Interstellar

Pokus o metafyzický art za 165 mega, který vypráví o údělu lidstva a podstatě lidství a lidskosti... a v důsledku dojíždí na svojí silně rétorickou povahu a na to, že Nolan opět tahá svoje postavy jako automatony v přesně sestrojeném mechanismu. S výjimkou McConaugheyho, který by v současné formě našel emoce i v kusu umělé hmoty, je to takový orloj mluvících schémat a věšáků na dialektiku (pochodující kvádry působí mnohem lidštějším dojmem než všechny často plačící postavy). Nechci se nicméně plně stavět na stranu haterů, kterých si Interstellar našel nemálo. Na téhle autorské vizi mě baví celá řada věcí - současná "pre-apo" skepse vyvažovaná idealismem, syrový pohled na mezihvězdné lety jako traumatický fenomén, práce s prostorem a živly. Neskutečné je i to, jak kdysi těžko mobilní imaxové kamery rozehrál Hoyte Van Hoytema ve flexibilní mnohostrunný nástroj evokující místy niterné snímání Emmanuela Lubezkého. Paradoxně se tu výška a šířka rámu uplatňuje k vytvoření komorního dojmu snad ještě častěji než k dosažení wow efektu z celků. Vybledlý pohled na zaprášenou budoucnost, meditace o tom, že rodiče se v momentu narození potomků stávají duchy jejich budoucnosti a pár další věcí se mě dotkly. Ale jako celek mi Interstellar připomíná kombinaci velkolepých témat a motivů, která nedokáže zhmotnit, co není zároveň přímo vysloveno. A to je u filmu, který pojednává o fenoménech na periferii našeho racionálního vnímání světa, trochu problém. Je to pro mě zkrátka ten typ podívané, na které budou skutečně strhující až bonusy z produkce. [70%] (06.11.2014)

A kvůli tomuhle slzavýmu údolí povolal Nolan současnou hollywoodskou extraligu ? To moh rovnou zavolat do Slavie aby mu to tam odbululeli kluci z Edenu. Dvě hodiny si film jen tak doutná, aby se neřeklo a až v poslední půlhodině si Chris vzpomene, o čemže je filmařina a z příběhu jdou najednou dokonale sžíravý plameny, jenže co s tou nic neříkající časovou většinou. Chrisovi se do filmu absolutně nedařilo dostat spád a emoce nahrazoval ubíjejícíma kecama. Slovo "děti" a "rodina" zazní snad v každý scéně. Bylo to umělá hra na city, která fungovala stejně jako vebloudí hrb na slonovi a sloní chobot na vebloudovi. Obrazová složka mě přišla těžce nevyvážená. Na jednu stranu geniální záběry ukazujíící na naší malost ve velikosti vesmíru (fight Mattů, jízda rakety vesmírem ). Na druhou stranu dlouhé tiché záběry, které jsou k vidění v každém planetáriu, jenže tam nedemolujou atmosféru a tempo příběhu. Pro tenhle film mně bude bohatě stačit, když si z vesmíru půjčím tři hvězdičky. edit 7.7. 2024 -  napsal jsem tu úplný kraviny, ten film je dokonalost. (05.11.2014)

// Two years ago: "Tak Nolan si konečně vybral nový film, nějaký Interstellar. Fakt? O čem to bude? Nikdo neví, ale hádám, že to bude pecka. Tak to je jasný, ale stejně by mě zajímalo, o čem to bude. Asi nějaký sci-fi ve vesmíru. Wow, to zní cool. Akorát mi to k němu moc nesedí, podle mě je nejlepší v těch komornějších chvílích. Nojo, tak uvidíme." Today: "Holy fucking shit!" (10.11.2014)

Nolan je prostě jinde. A zase mě uchvátil tak jako letos žádný filmař. Jeho sci-fi Interstellar je mohutnou podívanou, a to jak co se týče vtahujícího audiovizuálu a perfektního trikového podání, tak i v rámci šíře svého vyprávění, kdy prolítáváme skrze dlouhé roky, neznámé galaxie i různé dimenze. Je to fascinující podívaná, která důmyslně pracuje s tím, co důvěrně známe a vynáší to do sfér za horizontem našeho každodenního uvažování tady dole, na Zemi. Na oko ne-až-tak-vděčná pozemská linie pracuje perfektně ve prospěch vyprávění, které je na Nolana nezvykle procítěné, emocionální a intimní, přestože jsou na plátně zároveň vidět monumentální věci a hrdinové se vydávají na výpravu jak ze Star Treku. Dokonalá vesmírná podívaná, která překvapuje i dojímá - nakonec ale strhe tím, jak komplexní obraz dokáže poskytnout o slabostech i síle člověka. Film roku. (03.11.2014)

Představte si Vesmírnou odyseu (k níž se Nolan úsměvně několikrát obrací), ve které Hal 9000 dokola vysvětluje astronautům, co mají udělat, a Dave v závěrečné scéně komentuje nahlas své dojmy z prohlídky bytu, aby je pochopil ale opravdu každý. Počkat... nemusíte si to představovat, jmenuje se to Interstellar! Filmová křeč tak silná, až bolí. Zahleděnost do sebe smíšená s trapnou banalitou, vydávané za nějaký přesah či co? Objektivně samozřejmě tak nějak v pořádku, i když ve všech ohledech nevýrazné. Subjektivně to teda trvalo tak půl hodiny a pak další tři končilo, ale snad bych se i přes to přenesl, kdyby to nebylo typicky nolanovsky chladné jak psí čumák a vzbudilo to ve mně za celou dobu aspoň jednu emoci, jak se to ostatně úmorně snažilo. Nolanův zdaleka nejhorší film. (03.11.2014)