorant lidské slepé víry v nadpřirozené síly a v pekelné následky zrady vlastního přesvědčení; abych si ho mohl užít jako vizuální sebezpytující katarzi, nesmělo by se v něm až tolik povídat a až tolik opakovat jednoduché, všeobecně srozumitelné náboženské motivy. Bůh ochraňuj Scorseseho za to, že se do tak těžké a masově neprorazitelné látky vůbec pustil, ale tentokrát si na jeho svátost dovolím šlápnout a upřímně prohlašuji, že kdyby se v závěru za zády Liama Neesona vynořil Bruce Wayne a rozdal si to s ním v kung fu, byl bych možná z výsledku mnohem veselejší. Kundun, byť s méně závažným námětem, mě naplnil daleko více.. (21.02.2017)

Budu přízemní a prohlásím, že je to místy děsná nuda. Ono taky z dvousetstránkové knihy, která je spíš zahloubaným pohledem na sílu a důsledky víry než čímkoli jiným, natočit více než dvou a půl hodinový film je samo o sobě kousek, který Martin ne tak úplně zvládl. Co filmu však musím jednoznačně přičíst k dobru, jsou nádherně pojaté záběry nespoutané přírody i lidského utrpení, které kontrastují a splývají zároveň, a mistrovská práce s ruchy a zvuky přírody (cikády), které jsou takřka jako jediné schopné prorazit ono Mlčení. A co se týče herců - výkon Liama Neesona, ač vystoupí ve filmu relativně krátce, dle mého ten Garfieldův převyšuje (možná jsem ale jen s ubíhající stopáží začal být alergický na jeho neustálou přítomnost na plátně), plus nemohu nezmínit roztomile se pitvořícího, avšak jinak do morku kostí krutého pana Inoueho v podání Issei Ogaty. Celkem vzato, průměrné 3 hvězdy. (04.02.2017)

Pokud mám s Mlčením nějaký problém, tak že ani na chvíli nezavře pusu. Jsem trochu ochotný přistoupit na hru, že nekončící slovní hlušina v hrdinově hlavě je autorským záměrem a kontrastem vůči onomu avizovanému tichu, ale na každý pád to zážitku upírá jakýkoliv "meditativní" potenciál. Opravdu nepotřebuju, aby Andrew Garfield ve scéně, ve které sleduje popravu svých oveček, ještě ve voiceoveru dodával "opravdu trpím z toho, jak trpí." Ježiš hergot, já to přece chápu! Nevím, jestli tím Scorsese zamýšlí něco víc než jen patologickou doslovnost všeho, ale sráží to zážitek o kus níž, než to mohlo být, kdybych toho míň slyšel, a mohl tak víc vidět. Jak o tom ale přemýšlím, jak chci, verze z roku 71 je asi fakt lepší (a plně srovnatelná). (02.02.2017)

Nejsem si jistý, pro koho ten film byl natočen (kromě pro Scorseseho samotného). Mě poněkud minul, a píše-li Cival "..konverzačka, ve které můžete sympatizovat v podstatě s každou jednotlivou postavou" - já to měl přesně opačně, nemohl jsem tam sympatizovat s nikým. Možná ke konci pocítit trochu lítosti nad osudem, ale jinak ne. Mimochodem, tohle je film, u kterého doceníte premisu Arrival, aneb jak se dvě naprosto rozdílné civilizace spolu naučí komunikovat. Tady spolu měli mluvit jak, anglicky, portugalsky, latinsky? Vždyt tam ti japonští vesničané mluvili anglicky lépe, než leckterý obyvatel současného Tokia... (22.03.2017)