Interstellar

Vždycky to tak bylo. Vždycky. U každého filmu, který (re)definoval sci-fi žánr, byly značně protichůdné reakce, teprve čas, ten nejspravedlivější soudce, pomohl rozřešit dilema o „nesmrtelnosti“ díla. To platilo i o Kubrickově ´Odysee´ samotné, kterou ve své době milovaly hippie kruhy, ale zámořští kritici a mainstreamové publikum jí odzívali. Přitom s Nolanem je to jako s drahým vínem. Když vám chutná a víte, že je vám po něm dobře, odpustíte mu i trocha té trpkosti a budete se k němu rádi vracet. Nolan není krabicový bílý, které pochlastávají bezdomovci u Hlaváku, ale opravdu prověřený archivní ročník odněkud z Bordeaux. Levný krabicový bílý je dnes většina dnešní kinematografie, zejména všechny ty komiksové přepisy na x-tý způsob, které už gurmány nudí. Ale Nolan umí pořád překvapit, a jak stárne, tím jsou jeho filmy epičtější, vypravěčsky rozmáchlejší, zkrátka filmařsky ambicioznější a přitom se zaměřují více na niterné pocity jedinců, do popředí spielbergovsky vystupuje prostý lidský rozměr (viz třetí Batman). Jenže stejně jsem nebyl připraven na to, co mě čeká. ´Interstellar´ je tak ambiciozní a odvážný ve svém sdělení, svojí málokdy vídanou vypravěčskou strukturou, že na vás buď dolehne jako obrovský balvan, nebo se naopak budete po něm cítit povzneseně. Záleží na vaší nátuře. A mohl bych v superlativech pokračovat, třeba originálním a ve filmu dosud neviděným pojetím postupné zkázy našeho ekosystému, to vše přitom z pohledu jedné rodiny (podobně jako ve Spielbergově ´Válce světů´, či ´Blízkých setkání třetího druhu´), dechberoucími vesmírnými kompozicemi, přitom zachovávající vážný vědecký rozměr a fyzikální zákony (i když – to je na delší diskuzi). A přitom všem dokáže být vyprávění niterné a myšlenkově podnětné. Nolan je člověk s velkým srdcem a kdo se bojí upřímně podaných emocí, myšlenek točících se kolem údělu rodiny a tíže odpovědnosti přinést na svět potomka, ten možná tohle neocení. ____ Ale bude ode mě odvážné tvrdit, že minimálně půlku pozitivního dojmu z filmu v mých očích udělal samotný Matthew McConaughey? Herec tak tvárný, s takovou šíří emocionálních poloh, až to bere dech. Matthewe, ještě jednou budeš ve společnosti nějaké druhořadé herecké pipky ukazovat svoje tricáky a přetáhnu tě tím surfovacím prknem z jedné z tvých bývalých zapomenutelných komedií, které si zahrabal (bohudík) již před lety někam do plážového písku. (10.11.2014)

Těžká věc. Nolanovic by mohli ubrat na důvěře v lidi (i když v ně uvěřit problém moc není), přidat nějaké tajemno či rovnou nadpřirozeno, ale jak mě jinak snímky s podobným tématem nudí, tady vyprávění šlapalo navzdory stopáži (skoro tři hodiny jsou smrtící, i když "móda takto dlouhých filmů" neexistuje), všechno mi sedí, holt z fyziky jsem málem propadal a dohánět to nehodlám. Hej, neměl by Interstellar, stejně jako 2001, uzrát?? Takže to tak udělám i se svým komentem a uberu spíš promile než procenta, i když bych asi správně měl. (13.11.2014)

Bratři Nolenové museli hulit asi slušnej matroš, když vymejšleli scénář. Takový šílený teorie o cestování časem a X-rozměrnejch prostorech snad nemůže v normálnim stavu člověk vymyslet. Možná pod vlivem něčeho by mě to bavilo víc, ale za střízliva mi to teda nějak nesedlo. Dlouho je to takový nudný rodinný drama, pak nastane trochu akčnější pasáž, když začnou přistávat na ty planety, tak jsem myslel, že nakonec to zase až tak špatný nebude, ale pohřbila to úplně ujetá poslední třetina. (01.02.2015)

Představte si Vesmírnou odyseu (k níž se Nolan úsměvně několikrát obrací), ve které Hal 9000 dokola vysvětluje astronautům, co mají udělat, a Dave v závěrečné scéně komentuje nahlas své dojmy z prohlídky bytu, aby je pochopil ale opravdu každý. Počkat... nemusíte si to představovat, jmenuje se to Interstellar! Filmová křeč tak silná, až bolí. Zahleděnost do sebe smíšená s trapnou banalitou, vydávané za nějaký přesah či co? Objektivně samozřejmě tak nějak v pořádku, i když ve všech ohledech nevýrazné. Subjektivně to teda trvalo tak půl hodiny a pak další tři končilo, ale snad bych se i přes to přenesl, kdyby to nebylo typicky nolanovsky chladné jak psí čumák a vzbudilo to ve mně za celou dobu aspoň jednu emoci, jak se to ostatně úmorně snažilo. Nolanův zdaleka nejhorší film. (03.11.2014)